Mlčenlivý

Nebudete vědět, kdy, nebudete vědět, kde… Vžít se do kůže hlavní postavy je asi stejně příjemné jako ustlat si v jámě pod rozhoupaným kyvadlem. Ještě před polovinou filmu jsem měla takovou paranoiu, že mít doma zaparkovaného psychiatra, už bych byla v čele pořadníku na polstrovanou cimru – nebo rovnou na odstřel. Lino Ventura může mít půlhodinu bez jediné repliky, protože mu stačí jediný drobný pohyb, aby divákovi přeběhl mráz po zádech, anebo se sevřelo srdce. Člověk s citlivou duší vědce, zahnaný osudem do pasti a pozice tvrdého chlapa, který ve faktu, že jeho dny jsou sečteny, nevidí důvod ke kapitulaci. „S kulkou v hlavě není člověk svobodný.“ (03.02.2013)

Odjakživa tvrdím, že základem filmu je scénář, Mlčenlivý je ovšem vzácný případ, kdy režijní a herecké nasazení dokáže divy a z typicky béčkového námětu je schopné vykřesat velký příběh a silné drama. Lino Ventura se dostává do soukolí střetu tajných služeb východní a západní Evropy a stává se záhy štvancem ve vlastní zemi. Jeho paranoia dosahuje maxima, kdo ale počítá s nejhorším, bývá připraven na ledascos. A štěstí, jak známo, přeje připraveným. Mlčenlivý je temný napínavý film, u kterého rád zamhouřím oči nad zjevnými nedostatky scénáře. Ten mj. počítá s celou armádou špionů schopných zorganizovat atentát na počkání. Realita byla i v dobách nejhoršího vzepětí studené války naštěstí poněkud jiná. Zamhouřím oči i nad bezmála operetním odhalením padouchů a nakonec udělím hodnocení nejvyšší. Celkový dojem: 90 %. (25.11.2014)

Husarský filmový kousek ve špionážním rytmu má chlapský říz. Opět musím napsat, že by nešlo pravděpodobně o nic převratného, nebýt robustního hereckého výkonu Lino Ventury, který nepřestane nikdy udivovat, dává tomuhle snímku neuvěřitelné grády. Tím nejcennějším v Mlčenlivém je fenomenální psychologická drobnokresba osamělého hrdiny, který toho věděl příliš mnoho, svádí svůj boj o život na tiché frontě temných politických her a zájmů. Někdo možná namítne, že dnes už tak starý film nemusí dnešního diváka tolik zajímat či oslovit, jenže tu strhující atmosféru lze z toho snímku cítit i dnes. V tomto ohledu je zdejší napětí skvělou ukázkou bezmocnosti jednotlivce ve hře špionážních struktur. Ale co bych dál vykládal. Podívejte se na tu bizarní štvanici a nebudete litovat. (05.11.2011)

Nějak nevěřím, že KGB v 70. letech měla v západní Evropě tolik agentů, aby z toho jeden francouzský neuměl vyváznout. Ale budiž, i když přistoupím na tuto hru, pořád mi to přijde emocionálně chladné (i když se tvůrci snažili trochu zatlačit na city s bývalou manželkou, ale také to plave po povrchu). Hodně je zde vidět pokus vzít si něco z Hitchcocka (včetně závěrečné scény s koncertem), ale jeho nevinně obžalovaní muži prchají, aby našli skutečnou pravdu. Zde je nám jasné, že to může skončit jen dvěma způsoby. Ventura to odehrál, jak nejlépe mohl, lokace jsou skvělé - v podstatě jde o takový malý cestopis po Londýně, o Paříži a po pařížském venkově včetně hor. Ale přece jen ty skoro dvě hodiny se poněkud vlečou. (17.07.2017)

Lino Ventura v jeho typické roli samorostlého bojovníka, která musela být už tehdy značně ohraná a neoriginální. Celý film je doslova natřískaný hluchými místy. Po celou dobu se ho snaží KGB zlikvidovat, ale je vám to upřímně jedno. Nudný táhnoucí se děj s nezajímavými dialogy a hudbou. Komplexně sledovatelné, ale podruhý bych to už asi nedal. (11.09.2013)