To Kapitola 2

Vlastně až u druhého dílu se naplno projevilo, jak problematické je přetavit těch tisíc stran myšlenkově i časoprostorově mnohovrstevného románu do celovečerní filmové podoby. Jednička se chytře držela jen perspektivy dětské party a představila To jako ztělesnění přirozených strachů, které klíčí v duši každého zranitelného dítěte. Dvojka potřebovala znázornit, co si dospělé verze hrdinů z konfrontace s jejich dávnými démony odnesly, a přemostit jejich tehdejší motivace a vzpomínky do navazujících, úzce propojených charakterových skořápek. A nedělá to úplně špatně. Je to především vyprávění o návratech. Návratech do dětství, oživujících poztrácené vzpomínky (které musí aktéři v prostřední části doslova hledat), návratech ke kořenům svých povah a strachů, které nenáviděný klaun znovu ztělesňuje skrze až překvapivě dětskou perspektivu (proto ty kritizované CGI příšery), a návratech k dávným rituálům, jež mají zlo porazit, ale ve skutečnosti jsou jen záminkou k onomu jednoduchému návratu a vymanění se z jeho svárů, stejně jako ze svárů minulosti. A všechno tohle film zvládá postihnout, aniž by jeho výstavba urážela především znalce a milovníky předlohy, jelikož jejího ducha a vztahy mezi postavami se daří vystihnout relativně dobře. K proplétání minulosti a současnosti používá Muschietti nápadité plynulé přechody a konverzační roviny pravidelně prokládá tréninky v oblasti více či méně úrodné hororové půdy. Hlavní slabiny oproti knize (která je zkrátka nedostižná) pak spočívají především v tom, že zatímco v Kingově podání a na papíře to přepínání mezi tolika postavami čtenáře nevyčerpává a naopak stupňuje napětí a zásadní informovanost, zde se často upadá do repetitivnosti a stále se opakující digitální strašení po chvíli zcela ztrácí účinek. A to se pak projevuje i v dlouhém závěru, který plnou pozornost zkrátka soustavně udržet nedokáže. Ovšem s přihlédnutím k tomu, jak obsáhlou látku se scénárista s režisérem v tomto případě rozhodli ukočírovat, se výsledek nakonec vydařil. Některé hororové momenty jsou opravdu vydařené (třeba ten úvodní u mostu) a je škoda, že většinou se jede až moc přístupně a zábavně - tady se nemělo šetřit více reálným násilím, a když už je film mládeži nepřístupný, mohlo také někoho napadnout, aby si Jessica Chastain alespoň sundala ve finále podprsenku. Jako adaptace nadknihy každopádně solidní řemeslo, ale varuji předem - komu se moc nelíbila už jednička, tady zalíbení nehledejte už vůbec. 70% (14.09.2019)

Zatímco jednička mi přišla jako kombinace Stranger Things a "best of z Nočních můr v Elm Street", dvojka se potýká s narativem "stihnu prostě všechno a všechny", takže se neustále někam skáče a jeden má dojem, že jde o nějaký seriál z produkce J.J. Abramse. Ale v rámci tempa to navzdory vražedné délce vlastně celkem slušně šlape. Výrazně se naráží na limity formátu, kdy film nenechává (na rozdíl od knih) prostor pro představivost, takže úplně nedává smysl, proč Pennywise věčně vyčkává, místo aby hrdiny rovnou kosil (ale tenhle problém měla i jednička). Nemluvě o castingu dospělých, který vyšel tak napůl. Nejvíc mi ale osobně vadí velká sázka na okaté digitální triky, kdy dobrou polovinu scén šlo zvládnout bez nich. Jako dítě osmdesátek mě to jen ruší, nezachrání to ani odkazy na klasiky žánru (od Osvícení po Věc) a finále je pro mě nesympatickým odrazem doby, v níž se "pořádný konec" bez digibordelu neobjede. Ale na adaptaci Kinga pořád ok. (12.09.2019)

// Hláškující Bill Hader a Jessica Chastain v mokrým tílku super, všechno ostatní not so much. Zatímco jednička tak trochu ignorovala žánrové mantinely a zaměřila se na jednu dospívající partu dětí, které musely společně překonat svůj strach, dvojka jede z nějakého důvodu naprosto nesmyslně sólové linky již dospělých hrdinů, hustí do nás jednu generickou lekačku za druhou a naprosto zapomíná pracovat se vztahy mezi Losery a tedy následně i jakýmikoli emocemi. A když už k nějakému posunu výjimečně dojde, je tam násilně vtěsnán a jakoby nezapadá do zbytku filmu. Výsledek je naprosto ubíjející tříhodinová hororová atrakce bez srdíčka, která ještě navíc na závěr posílá divákům message, že šikana je vlastně za určitých okolností OK. Jakože cože? ;D Je mi líto toho super obsazení, dětští hrdinové pořád skvělí, jinak ale velký zklamání. 4/10 (28.09.2019)

Je to dobre, ale opat sa ukazuje, ze Kingove horory sa hodia na fim jedine so silnou reziserskou osobnostou (ako Kubrick, Reiner alebo Darabont). Takze je to presne take ako som sa po vynikajucej jednicke a znalosti predchadzajucej adaptacie bal. Dospela rovina pribehu totiz nie je tak zaujimava a naplno sa v nej ukazuje to, ze literatura pouziva iny druh rozpravania a papier zvladne viac nez platno (vizie zdaleka nie su tak posobive/strasidelne akoby mali byt). Kvoli castemu rozdeleniu postav je to prilis dlhe a velmi repetativne (kazdemu sa deje to iste a pri tretej "nocnej more" za sebou je to uz otravne). Scenaristi alebo strihac s tym proste mali popracovat trochu filmovejsie. Na druhej strane je tam mnoho vybornych scen, velka davka (casto cierneho) humoru potesila, herci su vynikajuci, postavy zaujimave, epilog spravne dojimavy a urcite ide o nadpriemernu zanrovku. Akurat naposledy to bolo chytlavejsie, citlivejsie a...skratka lepsie. 7/10 P.S. kto ocakava horor v style baf baf bude sklamany podobne ako pri jednotke. Tu sa hra podla inych (za mna lepsich) pravidiel. (04.09.2019)

Všechno, co nefungovalo v prvním díle, na to lze najít odpověď tady. Což je fajn. S dospělými hrdiny si samozřejmě rozumím lépe než s dětmi. Ale celá ta vyprávěnka z prokletého městečka Derry je tak strašný bullshit, že není nic, co by to zachránilo. Je sice hezké, že se King svezl na vlně Lovecrafta, ale transponovat ty jeho klasické strachy z dalekého vesmíru do kanalizace v městečku v Maine, to je jednoduše omyl. Navíc představa, že bych musela čekat mezi filmy 2 roky je další nesmysl, který reprezentuje i zdejší pokles v zájmu. (23.06.2020)