Horký vzduch

Pamatuji se, jak odcházela generace Zdeňka Štěpánka. Tak jako zde: u panáka, cigarety, uzenýho a králíků, případně koz. Proto Gajerovo zobrazení vrcholného stáří není nijak depresivní, je v něm cítit důstojnost a respektování řádu věcí, zvířat i lidí. Štěpánkův bývalý sedlák Březina končí na nuzném výměnku, ale svou veselou a přátelskou povahu nepozbyl, pokud ji měl. či získal, pokud ji neměl. Místy mi jeho stárnutí připadlo jako česká verze Dona Quijota... (24.04.2020)

Nevím, co to bylo za verzi, ale ta co jsem viděl já trvala necelou hodinu. I tak ale stihla velmi silně zapůsobit. Naprostá bezmoc hlavního hrdiny, jemuž se mezi prsty ztrácí i poslední jistoty je tak hmatatelná, až mrazí. Po tomto filmu definitivně zařazuju Zdeňka Štěpánka mezi nejlepších pět československých herců všech dob! (07.03.2007)

"Vy jste spadl z jahody na záda." No co si to ten nový hostinský dovoluje - chtít jednu korunu za hraní kulečníku? Das ist ein Skandal! A těch skandálů tam bylo víc, jen mě prostě nudily či spíše prudily. Zejména neustálé pořvávání Štefky na hladovějícího zloděje vajec dědu Březinu bylo hodně protivné. Sázející se důchodci na návsi byli o něco lepší, ale za mě je tohle nuda, nuda, šeď, šeď. (30.12.2015)

Krátká povídka o životě několika „dědků“ na vesnici. Někteří se mají fajn, posedávají na návsi, pokuřují a vsázejí se o panáky a někteří se mají hůře a svádí líté boje o vajíčka se svoji rodinou. Pomalý a vlastně jednoduchý děj je proložen zajímavými dialogy, ze kterých občas vypadne nějaká ta „životní“ pravda. (28.11.2016)

Zapomenutý snímek, ve kterém však Štěpánek ukázal, že byl opravdu kvalitním hercem. Zpočátku až komediálně laděný nudný život na vesnici, kde staří dědové, mající již všechny životní zážitky za sebou, vyplňují svůj závěr života plytkou zábavou v podobě sledování "rušného" provozu na návsi. Když je to přestane bavit, jdou spláchnout žízeň do místní nálevny, dají si pár šťouchů kulečníku a zdravotní štamprle. Jejich kamarád to má však těžké. "Žije si na vejminku", v místnosti, která snad dříve byla chlívkem, vařit mu musí pan hostinský a mladí by jej nejraději viděli někde v útulku. Smutný konec, marnost člověka spojená s konečným klidem. (10.01.2014)