As Light as Breath
VOD (1)
Obsahy(1)
Třináctiletá Maruška není žádná koule, ale pár kilogramů navíc se na jejím těle najde. A protože na fotografiích sleduje samé krásné modelky a v nejrůznějších tv soutěžích vidí, jak jsou všechny dokonalé, a slyší, že svět potřebuje jen úspěšné a hezké lidi, je komplex na světě. Navíc přichází ve věku, kdy se jí samotné začínají líbit kluci jinak než svými vědomostmi. Je tedy rozhodnuto - musí se stát další misskou z časopisu. Ostatně, má k tomu výtečný vzor - svoji nejlepší kamarádku. Co na tom, že tato již stoupá po strmých schodech těžké anorexie a její další kamarádka je s touto diagnózou již hospitalizována... Marušku čeká první kolo: bulimie. (Dětský filmový a televizní festival Oty Hofmana)
(více)Videa (1)
Recenze (71)
Zajímalo by mě, proč to má tak nízké hodnocení. V rámci filmové kapacity to není úplné dno. Naopak. Řekla bych, že je to velmi dobře pojatý průser dnešních trendů. Taková malá kulička to skutečně nemá lehké a o to hůř, že jí moderní doba nepomůže. Dejte kameru do obýváku české rodiny a nebude to o moc jiné. Dle mého názoru vzal Vít Olmer veliký problém (a ne jeden) do svých rukou a s prstem vztyčeným ukázal divákům, jak nebezpečné jsou lidské bolesti, které si každý z nás nosí sám v sobě. ()
Půl hodiny před skončením filmu a už sem už lítaly hvězdičky i komentáře jak rozkazy od paní Nagyové generálům našeho vojenského zpravodajství, fakt legrační. Je fajn, že Vít Olmer přišel na obrazovky s takovým tématem a opravdu nemám problém věřit některým poměrně drastickým scénám v tomto filmu. S čím však problém mám, je režie. Opravdu nepochopím mnoho naprosto zbytečnej záběrů, zoomů na ksichty, snovejch nebo jakejch vizí a vlastně celý obrazový vyprávění se zkrátka silně nepovedlo. Ono, ani ty dialogy žádná sláva a přitom tohle mohle bejt fakt síla, protože jak říkám téma dobrý. Jediný co se Vítkovi Olmerovi fakt povedlo, byl výběr svojí manželky před mnoha lety v Moskvě, protože Simonka Chytrová je pořád kočena, to je marný. Ostatně v jednom rozhovoru se Simonka přiznala, že tohle téma jí není až tak cizí a tím spíš mě mrzí, že se manželský umělecký tandem Olmer + Chytrová nespojil s nějakým kvalitním scénaristou (jsou -li ještě tady vůbec ) a nevymlátili z těch zkušeností mnohem víc. A i kdyby pořád tady zůstává ta nepovedená režie, přitom dneska dopoledne dávali film Co je vám, doktore, rovněž od pana Olmera a to je i po letech majstrštyk. Talent pana Olmera zřejmě pohltil bermudskej trojúhelník, protože jiný vysvětlení nemám. Dám dvě ať nežeru. A holkám vzkazuju ať se proberou a vyserou se na pipiny z módních časáků, protože nám se líběj ženský a ne kostry potažený kůží ! Nebo jste snad holky někdy slyšely nějakýho kluka jak říká "ty vole ta smrtka na pražským orloji je sexy" ? ()
Ano, zajímavé téma, ale bohužel se mi zdálo, že ztvárnění něco chybělo. Režisér to mohl pochytit lépe, méně experimentálněji. Prostředí jsou totiž zachycena protichůdně, nepřesvědčivě. A hlavně mi vadily všemožné detaily, občas obecně práce s kamerou. O experimentujících "vizích" nemluvě. Třeba i v závěrečných titulcích bych očekával nějakou statistiku zjištěných dat o hospitalizaci nemocných dětí. ()
Podezírat Víta Olmera z pedofilie by bylo příliš zjednodušující a hlavně by nám to neřeklo nic o nekvalitách tohohle výblitku. Kdyby Olmer uměl pracovat s dětskými herci, neřeknu ani popel, jenomže právě neschopnost cokoliv zahrát začíná u mladých dívek a končí u Chytrové, Šimáčka (jediné vtipné postavy filmu) a příšerné Martiny Adamcové (jistěže to byl záměr, ale ona není tak příšerná, jak by být postavou matky měla, ona je jinak příšerná), o níž jsem musel dlouho přemýšlet, než mi to zapálilo - jistě, tahle kreatura nám pár sezón hatila výsledky v Hrách bez hranic. Kamera, střih, efekty, všechno je špatně a úmyslně špatně, jedním slovem: hrůza! ()
Galerie (24)
Zajímavosti (5)
- Film byl natočen během 18 natáčecích dní. (ČSFD)
- Film neměl být kvůli sporům se scenáristkou odvysílán. (ČSFD)
- S tématem anorexie si herečka, kostýmní výtvarnice a producentka Simona Chytrová, která sama touto poruchou v mládí trpěla, doslova vyhrála a doplnila o mnohé důležité reálie. (Olík)
Tento film jsem očekávala se zájmem, jak jej zpracují. Jsem celkem zklamaná. Čekala jsem od toho více, když se na něm podílela Chytrová, která má s PPP osobní zkušenosti. Vyjádřím se v bodech, jak na mě děj působil: ...Přátelství dvou odlišných dívek a jejich rodinné zázemí...: Pravděpodobnost, že by se tyto dvě slečny kamarádily v reálu není příliš vysoká. Ale budiž – mají společné tajemství. Skutečněji by vyznělo ztvárnění, kdy se baculka chce vyrovnat té "nedosažitelné" spolužačce. Jako pozitivní vidím snahu nahlédnout do jejich rodin. Sice se to povedlo jen napůl, ale rozhodně lepší, než nic. Kontrast mezi oběma děvčaty je vykreslen dobře, ne nijak přehnaně. ...Příčiny...: Marie zaháněla svou špatnou psychiku (šikana, občasné dusno doma, nízké sebevědomí) jídlem, resp. záchvatovitým přejídáním a následným zvracením. U Simony šlo o snahu o dokonalost. Tyto záležitosti se celkem vydařily. Anorektičky opravdu většinou pocházejí z rodin, kde je kladen důraz na perfektní budoucnost a nejlepší výkony. Vysoké očekávání rodičů apod. U bulimických pacientů zase převažuje chaotické prostředí, hádky... Pochopitelně je to individuální a nelze je házet do jednoho pytle. Ne vždy je rodina důvodem. Zrovna u té štíhlejší slečny mi přišlo, že jde spíš o ni jako takovou a její cíl nebýt tlustá. Nicméně to obě dělaly kvůli klukovi. ...Vykreslení chorob...: Chápu úsilí o podání „všech“ poruch příjmu potravy. Bylo by však lepší, kdyby natočili jen jednu z nich, která by třeba začala s mentální anorexií a poté „přešla“ na bulimii. Hodně mi tam chyběly souvislosti jako neustále řešení jídla, zkoumání postavy, pocity jako takové (to hlavně). Taktéž průběh hospitalizace. Vůbec se nešlo do hloubky, neboť PPP jsou hlavně nemoci psychického ražení. Viděli jsme akorát sledování modelek, zmínku o projímadlech, anorektika, vyčerpanost, cvičení a lhaní rodičům. Polykání vaty praktikuje málo anorektiček. Tady z toho udělali jednu z hlavních věcí. ...Umělecké záběry a kamera...: Ty se Šárkou se mi nelíbily. Ztvárnění hlavních hrdinek coby dámiček budiž, ale kdyby je vystřihli, nic by se nedělo. Nijak rušivě to na mě nepůsobilo. ...Poselství?...: Varovný snímek? Film dokumentující PPP do hloubky? Vypovídající a ucelený podání? Nikoliv. Nicméně, některé záběry a body se dají považovat za celkem dobré. Chybou je nedotaženost, nespojení souvislostí do celku. Vynechání pocitů obou dívek. Vypisování SMS se emoční sondu vážně nepovažuji. ...Konec...: Anorektická Simča umře. Maruška dostane od „feťáků“ drogu. V psycho stavu zdemoluje byt. Pak ji vidíme, jak si kreslí na posteli ve špitále. Před okno přijede taťka popelář a ona se na něj usměje. Opravdu děs. Netuším, jak někoho může napadnout takové „rozuzlení“. Opravdu debilní. ..Mé hodnocení...: Zvažovala jsme mezi 2 a 3 hvězdami. Filmů (dokumenty jsou něco jiného) je opravdu málo. Všechny jsou podány podobně jako tento, tj.hluchá místa, mělkost apod. Mezi snímky s touto problematikou nevybočuje a dolů ani nahoru, proto jsem se rozhodla pro průměr. ...Dodatek...: Toto téma je hodno zpracování, ale žel, nějak se to produkci a hercům nedaří. Za výjimku považuji „Thin“ od Lauren Greenfield . Sice jsem kvůli své chatrné znalosti AJ rozuměla tak třetinu, ale za zhlédnutí stojí. Co se týče „Lehká jako dech“... Úplná ztráta času to není, ale nedoporučuji jej k podívání. Divák se nedozví nic užitečného. V laikovi navíc může vyvolat dojem, že PPP jsou jen záležitostí z teen rozmaru, hlouposti. Případně, že jsou to debilní kr.vy, když „žerou“ vatu. Vůbec bych jej nepromítala ve školách. () (méně) (více)