Kalvárie

Až nepříjemně nelidský a krutý film. Neříkám, že lidé nemůžou být svině, ale v tomto filmu působí všichni nevěřící (nebo „jakože věřící“) jako kdyby jim dialogy sepsal Richard Dawkins či Sam Harris a oni jen odříkávali suché teze o tom, proč je křesťanství, potažmo náboženství, potažmo sám Bůh zlo v čiré podobě. Je zvláštní, že ve filmu, který je cele založený na lidských dramatech a interakcích jsou vlastně jen tři postavy, ke kterým divák může cítit skutečnou empatii (protože ostatní jsou spíše cynikové bez srdce a bez citu, nepůsobící jako lidské bytosti z masa a krve, ale jen jako mramorové sochy bez svědomí nebo kouska milosrdenství). Těmito třemi „lidskými lidmi“ jsou kněz, jeho dcera a žena, která přišla o manžela (možná ještě pak postava Dylana Morana, slabocha, který přesto má lidské okamžiky). Je trošku absurdní, že ač je autor jasně zaměřený v primární rovině na kritiku církve jsou nakonec jediné kladné postavy, které jsou schopné skutečné lidskosti ve filmu věřící. Avšak co mi přišlo hodně zajímavé byly odkazy k dvěma výrazným a význačným autorům, kteří právě o podstatě vztahu Boha-lídi a morálky-víry velice intenzivně psali a zabývali se jimi v té či oné podobě v bezmála v každém svém díle. Tím prvním je Bernanos (který je ve filmu i zmiňovaný Dylanam Moranam). Kalvárie je určitým druhem paralely na Deník venkovského faráře, kde kněz prochází podobným martýriem, nepochopením, bolestí a smrtí, ale jeho skutky a pokora mění pomalu a pozvolna lidi kolem něj, ačkoliv on sám si myslí, že je bezmocný (zatímco v Kalvárii na konci schválně probíhá shrnutí současného stavu jednotlivých protagonistů, kde každá postava dělá to, co dělala na počátku – manželka vesele podvádí manžela dál, doktor je očividně stejný cynik, etc.). Film též implicitně odkazuje na Dostojevského slavný příběh z Bratří Karamazů o velkém inkvizitorovi. V této dechberoucí pasáži Dostojevského veledíla chce inkvizitor upálit Krista, který podruhé přišel na zemi a to proto, že je až příliš dobrý a milosrdný na současný svět. Kristus při obžalobě inkvizitora mlčí, dívá se mu zpříma do očí a nechává se napadat. Na konci příběhu Kristus vstává a svého soudce-kata prostě mlčky obejme. Podobně je tomu i s knězem v Kalvárii – je vlastně archetypem Krista, který mlčky platí za hříchy druhých a pokorně nakonec dává za oběť i vlastní život. Ale krom těchto prvků mi nepřijde film příliš hlubokomyslný. Je spíš polopatický a klouže po povrchu složitých lidských i duchovních témat. (29.03.2019)

Glýsn dozrál do evropské herecké elity. Jestli to trošku nezbrzdí, za chvíli vysloveně zgabénuje. Takže i když se jenom tak potlouká po zrzounském vidlákově a bez přesvědčení prodává učení natlučeného, je to strhující potulka a jeden ho vcelku hltá. Vše samozřejmě mírně dokresluje jakási zápletka, moralizování o morálce a humor, drsnější než Dropkick Murphys. Za pozornost stojí konec, který se bezduchému Holloúdu směje do očí jako svatý Patrik hadům. (23.09.2016)

Redneck show na irský způsob a taky trochu božská variace na Gran Torino. Gleesonův střet s tamní komunitou v podstatě od začátku směřuje k nevyhnutelnému finále, které je v daných intencích silné, nicméně Kalvárie mnohem více zaujme jako stále více řvoucí papiňák v nitru hlavní postavy. Jestli jsem se někdy chtěl stát knězem, tak po tomhle už rozhodně ne. [75%] (28.01.2023)

Není nám radno a už vůbec ne pomoci… Křížová cesta otce Jamese spojená s převážně marným učením dvanácti maloměstských apoštolů je ve své jednoduchosti a zároveň hloubce neskonale lidská, na správných místech humorná a i když se to občas nabízí, nikdy nesklouzávající k lacinému sentimentu. Navíc podtexty vedoucí k zamyšlení nad současným postavením církve, osudem dobrého člověka pod balvanem kolektivní viny a přílišným mluvením o hříchu na úkor ctnosti celou tu cestu na plážovou Golgotu dokonale orámovaly. Byla poslední slova knězovy dcery: „Odpouštím ti.“, nebo „Shoř v pekle!“ Schválně, co myslíte..? P.S.: Na Kalvárii je zároveň hezké, že ji lze vyčerpávajícím způsobem okomentovat jen pomocí dvou slov, tak jak to třeba předvedla emma53.. (04.03.2015)

Režisér to spolu s Brendanem Gleesonem opět dokázali. Uhranuli mě filmem, který nemusí být notně vtipný, hlavně když bude dostatečně černý a hlavně bude mít naprosto úžasnou atmosféru Irského venkova. Nejde ale jenom o to krásné prostředí, které se ve filmu objevuje. Jde i o ten příběh, který je vlastně hrozně jednoduchý a má toho hrozně moc, co říct a nad čím přemýšlet. No a v neposlední řadě nesmím zapomenout ani na herce. Kde jiní v rámci USA mají problém přejít z seriálové komediální role na vážnou, tak tady to Dylan Moran a Chris O'Dowd zvládají lusknutím prstu. Samozřejmě ale nesmím zapomenout ani na hodně zajímavou a sympatickou Kelly Reilly nebo Aidana Gillena. Všichni předvádí nadpozemské výkony a Brendan tomu šéfuje. Nevím jak Vy, ale já jsem neviděl hodně dlouho film, kde by mě ve velkém uhranulo tolik postav naráz a ještě mě odpálil příběh a atmosféra prostředí. Pět hvězd jak vyšitejch a ani o chlup míň. (04.11.2014)