Zrození pana účetního

Napsat 100 minut, které mi nikdo nevrátí je možná až moc kruté, ale humor, který je údajně tak legendární zřejmě není můj šálek kávy. Přikládám to generačnímu rozdílu. V mých očích není trapné herectví Fabia Frizziho, ale mě bylo trapně za něj, jelikož to musel hrát. Možná kdybych byl jiná generace, tak bych na to měl jinačí názor. (09.04.2022)

„Oci, prečo mi hovorili Čita?“ Takže týmto sa to v roku 1975 začalo. Nekonečné životné peripetie talianskeho účtovníka Uga Fantozziho (Paolo Vilaggio), ktorý dáva novú hĺbku slovám „smoliar“, „sociálne znevýhodnený“, „človek milión“ a „pod papučou“. Tvorcovia snímky nás v jednej chvíli rozosmievajú bláznivou, až grotesknou scénou (Fantozzii verzus autobus, Fantozzi verzus slávnostná večera), prípadne siahajú WTF smerom á la Monty Python (japonská reštaurácia) a hneď nato chcú, aby sme súcítili s hrdinami (manželka žiarli, škaredá dcérka je šikanovaná). Dokonca neváhajú použiť niečo, čo nebezpečne pripomína orwellskú satiru šialeného systému na spôsob 1982. Proste veľká nechápačka a nemalá konina. Kedysi spolužiaci jednotlivé časti (Vilaggio hral Fantozziho ešte v roku 1999!) citovali a rehotali sa týždeň v kuse. Ale to už bolo dávno. A mňa to nebavilo už vtedy. (13.07.2008)

Účetní Ugo Fantozzi coby symbol neskutečné smůly a trapasů všeho druhu ve svém zcela prvním snímku v Česku ve 20. století nikdy neuvedený. Tuto postavu vymyslel samotný jeho představitel Paolo Villaggio, který o něm napsal několik románů. Fantozzi je italskou figurkou takřka surrealistické komedie charakterizované despotismem a naprostou lhostejností. Započala tak slavná éra komické postavičky mající krásnou ženu a ještě krásnější dceru, která baví po generace a která je tak trochu i skrytou kritikou různých charakterů a odvětví přístupu určitých lidí k daným věcem. První snímek není ještě vyloženě diváckou peckou, ale už tu byl dán určitý koncepční základ. Spousta gagů a groteskních situací jasně ukazuje, jakou cestou se bude tvůrčí fantazie ubírat. V podstatě tu není obsažen žádný děj. Jedná se pouze o sleď různých situací v podobě delších scének dohromady vytvářející takřka až estrádní zábavu. Občas něco pobaví, ale na dnešní dobu hodně z toho bohužel zestárlo. Každopádně nejslavnější italský komediální fenomén své doby byl tímto odstartován, aniž by kdo tušil, kolik nakonec vznikne dílů. (08.01.2019)

První díl komedií se svérázným účetním Fantozzim. Humorné scény se střídají s nudnými, jak už je to u této série zvyklé. Paolo Villaggio je v tomto filmu z roku 1975 ještě bez šedivých vlasů, což je opravdu "unikát". Nicméně, snímek moc nenadchne. Problém je v tom, že humor a nudnost se tu střídá jako na houpačce. Smíchy jsem se potrhal při fotbálku v dešti, naskakování do autobusu nebo u tenisu v mlze. Na druhou stranu poslední půlhodinka už nic moc směšného nepřinesla a spíše spadla až do podprůměru. Scény se slečnou Silvaniovou nejsou moc vytříbené, stejně jako dovolená na horách. Kdyby byla dějovitost urovnanější hodnotil bych víc, takhle ale musím dát za ***. (29.08.2010)

První film s Ugem a proto pokud někdo viděl Maléry, zdá se mu, že film kopíruje. Maléry jsou u vybroušený diamant. Viděl jsem všechny filmy postupně od prvního a proto nejsem zasažen zdvojováním vtipů. Až poté další filmy opakují vyzkoušené scény. Pro mě srdeční záležitost. Viděl jsem to ještě za komančů a bylo to jak zjevení. Také první dabing ČT s Stanislavem Fišerem, přidal filmu maximální vtipnost. Oni si tam přidávali hlášky a vtipy. V originálu nejsou určité hlášky a komentáře. Předabování na DVD Postráneckým ubralo na vtipnosti a drží se původního originálu. Proto už není tak vtipný. Italské hlášky jsou v Itálii proslulé jak naše se Slunce seno atd. (11.01.2023)