Odpad město smrt

Člověk je rád, že to české kino dělá i něco jiného, než obyčejně, ale stejně k tomu zas potřebuje znásilnit Fassbindera a Lucernu. Takže Václavák zase v trochu jiném světle a Lucerna v tom nejtradičnějším. Má to své momenty, Pechlát jako transka zpívající Haničku patří mezi to zábavnější, ale pak už to jde dolu. Stereotypy o židovských machinacích a jejich gay podomcích náleží vypůjčenému prostředí a Praha s tím tolik nekoresponduje, jako by například mohl ten Berlín, že. A absolutně si netykám s výkonem Gabriely Míčové, neb mám ještě v živé paměti její fiaska v Zázracích života a toto nebylo zase o tolik jinde. (22.11.2012)

Výborné herecké výkony v čele s Gabrielou Míčovou, skvělá kamera, filmařsky zajímavě využitý prostor Lucerny a pevný režijní tvar. A vůbec pro mne nemá smysl řešit, zda je to víc divadlo nebo film. Na druhé straně si nejsem jist, nakolik tím chtěl Fassbinder něco říci o světě, a nakolik to byla jen provokace. (11.11.2014)

Očekávání zůstalo nenaplněno. Měl jsem především problém s humorem snímkem. Chvíli mi připadalo, že se asi mám smát, jindy mě spíš mrazilo. Trvalo mi také, než jsem si zvykl na divadelní formát, hodně zvláštní dialogy a ještě podivnější postavy. Postupně mi navíc začala nit filmu utíkat, sice nuda na řadu nepřišla, ale stále se nemůžu ubránit pocitu, že snímek zůstal někde na půl cesty. Počin hodný pozornosti to jistě je, avšak hodnotím pouze průměrem. (04.08.2013)

Viděno na festivalu Finále 2013. Musím říci, že nesleduji novinky a nezajímám se předem o tvůrcích filmů. Většinou jen tak nějak vlezu do sálu a pozoruji. Nutno podotknout, že mě přepadla mírná nervozita a panika, když jsem v předfilmové delegaci viděl Hřebejka. Zůstal jsem, nechtěl jsem se v danou chvíli a čas připojit k popíjejícím filozofům a jejich výkladům o axiomech. A dostal jsem to, co od filmových děl očekávám. Zážitek a prožitek. V míře vrchovaté a formě velmi blízké mému srdci. Samozřejmě se může spekulovat o tom, kdo tomuto sympatickému projektu pomohl ve svém vynikajícím provedení. Jestli dílu vtiskl výraznější tvář scénář mého oblíbeného německého režiséra Rainera Wernera Fassbindera, či divadelní adaptace Dušana Davida Pařízka, nebo herci divadla Komedie, kteří tyto role měli prožité už tolikrát. Ale nic z toho nemění na faktu, že jde o velmi výrazný umělecký počin. Kulisa paláce Lucerna byla zvolena velmi vhodně a dokonale zapadá do atmosféry filmu. Monology a dialogy vynikají svou inteligentní přesností. Slova létají, nebo jen tak proplouvají. Trefují se, i míjejí svůj cíl. Buší, zurčí, navazují na sebe se samozřejmou lehkostí, bzučí, štěkají, bodají, stékají, jsou ozvěnou nevyřčených vět i skutečností lidského společenství. Jejich síla odhaluje lidská nitra, psychiku jednotlivců, zakořeněný strach, tápání, bezvýchodnost, prodejnost, úplatnost, životní i společenskou vykořeněnost. Marná je snaha o hledání štěstí, vlastní identity, normálnosti. Při neznalosti cesty, či směru se do bahna marnosti, zkaženosti a dekadence zapadá hlouběji a hlouběji. Herci excelují: nešťastná prostitutka Romi (Gabriela Míčová), bohatý Žid (Martin Finger), pasák Franz (Stanislav Majer), transvestita Müler (Martin Pechát), paní Mülerová upoutaná na invalidní vozík (Dana Poláková). A Židův poskok Oskar (Jiří Černý), pro mě nejlepší herecký výkon ve filmu. Slova, marné hledání, dekadence, strach. Strach z okolí, ze skutečností, z představ, ze sebe samotného. A můj osobní chtíč po prožitku byl ukojen. Alespoň na malou chvilku. Alespoň na okamžik. (23.09.2014)

Burza mizérie, ultimátum "zbytečného" úspěchu v nálepce kosmopolitní frustrace lidství. Společnost vyumělkovaná v kolbišti úzkoprsé idey velkoměsta. Dražba lidskosti. Inventura "uzavřených kapitol" bez mrknutí oka. Svrženi ze šachovnice plebejské morálky. Škádlivé i bizarní mayday rozčarovaných postaviček v metropolisu moderní sešlapanosti. Zotročeni potyčkami, hladem protokolu pikanterie. To se stává i v lepších rodinách, vladařům, pěšákům i náhodným kolemjdoucím. Metropole v neonových kulisách jako soustavný kabaret, časovaná bomba, ultimativní smetiště lidských existencí. Klienetela společenství visícího šejdrem. Ceremonie pánů i přisluhovačů, kteří tak jako tak, pijí špatnou vodu. Každý škemrá, plazí se a podbízí, aby si mohl uříznout svého dílu z civilizovaného koláče. Odtažitost, neadekvátnost, nedostatek, nespokojenost lidských choutek pospolitosti. Omluvy od společnosti, která bere na hůl kohokoliv, která klove do anonymní imunity, se nepřijímají. Odmlč se ze společnosti tak malé, tak ponižující, tak slepě hanebné. (12.11.2014)