Odpad město smrt

Odpad (Prostitutka) město (Praha) smrt (PKD). Zachycení stavu, který dnes již neexistuje. Pražské komorní divadlo (PKD) ukončilo svou činnost v průběhu roku 2012 a Odpad město smrt je jedinečným epilogem uznávaného a oceňovaného souboru. Filmový přepis Fassbinderovy hry je svébytným podobenstvím lidského úpadku, korupce a nenávisti vůči druhým i sobě samému, přičemž kombinuje zcizující divadelní projev s filmovými postupy. Vysoká míra stylizace (jednotlivých záběrů či dialogů), dokonalé sepětí a souhra herců PKD a vůbec celkové zpracování dávají filmu nálepku ojedinělého projektu, který možná neosloví každého, ale většina si ho díky sugestivním obrazům zapamatuje. (11.11.2014)

Naprostá lahůdka, jen nevím, zda napsat filmová či divadelní. Neviděl jsem předlohu, což je v mém případě vždy velké plus, neboť k filmovým adaptacím divadelních děl jsem nesmírně kritický a téměř nikdy nejsem spokojený. Hřebejkův počin ale považuji za jakousi poctu, vyjádření obdivu a respektu práce Dušana Pařízka a jeho ansámblu. První obrovské plus je špičkový scénař plný úderných vět a krásných i smutných myšlenek. Druhé plus excelentní výkony sehrané herecké party, jíž vévodí Gabriela Míčová. Třetí plus celkové vykreslení atmosféry, měl jsem pocit, že jsem přímo vtažen do děje, do doby. Jsem nadmíru spokojený. A připojuji se k věčnému a opakovanému spílání pražským radním, že dopustili, aby tak výjimečný soubor zanikl. Dejvické divadlo tak v Praze ztratilo jediného relevantního konkurenta. (19.11.2014)

Shlédnuto v době Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. Tak tento film je jasně naladěn na úplně jinou frekvenci, než jsem já. Absolutně jsem neporozumněl tomu, proč toto bylo natočeno. Divné tlachání a chování hlavních postav, mi k osvětlení motivu také nepřidalo, zkrátka podivnost na kterou velice rád hodně rychle zapomenu. (13.04.2015)

Očekávání zůstalo nenaplněno. Měl jsem především problém s humorem snímkem. Chvíli mi připadalo, že se asi mám smát, jindy mě spíš mrazilo. Trvalo mi také, než jsem si zvykl na divadelní formát, hodně zvláštní dialogy a ještě podivnější postavy. Postupně mi navíc začala nit filmu utíkat, sice nuda na řadu nepřišla, ale stále se nemůžu ubránit pocitu, že snímek zůstal někde na půl cesty. Počin hodný pozornosti to jistě je, avšak hodnotím pouze průměrem. (04.08.2013)

Jak jsem psal už u filmu Zakázané uvolnění, tenhle nový Hřebejk mě baví. Možná právě tím, jak v některých svých posledních filmech opustil dřívější bezpečné pole hřejivých pelíškovek a vydal se na riskantní cestu filmové invence, což v českých podmínkách skoro automaticky obnáší narazit na divácké nepochopení. I zde jsem měl pocit naprosté tvůrčí suverenity nesmírně schopného režiséra, který by dovedl natočit takřka cokoli a má tu svobodu svoje vize realizovat, aniž by u toho musel koukat nalevo napravo (čti - brát zřetel na komerční aspekt filmu). Film jsem kdysi zatoužil vidět v momentě, kdy jsem zjistil, že vychází z Fassbindera, což je můj miláček a velký oblíbenec, ale poštěstilo se mi to nakonec po téměř 3 letech od české premiéry. Ničemu to ovšem nevadí, tohle je nadčasový film a možná i jednou dojde většího ocenění, než se mu dostalo po jeho uvedení do kin (tím větším doceněním ovšem nemyslím nějaké blbé nominace na České lvy, kterých se tomuto filmu dostalo požehnaně, ale kladnější divácké přijetí - ten film je krutě nedoceněný). Na filmu mě paradoxně nadchla jeho nefilmovost - z každého záběru, z každé repliky je evidentní, že jde o filmové zpracování původně divadelní předlohy, a tato esenciální "teatrálnost" mi zde neobyčejně sedla (i když jinak poslední dobou nemůžu činohru ani vystát a do divadel jsem zcela přestal chodit). Herci jsou naprosto úžasní - samozřejmě vede fantastická Gabriela Míčová, jejíž herecká kreace je mimořádně působivá a přesvědčivá - ale i všichni ostatní jsou neuvěřitelně výborní (například pěvecká čísla Pechláta jsou kapitola sama pro sebe, a to jsem toho chlapíka přitom nikdy dřív moc nemusel). Když jsem si přečetl, o čem původně pojednával Fassbinderův scénář, musel jsem se usmát tomu, jak byla jeho německá látka adjustována českých podmínkám, ale to konec konců ani jinak nešlo - za sebe mohu napsat, že jsem si tento film velmi užil a Hřebejk u mě získal na vážnosti - komu čest, tomu čest! (02.09.2015)