Star Wars: Síla se probouzí

Je to doják. Hlavně díky starým známým, kteří se vracejí s velkou chutí, ale nezklamává ani nová generace. Boyega hláškuje jako o život, Driver budí respekt, Isaac je už po dvou scénách totální borec… no a Daisy Ridley si jasně urvala titul „herecký objev roku“. Star Wars tak zůstávají ságou o postavách, jimž ohromně fandíte, a díky Abramsovi jsou navíc i brilantně dynamickým blockbusterem, u kterého se nejde nudit. Paradoxně je to ale i jejich jediná velká slabina, těch 132 minut totiž uběhne hrozně rychle a třeba vykreslování posledních tří dekád zabere tolik času, že se nestihne pořádně řešit ústřední konflikt s „novou Hvězdou smrti“. Epizoda VII tak v tomhle směru zůstává těžkou kopírkou čtyřky. Veškeré planetární šarády se tu ale bohužel dějí dost mimochodem, pročež mívají komorní scény výrazně navrch. Na jednu stranu je dobře, že se na postavy hledělo víc než na spektákl. Na druhou stranu tu ale zkrátka není ideální balanc, který by z nových Star Wars udělal geniální popcornový zážitek. „Jen“ se famózně otevřela nová trilogie. Což ale k fandovské spokojenosti samozřejmě stačí! (9/10) (17.12.2015)

Tak nám Džej Džej kalkuloval, kalkuloval a kalkuloval a nakonec mu vyšlo, že nejlepší bude pro Mikymause, který se brutálně vycinkal na výpalném Jirky Lukáše, ukrást plány Hvězdy smrdí a vyždímat z té neinvence aspoň memoriál artritických gerontů. A to měl, kurva, k dispozici v podstatě nový začátek a mohl v té předaleké galaxii vymýšlet takové vyfikundace! Zbytek magie udělalo píár, otylí pojídači horkých psů, co se i v padesáti stále převlíkají za princeznu Leiu a šermují se při bárbekjů s ostatními kokoty světelnými meči od Hasbra, si patrně z těch popkornově popkulturních odkazů nastříkali do imperiálního bakelitu od téhož výrobce, no a Strýček Skrblík v dresu nejkýčovitějšího kurviče vkusu našich dětí skáče šipky do hromady zlaťáků, přičemž se mu v očích protáčejí přeškrtnutá eska. A přitom jde jen o sice spektakulární, ale sprostý komerčně kalkulativní impotentní plagiát, v němž si ochablý sušický Han a povislá princezna nasmrkali tlustého Merylyn Mensna, který je hrozivý asi jako medvídek Pú. Celý ten zmar ještě vhodně doplňuje naprosto prkenná džedáj rytířka alá Hangrgejs a ultimativně nesympatický negroameričan, kterému od začátku nepřejete nic jiného než pár frajerů v bílých kápích a hořící kříž před kokpitem Falkon Milénia. A jsem docela zvědav, jestli se jim Luk Skajvókr dožije pokračovaní, nebo si příště Endy Serkis zase zaglumuje a zaVolkruje. (21.12.2015)

S láskou natočené to, co už tu jednou bylo. Ducha staré trilogie se povedlo dokonale oživit. V soubojích na světelné meče ubyla saltíčka a vymakaná choreografie, vypadají naprosto běžně. Zároveň se probudila všeobjímající síla a nastal ten starý známý mystický feeling, kdy jsme ještě neznali midichloriany. Noví herci jsou perfektní. Rey je naprosto skvělá i skvěle zahraná postava. Dokonce i ta ubrečená močka Kylo Ren je dobrý záporák. Hodně špatný, ale fakt HOODNĚ špatný byl ten jeho mistr. Vypadal jak Voldemort a vůbec z něj nešel respekt. Vskutku žalostná náhrada za Palpatina. Jinak je to ale fakt dobrý. Těším se na další díly. Jsem zvědavý, co předvede Luke, jestli První Řád tentokrát postaví místo smrtící koule třeba krychli, ale už jsem z toho prostě úplně necítil takovou tu vyhoněnost, jako dříve. Asi je to tím, že jsem už starší, nebo možná tím, že je to prostě to samý. Mám chuť to vidět znova a snad to ve mně ještě dozraje. (19.12.2015)

Demonstrace Síly a čisté filmařské dobro z rukou fan-boye, který patří k výlučné hrstce těch filmařů, jenž chápou, jak zaháčkovat nostalgiky věku 30+ s ofsetem Millenium Falcona na tričku, i wannabe nerdy šoupající si na profilovku světelný meč jenom proto, že to na Facebooku zrovna letí. Šel jsem na nového Abramse a pochopil, jak se cítili lidé na konci sedmdesátek. Čistá filmařská extáze, oplývající kinetickou akcí, božími triky, vybalancovaným humorem, pomrkáváním na všechny konce galaxie a hlavně dalším posunem univerza. Fňukat nad tím, že se remakuje Epizoda IV je zcestné. Předcházejících 6 epizod vlastně nebylo ve finále o ničem jiném. Musím ještě jednou… Abych to napodruhé pronudil a teprve po třetí projekci opravdu docenil. Těch skrytých narážek na věci budoucí tam tuším tolik, že v roce 2019 se budeme ještě divit. (20.12.2015)

Sága, která se minimálně v Americe dotkla nesmrtelnosti, si mě sérií startující léta páně 1977 získala, další trojicí pokračování z léta páně 1999 zklamala. A další díly to podle všeho nezmění. Velký postmoderní filmař George Lucas ovlivněný asijskou kulturou i třeba westernem v předaleké galaxii kouzlil, ale kouzlo to mělo právě na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Dnes to na mě všechno působí jako vyprázdněné vesmírné cosi, jež si mě nedokázalo získat. Bezbarví jsou naši hrdinové (herecky ale někteří naštěstí toporní nejsou – ano, třeba Daisy Ridley), vizuálně je to samozřejmě ohromující (všichni ti galaktičtí tvorové, úchvatné lokace a stavby jsou pochopitelně na jedničku), ale dějově takové rozvleklé, jen sypající další a další atrakce, navrch chybí nějaká opravdu dechberoucí scéna. Silné fanouškovské emoce mě nestrhnou, fanfáry Johna Williamse naopak spolehlivě fungují. Ale berte to tak, že mě tohle blbnutí s meči nikdy moc nebralo. Stejně jako třeba nová Hobití trilogie nebo Abramsův Star Trek. (11.04.2016)