Star Wars: Síla se probouzí

Upřímně řečeno jsem čekal, až přijde tvůrce, který Hvězdné války oseká od všeho toho mytologického balastu, který už tady byl stokrát. George Lucas v původních filmech vycházel z různých učení od starověku přes křesťanství a protože nešlo o nic nového, jen nudil. J. J. Abrams je takovým tvůrcem pro mě, který Hvězdné války bere víceméně jen jako jednu z moha fantasy, provázenou neuvěřitelným výdělečným potenciálem. Abrams vytvořil zdánlivě jiný, ale přesto tolik stejný svět, moderní, s chytrým humorem a dilematy základních bojů dobra se zlem. A že je ten boj opravdový, dokazuje, že se neváhá zbavit postavy tak důležité. Abrams vytvořil svět pro mě, který jsem byl do příběhu zažraný skoro od začátku, a to jsem, prosím, spíš Trekkie. Dávám opatrných 90%. (30.06.2016)

Nejsem žádný fanda Star Wars, ale musím uznat, že vrátit se do starého známého světa světelných mečů a Síly bylo pro mě nad očekávání příjemné. Zavzpomínat na staré události, rozpoznat staré lodě, zbraně i roboty a téměř nepoznat přestárlé postavy... Musím ale poznamenat, že svět Hvězdných válek je mi příjemný kvůli několika skvostným PC hrám (Jedi Knight II, Jedi Academy), nikoli předešlým filmům. V tomto víru nostalgie se mi ani nechtělo nadávat na vlastně docela obyčejný, průměrný a nepříliš zajímavý nový díl ságy. Zatímco rebootovat Star Trek se podařilo s nečekanou chytrostí a nefalšovaným charismatem postav, nové Star Wars nemají vlastně žádné výrazné přednosti. Čtvrtá hvězda patří jen za mé subjektivní a s tímto konkrétním filmem málo související pocity. 7/10 (05.04.2016)

Epizoda VII může být ráda za návrat starých známých, protože nováčci se moc nechytají. Herci ve Star Wars nikdy nesbírali ocenění, takže nadměrná kritika výkonů ani není na místě, ale nové charaktery v čele s rádoby Vaderem se pod kůži nedostanou. Zabití největšího frajera celé galaxie je pak úletem dekády. (17.10.2022)

Nenechme se zmást důmyslnou promo kampaní, kterou svorně papouškuje většina recenzí a ohlasů – nové Hvězdné války nejsou projekt od fanoušků pro fanoušky. Abrams nevytvořil elitářský fanfilm, nýbrž na základě principů fanfikce sice převzal předchozí svět, postavy i příznivcům důvěrně známé momenty, ale zasadil je do nového vyprávění s odlišnými zákonitostmi, které staví na nevytěženém potenciálu originálu a může oslovit i původním kultem nezasažený či přehlížený segment publika. Tím paradoxně je právě ona většina diváků stojící stranou obsesivní adorace Star Wars, neutuchajících flamů na adresu Lucase, ale i masivní lobby hračkářského průmyslu. Abrams spolu s Lawrencem Kasdanem probudili Sílu právě tím, že sérii očistili od veškerého balastu, který na ni navalil nejen Lucas, ale i veškerá popkultura. Stejně tak je neadekvátní vyčítat filmu málo odvahy či hraní na jistotu. Naopak bychom v rámci hlavních hollywoodských studií stěží hledali progresivnější a odvážnější koncept, než plán vytvořit blockbuster podle nerdí modly, kde hlavními propracovanými figurami budou dívka, černoch a párek důchodců. Cesta k oživení franšízy nevedla přes pietní kopírování před-digitálového Lucase, naopak Abrams (přinejmenším pomyslné) přebírá pochodeň George Millera. Nové Star Wars tak spolu s poslední Mission Impossible hrdě následují Zběsilou cestu coby emancipované blockbustery a akční filmy nového věku, kde CGI konečně dostávají své roli postprodukčního nástroje a do popředí vystupuje poctivá práce na place. --- Podrobněji v recenzi pro A2 (23.12.2015)

Výtkám, že to je vše příliš odvozené a celý film je nejdražší fan made záležitost všech dob, se nebráním. Dokonce bych k nim přidal pochybnost nad hlavním záporákem, který zatím spíš vyhlíží jako z marvelovského blockbusteru... Ano, sedmička fúzuje ověřené motivy a postupy především z epizod IV a VI. Na rozdíl od Star Treku se Abrams pohybuje ve stylisticky mnohem ukotvenějším univerzu, to ale neznamená, že neservíruje totální abrrrazivní rrrozkoš, jak byl řekl Dan Nekonečný. 136 minut se film řítí kupředu a ta stopáž je prostě subjektivně strašně krátká. Zmizela obsese přeplácanou mizanscénou, Mindelova kamera se víc hýbe s postavami, které tak jen divadelně nedeklamují, ale dýchají. Digitální opar nové trilogie přepustil místo materiálnosti. Přestřelky stormtrooperů jsou čistá rozkoš a nezbývá, než posunout spin-off Rogue One mezi nejočekávanější filmy roku 2016. Nové postavy se rychle učí - důraz na dobře dávkovaný patos, gesta, včasné pomrkávání, to všechno si osvojují s lehkostí. Kolbiště ale pochopitelně patří veteránům, kteří probouzejí Sílu nostalgie. Star Wars přestaly být epickou galaktickou ságou o zdanění obchodních cest a vztazích mezi různými zástupci galaktické politiky a vracejí se ke kasdanovské pohádce se vším všudy. Epický oblouk, antické scény, velká krásná slova. Pokud se nové trilogii vyčítala opereta, tohle je opět opera. Možná se zdá, že s rokem 1977 už nemáme nic moc společného, ale pro mě je tenhle epos o věčném souboji dobra a zla v současnosti stejně důležitý jako v době, které dominovali padouchové. Ani ne tak proto, že obsahuje skutečně dotažený feministický podtón (což českému mentálnímu apartheidu působí muka), ale spíš proto, že zase naplno připomíná platnost třicet dva let starých Yodových slov: "Luminous beings are we, not this crude matter." Abrams možná jen postavil most mezi starou trilogií a novým univerzem, ale je to most, po kterém je radost kráčet. (17.12.2015)