Star Wars: Síla se probouzí

S VenDulin85 jsme se v kině shodly, že větší ucho, než byl hlavní představitel Kylo Rena, snad už vybrat nemohli. Neseděl mi tam. Tu masku si neměl vůbec sundávat ... člověk tak lehce pozbyl nabytou představu o superzlém temném rytíři. To bylo zhruba vše, co bych filmu vytkla. Dále už převažují klady. Poklona nejen režisérovi, ale také skladateli Johnu Williamsovi za složený soundtrack. Je fajn vnímat tak skvělou hudební linku spolu s příběhem, kde velice příjemným dojmem převažovala poctivá filmařina nad počítačovými zrůdnostmi. Jsem nadšená z té přirozenosti. Napětí a perfektní akční scény střídal humor, kdy se rozesmálo celé kino. Do něj jsem šla trochu nesvá a vycházela jsem okouzlená. Dokonalý návrat do hvězdného dobrodružství. (20.12.2015)

Je velmi příjemné, že Abrams ctí atmosféru původní trilogii a velmi příjemně ji upgraduje. Absolutně ale selhává ve vývoji hlavních postav a nedokáže využít ty vedlejší, příběh je neskutečně předvídatelný, hlavní záporák zabitý a finální souboj je nejenom neskutečně dementní, ale především režijně i choreograficky absolutně nezvládnutý. Ve finále bohužel spíše zklamání. Jsem velmi zvědavý na finanční výsledky... (17.12.2015)

Ach ta očekávání…krotil jsem je, co to šlo. A zároveň se pokoušel ignorovat fakt, že „Otec“ Lucas prospal tu správnou dobu na sedmičku, takže na některé dějové věci již nedošlo…ale s potěšením můžu konstatovat, že není třeba plakat nad rozlitým mlékem. Abrams totiž udělal z (citelné) nouze ctnost a spolu se scénáristy posunul příběh dál a jinam. Což ovšem neznamená, že se fanouškům původní šestky epizod tvůrci odcizili, právě naopak. Nepokrytě sázejí na diváckou nostalgii, využívají osvědčených konceptů, ale přitom přidávají i něco nového. To vše k mé spokojenosti. Jistě ne absolutní, ale té stejně dosáhnout ani nešlo. Takže do příští epizody musím rozdýchat 3 věci; sundání masky (chápu potřebu „polidštění“, ale stejně…), světelný meč (očarovaný asi samotným Lukem, neb kdo ho popadl, uměl s ním hned zacházet…stejně tak se Silou), no a pak mi tu chyběl Lando (jehož představitel je stále živý a aktivní, ehm). Jinak ovšem velké nadšení a zoufale neobjektivních 5* navrch (co taky čekat od někoho, kdo dal plný počet i 6 předchozím dílům, že). (13.07.2016)

Nenechme se zmást důmyslnou promo kampaní, kterou svorně papouškuje většina recenzí a ohlasů – nové Hvězdné války nejsou projekt od fanoušků pro fanoušky. Abrams nevytvořil elitářský fanfilm, nýbrž na základě principů fanfikce sice převzal předchozí svět, postavy i příznivcům důvěrně známé momenty, ale zasadil je do nového vyprávění s odlišnými zákonitostmi, které staví na nevytěženém potenciálu originálu a může oslovit i původním kultem nezasažený či přehlížený segment publika. Tím paradoxně je právě ona většina diváků stojící stranou obsesivní adorace Star Wars, neutuchajících flamů na adresu Lucase, ale i masivní lobby hračkářského průmyslu. Abrams spolu s Lawrencem Kasdanem probudili Sílu právě tím, že sérii očistili od veškerého balastu, který na ni navalil nejen Lucas, ale i veškerá popkultura. Stejně tak je neadekvátní vyčítat filmu málo odvahy či hraní na jistotu. Naopak bychom v rámci hlavních hollywoodských studií stěží hledali progresivnější a odvážnější koncept, než plán vytvořit blockbuster podle nerdí modly, kde hlavními propracovanými figurami budou dívka, černoch a párek důchodců. Cesta k oživení franšízy nevedla přes pietní kopírování před-digitálového Lucase, naopak Abrams (přinejmenším pomyslné) přebírá pochodeň George Millera. Nové Star Wars tak spolu s poslední Mission Impossible hrdě následují Zběsilou cestu coby emancipované blockbustery a akční filmy nového věku, kde CGI konečně dostávají své roli postprodukčního nástroje a do popředí vystupuje poctivá práce na place. --- Podrobněji v recenzi pro A2 (23.12.2015)

(1001) Adama Drivera miluju už od Nitra Llewyna Davise a tady ještě ke všemu brečí, takže jeho atraktivita stoupla tak o tři sta procent, to je jasná věc, ale stejně se příliš fanouškovského nadšení nedostavilo. A protože rozčílená jsem nebyla (jaké překvapení), tak si nebudu stěžovat na všechno, jak bývá mým dobrým zvykem, ale jenom na dvě věci: 1. Ty dva záchvaty vzteku spojené se sršením jisker moc sexy nebyly a ráda bych, aby vypadaly jinak. 2. Co to mají tvůrci za problém s načasováváním? Nic ve filmu netrvá tolik času, kolik by mělo. A to mluvím především o emocích, protože o ničem jiném ten film pro mě nebyl. Děj těžištěm rozhodně není, ať už pro to, že je jednoduchý a přímočarý, a nebo proto, že je schematicky okopírovaný - ale to jsem se právě po zralé úvaze rozhodla nevyčítat, protože původní trilogie je vlastně taky ten jeden samý scénář natočený třikrát a žádný pořádný fanoušek si na to nijak zvlášť nestěžuje - takže atmosféra a prožitek by měly být to, o co tady kráčí. Jediný cool moment, který se opravdu povedl, byl ten první "traitor" výkřik, zbytek tak nějak vyšuměl do ztracena. Tým klaďasů je klasicky bezbarvý a nevýrazný (hehehe, černoch, ženská a Žid ještě automaticky charisma neznamenají) a záporáci bohužel monologují a pokoušejí se vyvolat děs stejně rutinérsky a schematicky. V žádném okamžiku jsem neměla o nikoho strach a skoro nikde jsem nebyla doopravdy zainteresovaná do scény - s výjimkou prvního setkání Kyla a Rey v lese a jejich následného rozhovoru, při kterém si Kylo poprvé odhalí tvář. A všechny ostatní situace mi přišly strašně rychlé a jakoby odbyté z povinnosti na první dobrou. Než mám čas si uvědomit, co se tam stalo, a pořádně si to užít, už se běží někam jinam vstříc dalšímu předvídatelnému plot pointu. Jedině sentiment, který do filmu zanášel Han, dostal času dost, ale na ten si zase příliš nepotrpím. Kdyby aspoň ty očekávané situace nějak překvapivě ústily, třeba kdyby poté, co Kylo udělá ten spoiler, zjistil, že možná není dost silný, aby to unesl, a zareagoval prakticky jakkoliv jinak, než tak, jak zareagoval... Nebo kdyby všechna esa z rukávu nebyla součástí marketingové propagace a člověk se je doopravdy dozvěděl až z filmu... No vyvíjím si v hlavě několik verzí svých fanfikcí a doufám, že ti opravdoví scénáristé pro příště dovedou aspoň trochu doopravdy překvapit. A nejvíc ze všeho bych si přála, kdyby třeba objevili, že mezi dvěma či více lidmi můžou existovat i jiné vztahy než povinná romance, slepé následování a černobílé nepřátelství. (30.01.2016)