Dozvuky

Postupné rozplétání toho, co se před desítkami let stalo, může člověka dovést až k věcem, které vidět a slyšet rozhodně nikdy nechtěl. Po roce 1989 se ve střední a východní Evropě natočilo dost filmů, které nesedí do schématu o tom, že všechno zlé dělali jen Němci. Jak vidno, i někteří další občas z různých důvodů přiložili ruku, vidle či pochodeň ke společnému dílu. Tenhle film je celkem pomalý a občas vyžaduje se víc soustředit k pochopení polských reálií, nicméně nelituju... (20.05.2016)

FEBIOFEST 2013, Bratislava. Józef sa vracia z USA po 20 rokoch do rodnej dediny v Poľsku, aby navštívil svojho brata Franciszka, ktorému odišla žena s deťmi do USA. Józef príchádza za svojím bratom aby zistil prečo ho žena opustila a zisťuje, že jeho mladší brat kradne a skupuje židovské náhrobné kamene, ktoré sú roztrúsené po dedine. Niektoré sú zabetónované v ceste, studni atď. Z Franciszka sa stal štvanec a lovná zver pre obyvateľov dediny. Po zatiahnutí Józefa do tejto hry prichádzajú ďalšie skutočnosti o temnej minulosti dediny. Je veľa snímkov, kde sú zobrazené nemecké a sovietské vojská ako tyranizujú ľudí, ale Pokłosie poukazuje, že zlo je aj tam kde by to nikto nečakal. Film, ktorý si nedáva servítku pred ústa a poukazuje na zverstvá, ktoré sa diali počas druhej svetovej vojny. Veľmi emotívny a silný film. (22.03.2013)

,,Statečný Kalino, a ty statečný Kalino, pravdu chceš znát? A jsi si jistý že tě ta pravda neotráví?“  Ten příběh pogromu v Jedwabném znám už z divadelní hry  Tadeusze Słobodzianka Naše třída. Oproti této skvělé hře má film podobu jakésiho thrilleru či detektivky, v níž v roli „vyšetřujících“ vystupují dva bratři (Józef a Franciszek), mezi nimiž (kvůli emigraci jednoho z nich v 80 letech do Ameriky) jinak panují spíše napjaté vztahy. Napjaté vztahy od začátku panují i mezi Józefem a zbytkem vesnice. Musím přitom říct, že když jsem viděl obraz obilného pole se spoustou židovský náhrobků, vůbec jsem se tomu napětí nedivil a trošku jsem i dával za pravdu výtce Franciszka adresované Josefovi: „Proč se kurva staráš radši o mrtvé než o živé“. Ale jak postupně to napětí ve vesnici rostlo, mě film totálně vcucnul. A když už by se napětí dalo krájet, přišla (možná zbytečně rychle) překvapivá pointa a po ní ještě mrazivý závěrečný obraz ukřižování… Uff... (13.09.2022)

Reziser Wladyslaw Pasikowski mi uz cosi hovori /Katyn/, ale tuna sa velmi nepredviedol. Na temu Zidov a Holokaustu tu bola natocena uz spusta snimkov, a tento rozhodne nepatri k tomu lepsiemu. Kalina sa vracia po X rokoch z USA spat do Polska a citi nenavistne pohlady na seba. To je asi cele, dalej sa tam nedeje nic, co by stalo za zmienku. Dlhe nudne zabery, priserne dialogy a priserne herecke vykony pochopitelne nepocitam. Takze som zas a opat rad, ze Polska kinematografia je na okraji nielen europskeho, ale aj svetoveho diania. A dufam, ze tam este aj sakramentsky dlho ostane. 40 % (20.01.2015)

Nepamätám sa, že by som sa v minulosti tematicky stretol s niečim obdobným. “Poklosie” je jeden neskutočný film o hľadaní pravdy, ktorá je ukrytá v minulosti v množstve intríg i klamstiev. Poliaci sú “majstri obyčajných filmov” s hĺbkou, ktorá sa dokáže dotknúť duše diváka. A i keď je snímok skôr na štyri “puntiky”, ja za ten záver a rozhorčenie ktoré vo mne dokázal vyvolať, piatu dám. (11.05.2018)