Temný případ - Série 1

Seriál, který mě nadchnul v každém svém aspektu. O Temném případě jsem již dva roky četl samé ódy, jak výborné je to dílo. Až teď jsem ho konečně viděl. Nic Pizzolato zajistil perfektní scénář, dialogy byly vyšperkované na úplné maximum a přiznávám, že jsem se za celých osm dílů vůbec nenudil. Atmosféra a samotné pojmutí filmu old-school způsobem mi v některých chvílích bralo skoro až dech. Dva hlavní představitelé se předháněli o to, kdo z nich zahraje lépe. Možná o trochu lépe ztvárnil svou roli McConaughey, u něhož mi jeho filozofická zamyšlení a samotné rozhovory v podobném duchu s Harrelsonem přišly velmi vtipné. Líbilo se mi, jak byl seriál pojat mystičným a hlavně tajemným způsobem. Takových děl moc není, a proto jsem to s radostí uvítal. I když jsem se tolik akčních sekvencí nedočkal, tak se mi seriál opravdu zalíbil. Kdo má rád postupně hustnoucí atmosféru, která na konci vygraduje neskutečným způsobem, přijde si zde na své. Uvidíme, co přinese druhá řada. První řada si ode mě odnáší 95 % (21.10.2016)

Nevím, jaký použít prostředky, kdybych hodlala někoho lámat, tak zvláštní a jedinečný to je. Otravoval mě jenom způsob intonace obou borců, v některých místech až přepálený a to beru, že nejen tupé ale i hlas se léty mění, a neodbytný pocit, že už se oba předem vidí, jak si jdou po červeným koberci pro nějaký poklepání na herecký ramínko. Satisfakcí mi ale mnohonásobně byl scénář (ke své radosti jsem zjistila, že ho má na svědomí Nic Pizzolatto - čiliže autor scénáře The Killing), díky němuž jsem byla tlačena o obou svérázných náturách podumat a konfrontovat, a nepopsatelná atmosféra. Temný případ shledávám jedním z nej seriálů poslední doby. Asi tak. (07.12.2015)

Nic Pizzolato je bezpochyby pan scenárista, ale když vezmu v potaz, že seriál na mně nezanechal jakoukoliv zapamatovatelnou stopu (ať již emocionální či formativní), tak musím přiznat, že True Detective zas taková kvalitativní pecka ve skutečnosti není. Přesto jde o solidní kriminálku zastřenou v melancholickém hávu krize středního věku. (05.09.2017)

Jen sem přesouvám komentář z března 2014, kdy existovala teprve první série: Další seriálový pokus, který nakonec nedostál svým prvotním šancím. Zpětně, po konci 1. série, je patrné, že autoři ani neměli ambice budovat a prohlubovat atmosféru logicky propracovaným příběhem - naděje vzbudili spíš náhodou, především oním dílem, kde Rust cynickými vhledy a komentáři nepříjemně zalézá pod kůži vyslýchajícím policistům, a zdá se, že jeho individualita analytického psychopoustevníka bude prototypem nové postavy, temným, svými pronikavými vhledy a jejich nepoužitelností v okolním světě unaveným chlapem, který má navíc na krku protivného a vyloženě tupého parťáka a podle všeho sleduje nějaký vlastní cíl, proč ještě být na okolním dění zainteresován, a proč právě jako kriminální dekektiv v případu s poněkud mysticizující zápletkou. Autoři seriálu se však mínili skutečně jen svézt na povrchovém napětí temné struny, natažené vlastně dost lacině a na jistotu: vymysleli si dostatečně temný a poměrně zatemněný případ, který si nakonec nepřáli příliš do hloubky vysvětlovat - a ni jeho pozadí, ani jeho rozplétání. Nakonec se ukáže, že horlivý divák si všechny náznaky vykládal příliš sofistikovaně, nechce se tu říct nic víc, než že ve společnosti se vyskytují různí degenerovaní magoři, které je lepší se nepokoušet pochopit, a stačí snažit se je eliminovat, kam až zákon a vlastní síly dovolí. Zdánlivě slibné postavy se od čtvrté epizody začínají rozkližovat, jejich osobitá psychologie se hroutí do tuctových forem a nic znepokojivě nového už nepřinese. Slibný duševní vývoj Rusta končí v žumpě opileckých keců a sebelítostí z traumatu bolestí a drogama rozjebaného mozku, z původně sympaticky nesympatického a dobře zahraného děvkaře a rabijáta Martyho se nakonec dost nevěrohodně stane trapně napravený milující manžel, otec, pracant a citlivý přítel chmurnějšího, depresivního parťáka, až z toho člověka samým dojetím rozbolí ledviny, dospívající dcery a moderní samoživitelka se k němu vrátí s úsměvem na tváři, a na všechny ty logické trhliny v příběhu se nad sociálně šťastným koncem poklidně zapomene (doteď přemítám, jestli ta scéna z třetího dílu, v níž se po louce prochází bílý obr v plynové masce, pozorovaný Martym a Rustem z policejního auta z přilehlé dálnice, která totálně boří všechny naděje na souvislé logické poskládání linky příběhu, tam zůstala omylem, jako důkaz fatální nedbalosti o konzistenci, a nebo jako diverzifikantní akce zklamaného a zdravě nasraného střihače. Nebudu ani vybírat, jestli nad tímhle počinem zaplakat nebo se pousmát, adekvátní je obojí, a briskně přesunu pozornost k něčemu novému, jinak nic. (15.3.2014) (03.03.2019)

Skvelá detektívka, pohrávajúca sa so špirálami, podivnými konárikovitými soškami, pripomínajúcimi Blair Witch, záhadnými vraždami, bláznami v bažinách a okolo bažín, náboženským fanatizmom, drogami, neverou a kadečím okolo. Pritom je to skvele zahrané, dialógovo nenudiace a mysticky a zvrhlo záhadné. Prvá séria je prvotriedna krimi, ktorú druhá ani tretia séria kvalitatívne nedobehli. (23.06.2020)