Temný případ

Nestává se často, abych už s úvodními záběry otvíráku a počátečními tóny baladické písničky doprovázející prolínající se obrazy intra pocítil vzrušení ze setkání s něčím výjimečným. Se sérií, která přepíše představu, jak má vypadat a fungovat detektivní žánr a jeho hrdinové. Převládajícím stavem při sledování seriálu je nejistota. Pociťují ji nejen tápající detektivové, kterým případ proklouzává mezi prsty, ale i diváci, kteří jsou zbaveni obvyklých opor. Čemu a komu věřit, když jeden z vyšetřovatelů má pestrou drogovou minulost a neméně barvitou alkoholickou přítomnost a druhý je testosteronem nabitý macho, který nemá k ráně nikdy daleko a nečiní mu problém ubližovat ani svým nejbližším. Oba jsou navíc nasáklí špinavým pragmatismem, jak jen umí vyklíčit v destruktivním prostředí spodních pater zločinu. Divák vidí až příliš velké rozpory mezi líčením bývalých policistů a flashbacky, které odhalují profesní selhání někdejších legend policejního sboru. Temný případ charakterizuje zlověstná atmosféra podpořená záběry ponuré močálovité krajiny kolem Mississippi. Seriál představuje v každém ohledu špičkové řemeslo, skvělou kamerou počínaje, přes vymazlenou režii až k živočišnému herectví Matthewa McConaughey a Woodyho Harrelsona. Série není cenná zápletkou, ale rafinovaným způsobem vyprávění, hrátkami s formou, kdy pomrkává na diváka a místy si z něj přes vážnost situace nepokrytě tropí šoufky, rozkročením mezi žánry - ve výsledku je to spíš než kriminálka existencionální psychologické drama. A v neposlední řadě i uchopením skvěle napsaných postav - cynické glosy zahořklého Colea mají přitažlivost černé díry a sílu výbuchu supernovy. Seriál má ideální stopáž - nerozmělňuje se ve vypravěčské vatě ani neztrácí tah na bránu v postranních liniích, tak jako spousta žánrově zpřízněných projektů. Ačkoli má pomalé tempo, dokáže neskutečně stupňovat napětí. Snad jen v posledních dvou dílech, kdy se zlo začíná zhmotňovat a dostává konkrétní lidskou tvář, pocit přetlaku trochu mizí. Temný případ se zdánlivě podobá úspěšným severským sériím, ty v sobě ale obvykle nezapřou určitý scénáristický konstrukt. Odehrávají se ve stabilizovaných zemích s fungujícími institucemi a s minimální mírou zločinnosti. Střet amerických detektivů s lidskou bídou, brutalitou motorkářských gangů a slizkou manipulativností prodavačů náboženských frází vypadá nepříjemně realisticky. Temný případ považuju za absolutní špičku ve své žánrové kategorii a metu, kterou budou Pizzolattovi následovníci a vyzyvatelé jen hodně těžko překonávat. Celkový dojem: 95 %. //// Druhá série bohužel nemá vlastní profil, takže ji musím komentovat jako přídavek ke komentáři 1. série, což je skutečně škoda, protože by si vlastní prostor na ČSFD zasloužila mnohem spíš než stovky jiných titulů. Při komentování 1. série jsem napsal, že ji budou ostatní, ale i samotný Pizzolatto těžko překonávat, a nemá příliš velký smysl přít se o to, která ze dvou dosavadních sérií je lepší. Ta druhá je totiž hlavně úplně jiná. Jiní hrdinové, jiné zločiny, jiná lokace, jiná atmosféra. Jsou nicméně znaky, které obě série spojují a patrně budou typické i pro další pokračování, kterého se nepochybně dočkáme. Komplikovaná psychologie vyšetřovatelů, které boj s vlastními démony zaměstnává někdy víc než souboj se zločinem, složitě strukturované vyprávění, kde v 1. sérii hrály větší roli časové roviny, tady zase úhly pohledu několika postav, které tápou a nevěří si navzájem. Hodně zajímavé je ladění atmosféry, kdy v 2. sérii hraje prim sluncem rozpálená Kalifornie, kde se v poušti člověk snadno ztratí a v džungli Los Angeles se dá snadno přijít k úrazu. I ty tisícileté sekvoje si nakonec ve finále zahrají svou roli. Tu změnu atmosféry charakterizuje nejlépe už otvírák, který je barevný, prosluněný a Cohenův přednes navozuje spíš atmosféru nějakého erotického klubu z velkoměsta. Co je nejdůležitější, druhá série je pro mě stejně dobrá jako ta první a problém s ní můžou mít především ti, kteří chtějí vidět pokračování 1. série s jejími hrdiny a louisianskými močály. Stejně jako v prvním případě mám pocit, že sleduju jeden z absolutních vrcholů žánrové televizní seriálové tvorby. Herecké výkony jsou luxusní a herci jsou evidentně rádi, že mají možnost překročit hranice typu rolí, do kterých je castingové agentury zařadily. Pizzolatto, stejně jako režiséři, se evidentně hodně inspirovali klasickým žánrem noir a vyšlo jim to na jedničku. Ústředním motivem je všudypřítomná korupce, prorůstání zločinu do státní správy a ošidná hra s vlastním svědomím a vyrovnáváním se s vlasními poklesky. Otvírák patří k tomu nejlepšímu, co kdy jako intro vzniklo. Osobně mu dávám přednost před otvírákem 1. série, jakkoliv tohle je věc osobního vkusu a volby. Celkový dojem měnit nemusím. Jen tak dál, těším se na 3. sérii. (27.06.2015) (méně) (více)