Temný případ

1. séria: už úvodné titulky a znelka dávajú na vedomie, že sa nebude jednať o typický, mainstreamový detektívny seriál typický pre posledné dekády. Takže ak inklinujete k tomuto typu seriálu a dostávajú vás do vytrženia, urobte službu tvorcom a nám - fanúšikom, a vyhnite sa mu oblúkom. Spočiatku typicky fincherovská zápletka, ktorá využíva viaceré dejové a časové línie v absolútnej harmónii. Tým zároveň rozbíja divácke vedomie a snaží sa nastoliť dejovú anarchiu v prospech neskutočne úderných zvratov. Každým dielom graduje atmosféra, pochmúrny dej je čím ďalej tmavší a nevyspitateľnejší, charaktery postáv sa odhaľujú až do špiku kosti a počas posledných dvoch dielov som vyfajčil asi krabičku cigariet. Réžia jednoznačná a priama, bez zaváhania, to isté je potrebné povedať pri hereckých výkonoch, nielen fenomenálnej ústrednej dvojice, ale úplne všetkých zúčastnených! V závere som šiel do kolien, jednoducho povedané - bez nadsádzky najlepší seriálový zážitok! 100%. (15.04.2014)

V atmosféře temné a husté tak, že by se dala krájet, se rozjíždí vyšetřování vražd, které vedou detektivové Matthew McConaughey alias Rust Cohle a Woody Harrelson alias Marty Hart. Od prvního dílu mě zaujala jak již zmíněná atmosféra, tak samotný případ a prolínání časových rovin. Střídání současnosti s událostmi z 90. let je efektní, protože na jednu stranu vidí divák to, co se odehrávalo v minulosti, jak to tehdy dvojice detektivů vnímala, a jak to popisují s velkým časovým odstupem. Chválím i vyprávění ze soukromého života hlavních postav, vzájemné ovlivňování rodinného soužití prací a vliv jednoho parťáka na druhého. Co mě dále velmi zaujalo, bylo prostředí, v němž se případ odehrává, vedlejší postavy a rozhodně také vynikající hudba! O skvělých dialozích se ani není třeba rozepisovat. Přestože jsem původně hodnotil 4*, přihazuji i pátou hvězdu, neboť mi Temný případ stále rezonuje v hlavě. (24.07.2014)

V současné době, kdy končí seriály, které jsem v uplynulých letech (od roku 2004, kdy vznikli Ztraceni), sledoval, se snažím dívat se okolo na nové trendy a i přes svůj omezený volný čas zůstat v obraze - jako zde. Byly doby, kdy HBO nemělo ve výrobě seriálů konkurenci, po nástupu Showtimeu ustoupilo do pozadí (hlavně díky svému stále omílanému stylu "kozy a krev") a teď to vypadá, že se zase vrací.... Tenhle seriál je vysoce nadprůměrný, ale já se k superlativům přidat nemůžu, protože to, co zobrazuje, už tady bylo mnohokrát (sériový vrah, temnota, typizovaní vyšetřovatelé, specifický americký stát). Musím zkrátka přihlédnout minimálně k tomu, že všechna tato témata obsahuje mnohokrát lepší DEXTER a já prostě nemůžu jinak. (16.06.2014)

„Dokážeš si vůbec představit, co by lidi začali vyvádět, kdyby v nic nevěřili?“ - Totéž, co dělají teď. Jen by to vyplavalo na povrch.“ První série Temného případu pro mě byla prototypem toho nejkvalitnějšího v rámci žánru detektivního seriálu. Intro, technická, vizuální stránka, herci, chybující postavy vyšetřovatelů s důrazem na jejich psychologii, ironický humor a dialogové výměny. Dále chytlavý, pohlcující příběh a nějaké to životní filozofování, ovšem nevtíravé, myšlenkově navíc docela výživné (postava Rusta mi byla velmi blízká a jeho skeptické promluvy jsem „žral“). Na celé jinak dokonalé sérii mi vadila jen 1 věc, a to nepříliš zvládnutý dojezd (lehce tuctové a natahované ukončení). Druhá řada mi nepřišla o moc horší, jako spíš jiná, což soudě dle reakcí zklamalo spoustu diváků. Oprostila se od humoru či filozofování, byla mnohem bezvýchodnější, ale také akčnější a přímočařejší. Zároveň nabídla hned 4 hlavní postavy, což fungovalo skvěle. A oproti první řadě se divák dočkal lepšího konce. Po 2 sériích jsem s hodnocením na slabších 5*. (31.08.2014)

Dlouho mi z kriminálky nebylo tak úzko. Po třetím díle mám chuť hodit si mašli. Bůh ví, jestli to nakonec bude opravdu tak vypravěčsky důmyslné, jak se to tváří, ale už jen za ten neúprosný existenciální přesah a božského McConaugheyho si to zaslouží vysoké známky. ______ Šestiminutový kontinuální (postprodukčně neupravovaný!) záběr na konci čtvrté epizody považuju za jednu z nejlepších scén, co jsem kdy v televizním seriálu viděl... pokud bude přibývat takto kvalitních autorských seriálových projektů, začnu snad opravdu věřit, že "the future is in TV". ______ Pátý díl jen opět potvrzuje, že True Detective překvapuje s každou další epizodou. Co do této chvílie vypadalo jako solidně ozvláštněná, temná buddy detektivka se mění v plnohodnotnou filosofující metafikci, která ve svojí vlastní vyprávěcí struktuře reflektuje téma života jako příběhu - příběhu se srozumitelnou lineární konstrukcí, s katarzí, s jasným začátkem a koncem. Není to ale ono omšelé "životy si uměle konstruujeme do příběhů, abychom jim dávali smysl", ale naopak, True Detective je o nemožnosti těmito příběhy překonat realitu, která dřív nebo později zasáhne. Ostatně jak říká Rust: "Smrt vytváří život, aby jej mohla ukončit" a celé to jeho uvažování o času jako placatém kruhu se odráží v narativní struktuře seriálu, která je díky své dvojúrovňové skladbě plná elips a je spíše cyklická - postavy se stále vracejí na ta samá místa, případy jako kdyby nekončí, opakují se, všechno se děje znovu a znovu...a jak navrhuje v jednom svém rozhovoru sám scénárista a tvůrce seriálu Nic Pizzolatto, divák se v tomto případě dostává do pozice oné "božské" čtvrté dimenze, odkud pozoruje život fikční postavy, který má podobu právě toho placatého kruhu, nikoli úhledně vykonstruovaného, jasně ohraničeného (kanonického) narativu. Zatím je to zkurveně boží. (27.01.2014)