Režie:
Wim WendersKamera:
Henri AlekanHudba:
Jürgen KnieperHrají:
Bruno Ganz, Solveig Dommartin, Otto Sander, Curt Bois, Peter Falk, Hans-Martin Stier, Laurent Petitgand, Paul Busch, Didier Flamand, Jürgen Heinrich (více)Obsahy(1)
Jeden z najpôsobivejších filmov svetovej kinematografie 80-tych rokov. Režisér Wim Wenders zasadil dej tohto svojho najznámejšieho a najúspešnejšieho diela do vtedy ešte múrom rozdeleného Berlína. Mesta, ktorého oddelené časti spájalo pod zemou metro a nad ňou nebo. Osou jeho originálnej filmovej eseje je príbeh dvoch novodobých anjelov, z ktorých Damiel sa vzdá večnosti kvôli cirkusovej trapézistke Marion a stáva sa človekom. Wendersovi a Handkeho anjeli však nezodpovedajú celkom zaužívaným predstavám - i preto ich obľúbeným miestom nie je kostol, ale berlínska knižnica, kde sa koncentrujú ľudstvom vytvorené duchovné hodnoty. O šesť rokov neskôr sa Wenders k filmu vrátil vo voľnom pokračovaní Tak ďaleko, tak blízko! a v USA vznikol až príliš hollywoodsky remake Mesto anjelov z Nicolasom Cageom. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (339)
Mein Gott, to ale byla nuda! Můj oblíbenec Wenders mě tentokrát div neuspal - prvních 100 minut čtení hlubokejch myšlenek jednoho většího berlínskýho zoufalce než druhýho mi dneska prostě nějak nesedlo. Nebudu nic předstírat, kdyby se to v závěru nezačalo trochu hejbat, odpadnul bych. Ještě mě občas z letargie vytrhla zajímavá kamera, když už nezabíraly ani vsuvky s Cavem, ale jinak zlatej Cage s Meg Ryan pro nenáročný! I ten konec měli lepší. Tohle šlo úplně mimo mě. (Jo a taky jsem se musel celkem divit, jak je možný, že mají tam nahoře tak mizerný dentisty. Damiel měl příšerně udělanej umělej chrup a u anděla mi takový věci opravdu vadí.) ()
Filmy Wima Wenderse mají pro mě neopakovatelnou atmosféru. Dokážou ní naplno pohltit, stačí se pozorně dívat, naslouchat a v tomto případě i přímo nechat se unášet... a pak vás čeká skutečně krásné filmové opojení. Sice jsem předem netušil, že půjde o dvouhodinový film bez souvislejšího příběhu, který se celý rozpadne do mozaiky různých filosofických úvah, drobných epizodek, poetických výjevů a různých atrakcí, ale nakonec jsem ho zvládl jedním dechem. Chvílemi jsem měl skutečně pocit, jakobych se povznesl těmi andělskými křídly při pohledu na dění života z trochu jiné, mnohem poetičtější a magičtější stránky, než jakou človek třeba v průběhu běžného dne vnímá. (Ne)překvapivě se mi Nebe nad Berlínem líbilo víc do té doby, než černobílý andělský nadhled a možnost vychutnat si bez omezení různá nedostupná zákoutí vystřídala barevná realita plná zábran, např. v podobě plotů (...v roce 1987 v Berlíně tedy i přímo železné opony), nciméně dohromady z toho pro mě vzešla jedinečná podívaná s krásnou kamerou, nenucenými hereckými výkony i pěknou myšlenkou. Petera Falka coby speciálního hosta v roli přímo sebe sama a jeho sympatický nadhled jsem si obzvlášť vychutnával, stejně jako momentky ze zákulisí filmu. Co mě naopak příliš neoslovilo a spíše jsem mírně přetrpěl, bylo cirkusové představení klaunů ve zvířecích kostýmech a hlavně pak undergroundový rockový koncert, tady jsem úpřimně zalíbení nedokázal najít. Ale jinak jsem velmi spokojen, uchvácen a přes ta slabší místa na tento filmový zážitek jen tak nezapomenu. [85%] ()
95% - Dvě hodinky hypnózy. K Berlínu mám velmi zvláštní vztah. Válku, ani Zeď jsem tam sice naštěstí nezažil, ale v ulicích a starších domech jakoby stále setrvávala jejich atmosféra. Že právě do tohoto města zasadil Wenders svůj příběh o andělích a lidech, to u mě boduje snad víc, než děj samotný. Překrásné záběry, skvělé nápady, a jakýsi myšlenkový opar nad velkoměstem mě od začátku chytil, a až do konce nenechal odtrhnout zrak. Výtečná režie, překrásné herectví, bezvadná hudba, a Peter Falk, který ve mně svou rolí opět probouzí panteismus... Fortsetzung folgt... ()
„Isn’t that Columbo?“ Poučen evropskou filmovou avantgardou, potlačil Wim Wenders pro jednou svůj obdiv k americké kultuře a s úžasem světa neznalého dítěte vlétnul do ulic hlavního města své vlasti. Nechává se okouzlovat s námi. Slyšíme, co slyší andělé, vidíme, co snímá Alekanova nebeská kamera. Dotknout se ale nemůžeme. Jsme všude, nejsme nikde. Jsme diváci. Jak vlídněji vyjádřit úctu ke kinematografii? (Koho anděl požádá, aby mu pověděl o světě? Přirozeně filmového herce.) Neuskutečnitelné dotyky nahrazuje zvuk. Obklopuje, pohlcuje, bere nás za ruku a vede. Iluzorní dotyky nás provázejí, k těm skutečným jsme vyzýváni. Najděte si svého anděla, nebo se jinýma očima podívejte na toho, pod jehož křídly se již schováváte. 85% Zajímavé komentáře: Brygmi, novoten, sportovec ()
13.6.08...Zvláštní ,že o filmech tohoto typu nemůžu nic moc napsat přesto ,že jsem naprosto přeplněná krásou. Chápu ,že tenhle "málomluvný" film není pro každého... Já jsem spíše samotářský typ, často zahloubaný do sebe a miluji ticho. Myslím ,že anděl se mě už dotkl ....8.12.08...film jsem dnes viděla v rámci FK. Má druhá projekce a první v kině. Dnes mě film neskutečně bolel.... ()
Galerie (27)
Zajímavosti (27)
- V závěru se objeví věnování ("Všem někdejším andělům, zvláště pak Yasujirovi, Francoisovi a Andrejovi"), ve kterém jsou zmíněni režiséři Yasujiro Ozu, Francois Truffaut a Andrej Tarkovskij. (ČSFD)
- Peter Falk (hraje sám sebe), který filmu kreslí, je ve skutečnosti velmi dobrým kreslířem. (raininface)
- „Skutočne neviem, ako som prišiel na anjelov. Jedného dňa som si ten nápad zaznamenal do poznámkového bloku 'Anjeli' a o deň na to 'Nezamestnaní'. Bolo to možno tým, že som - nie kvôli filmu - čítal práve opäť Rilkeho a že sa mi pri tom čítaní ujasnilo, aké je všetko, čo napísal, zaľudnené anjelmi," vysvetlil svoje rozhodnutie Wenders. (Kristusazapad)
Reklama