Nebe nad Berlínem

Znáte ten pocit, kdy se díváte na film a najednou si uvědomíte, že se nudíte? A že to takhle bude nejspíše až do konce? Každá minuta se zdá jako hodina a konec se neblíží. Máte potřebu se proklikat až na konec a nepřišli byste o nic. Přesně takový pocit jsem měl u sledování Nebe nad Berlínem. A přitom mám tyto témata rád. Zamyšlení se nad lidským životem, nad jeho krásami... V tomhle podání mě to ale minulo. Pořád jsem měl před sebou tu představu, že režisér chodil po Berlíně, natáčel lidi a v postprodukci nechal herce namluvit své repliky. A je rozdíl v tom, jestli slova někdo namluví později nebo si je už při natáčení člověk sám odříkává v hlavě. Potom se od toho odvíjí to, jak je bude projevovat navenek. (02.05.2014)

Ohromný, nebeský film. Wendersova režijní ruka vykreslila niterný příběh o touze a bytí, filosofickou studii andělství a lidské duše. Celkové vyznění, že člověk vidí svět v celé škále barev, emocí a odstínů tragičnosti, cirkusovém reji existence od chvil štěstí až k okamžikům smutku, potřebě naděje v nějakou budoucnost oproti vidění andělů, jež je kontrastní, černobílé. Vidí pouze polaritu věcí a nic, co je mezi nimi, necítí. Damiel se vzepře, stane se člověkem - uchvácen cirkusou divou Marion a s Columbem si dá kávu... Atmosférická výpoveď o rozděleném městě, duchovně očistná záležitost... (12.09.2006)

Nemecký perfekcionizmus v plnej svojej kráse. Monológy vyšperkované k dokonalosti, úchvatná kamera, každé slovko inteligentné i zmysluplné. Skvelí, ku podivu aj sympatickí herci a okúzľujúci Nick Cave. Avšak to čo mi tu chýbalo, bola trocha čistej ľudskosti a nedokonalosti. Celé to vo svojej nadnesenej podobe posobilo, ako okázalé umelecké dielo, lenže ja som chcela viac. Viac romantiky a čírejšie vyobrazenie lásky. Takto, ku svojej škode, posobí film zbytočne sterilne. (04.05.2015)

Jeden z andělů, který "poletuje" nad Německem a poslouchá myšlenky různých lidí se zamiluje do artistky jednoho místního cirkusu. Může to znít jako německá verze "Města andělů", který se tímto filmem jistě inspiroval ale v tomto případě se nejedná o komerční romanci amerického střihu ale o dost pomalý a monology přecpaný film, kde mě zaujal hlavně Bruno Ganz, kterého jsem do té doby měl jen jako Hitlera. I přes extrémně pomalé tempo film dokáže zaujmout jak herci tak i vizuální stránkou střídající černobílou (čí spíše hnědobílou) kameru, která zprostředkovává pohled očima andělů, tak i barevnou z pohledu lidí. (10.05.2010)

Když jsem tenhle film viděl poprvé, zapůsobil na mě jako zjevení z jiného světa. Teď, když byl po více jak deseti letech znovu uveden do kin, se mnohé změnilo (hlavně Berlín, ale také filmový svět – slovní spojení dobrý německý film už dávno nepůsobí jako protimluv), ale kvalita tohoto skvostu přetrvává. Film má mnoho vrstev a je v něm stále co objevovat, klade mnoho otázek, ale vyhýbá se odpovědím. To z něj činí snímek pro vstřícně naladěné náročnější diváky, kteří budou ochotni spolupracovat. Těm ostatním je určena konvenční hollywoodská light verze Město andělů. Tak se rozhodněte, do které skupiny patříte. (07.12.2004)