Nebe nad Berlínem

O existenci tohoto filmu vím minimálně od roku 2002, kdy Rudiš literárně debutoval knihou Nebe pod Berlínem, jejímž názvem Wendersův film parafrázoval. A celé ty roky jsem kolem něj chodil a stále si nebyl jistý, jestli ho vlastně chci vidět. Když jsem se k tomu po nekonečném váhání konečně odhodlal, zklamaně jsem seznal, že kdybych ho dál ignoroval, o nic bych nepřišel. Filmu asi nelze upřít jisté formální kvality, jako je krásná kamera, působivé lokace, výborné obsazení, apod., ale osobně jsem ho celý spíše protrpěl. A nevytrhne to ani výskyt Nica Cavea - snad proto, že ten už mě taky tolik nebere jako dřív. Celý ten lyricko-éterický háv, na němž se tento film vznáší, jsem osobně shledal nesnesitelným - a zoufale banálním. Lidem, kterým se tento film líbí, to upřímně přeji, ale osobně se k nim bohužel řadit nemůžu - a ze všech Wendersových filmů, které jsem kdy viděl, mě tento jediný téměř zcela minul. Stane se - snad kdybych film viděl za jiných okolností a v jiném rozpoložení... i když, ne, asi moc nevěřím, že by se mi to mohlo někdy líbit. (05.03.2016)

Bože! Největší umělecká onanie jakou jsem kdy viděl. Celá první hodina a čtvrt je vlastně o ničem a dala by se shrnout tak do 10 minut. A ta celková pointa taky neni zrovna z těch nečekaných a rozhodně mě ani nijak neosvítila. Ovšem musím vyzdvihnout krásnou vizuální stránku a kameru. Ty hnědobílý části mi obrazově trochu připomínaly "Stalkera." Strašně rád bych dal menší hodnocení, ale ono mě to kupodivu bavilo takže na tom asi něco bude. (12.04.2006)

„Isn’t that Columbo?“ Poučen evropskou filmovou avantgardou, potlačil Wim Wenders pro jednou svůj obdiv k americké kultuře a s úžasem světa neznalého dítěte vlétnul do ulic hlavního města své vlasti. Nechává se okouzlovat s námi. Slyšíme, co slyší andělé, vidíme, co snímá Alekanova nebeská kamera. Dotknout se ale nemůžeme. Jsme všude, nejsme nikde. Jsme diváci. Jak vlídněji vyjádřit úctu ke kinematografii? (Koho anděl požádá, aby mu pověděl o světě? Přirozeně filmového herce.) Neuskutečnitelné dotyky nahrazuje zvuk. Obklopuje, pohlcuje, bere nás za ruku a vede. Iluzorní dotyky nás provázejí, k těm skutečným jsme vyzýváni. Najděte si svého anděla, nebo se jinýma očima podívejte na toho, pod jehož křídly se již schováváte. 85% Zajímavé komentáře: Brygmi, novoten, sportovec (10.06.2019)

To očakávam od filmu až tak veľa, keď chcem, aby mal nejaký dej? Preboha, to bloumaní dvoch postáv po meste, nudné monológy a akože myšlienky ľudí... to by unudilo aj mŕtveho. Sa čudujem, že sa z toho tí anjeli nehodili pod vlak... Ale takto sa pozná to pravé umenie - plno filozofických kecov o ničom, film smerujúci odnikiaľ nikam bez akéhokoľvek náznaku deja a pre navodenie tej správnej artovej atmosféry to musí byť čiernobiele, aspoň z väčšej časti. Jediné, čo to bolo aspoň trochu zaujímavé, bolo vystúpenie cirkusovej akrobatky, no to si môžem pozrieť aj inde, na to nepotrebujem kultový film. Ďakujem pán Wenders za premrhanie dvoch hodín života. (13.01.2019)

Uskupení několika hloubavých filmových epizod s nesmírně silnými poetickými motivy spojuje na můj vkus až příliš slabá příběhová nit. Pokud tam tedy vůbec nějaká byla. Pokud tam tedy vůbec nějaká měla být... Postavy chrlí přehršel filosofických myšlenek takovou rychlostí, že se člověk ani nemá šanci nad všemi zamyslet. Zhruba po hodině této duchovní palby se slijí v jeden homogenní patvar, který je tak přeplácaný, až působí lacině, ačkoliv doopravdy není. Možná zkrátka není Nebe nad Berlínem film, který lze zhlédnout a ocenit na "první dobrou". Inu, v takovém případě ale neměl trvat 127 minut. (27.04.2014)