Oliver Stone: Neznámé dějiny Spojených států

Na spanilou jízdu kritického myšlení se Stone příliš často uchyluje k domněnkám a zjednodušení, přesto však rámec díla přesahuje 90% copypastové dokumentární historické produkce. Je zajímavé sledovat, jak kriticky smýšlející dokumentarista na naší veřejnoprávní televizi najednou netočí dokument, ale autorský esej, který musí být pro jistotu vysílán v nejvypečenější časy. O co šťavnatější je obsah, pohříchu často podtrhává nohy časová osa narativní formy, která vždy odvypráví ucelenou linii a pak se v čase vrací k jiné, paralelně probíhající. Neustále se tak překrývá antidatace událostí ve vztahu k dynamicky se měnícím ambivalentním postojům jednotlivých aktérů, což čitelnost vývoje jejich osobnosti a smýšlení zrovna neulehčuje. To však nemůže anihilovat fakt, že Americké století je povinná četba jak vyšitá. (17.09.2014)

(Po prvních čtyřech dílech - komentář se asi bude vyvíjet.) Začátek je velmi polopatické a povrchní převyprávění druhé světové, které se oproti vlastní představě nevyhýbá některým hlavním klišé (střední Evropa za druhé světové = Polsko a nic jiného). Čekal jsem víc levičácké kontroverze - tady na ní skoro není čas a nikam se nedostaneme. Pointa, že Sověti (když se jim to teda začalo hodit) udělali pro porážku Hitlera nejvíc ze všech spojenců, nepovažuju za nějak šokantní, ale tak já nejsem Američan.___Od třetího a hlavně čtvrtého dílu levičáctví a demagogie stoupají - v to jsem doufal. Bohužel na osobní (třeba pomýlenou, ale zajímavou) výpověď si to až příliš hraje na objektivitu, což mi nevyhovuje. Navíc platí, že námět každé části by vydal na desetidílný seriál a (příhodná) zkratkovitost nestačí k úplné spokojenosti. (17.07.2013)

Pokud toto jsou nesdělené, nevyslovené, nevýslovné dějiny USA, kterým se děti na amerických školách neučí, pak nevím (i když tuším), co tam mají v osnovách pro výuku americké historie. Olivera Stonea nepodezírám z žádné úchylky (samozřejmě by se mohlo jednat jen o tu levou) a věřím v upřímnost jeho pohledu, i když slabou přitom stránkou je, že se poměrně shoduje s mým pohledem na funkci USA v rámci světového dění. Z tohoto pohledu mi seriál nic podstatně nového nepřinesl, i když mi na druhé straně ozřejmil mnohé vnitroamerické problémy a provázanosti. Teď bych se měl podívat pro srovnání na tu "Told" nebo spíš "Tale-told" History of the USA, ale asi se do toho hned tak nepoženu. (12.03.2014)

S postupujícími díly čím dál tím evidentněji doleva, ale to mě nepřekvapilo, co taky čekat od starýho lišáka Stonea. Překvapilo mě, že mi to vůbec nevadilo, naopak jsem obdivoval, jak sofistikovaně dokáže Stone selektovat předložené útržky z historie, aby nezainteresované diváctvo mohlo jasně rozlišit, kdo byl ten hodný a kdo zlý. Nejsou to žádné neznámé dějiny USA, nedozvíte se, že Kennedyho zabili mimozemšťani ani že Lewinská je panna. Není to víc než pohled jednoho bývalého vojáka z Vietnamu, co se po návratu začal sjíždět kokainem, aby si na stará kolena uvědomil, že USA je imperiální monstrum a ke spáse se lidstvo dostane jen skrze mír a lásku. (25.02.2014)

Tady na tomto dokumentu je legrační to, že lidi kteří nedávali v hodinách dějepisu pozor nebo třeba neměli buňky na to pochopit látku, která jim byla vykládána, tak to budou brát jako dokument a ne jako něco šokujícího natož neznámého. Je důležité si uvědomit, proč Oliver Stone natočil takovýto dokument, který podkopává domácí i zahraniční politiku nejmocnější země světa a už vůbec není vlastenecký. Tak zaprvé Oliver sloužil nedobrovolně jako voják v dodnes pro mnoha lidí nepochopené válce ve Vietnamu ze které si přinesl pár těžkých zranění a také trauma, které si nahrazoval pudrováním nosu kolumbijským kokolínem. Od té doby kritizoval skoro všechny vlády, protože byly pravicové a agresivní vůči mnoha rádoby nepřátelům a to zejména kvůli nerostnému bohatství a dalšímu bohatství, které chtěla tato velmoc s pomocí svých spojenců získat. Byl velký odpůrce likvidování diktatur v Latinské Americe, které USA provozovala v 70. a 80. letech. Tento desetidílný dokument nám ukazuje, že vše není tak růžové a jasné, jak nás to učí v našich školách a že by o tom, co se studenti dnes učí ve školách měli trochu přemýšlet a občas se kouknout na tento nebo podobnej dokument a né si nechat vymejvat mozky občas i nelogickými fantasmagoriemi, který nás na těch našich skvělých školách učí. Ha, ha. Za objektivnost, nenucenost, poznání mnoha nových faktů, která byla předtím nevyvratitelnou pravdou a za sympatie k Oliveru Stoneovi dávám jasnejch 100%. (11.05.2021)