Kandidát

Já podstatu filmu vnímám jako velmi povednou satiru na lidskou vyprázděnost politických elit. V záplvě všech těch gaunerů, lhářů a zlodějů pak stačí když přijde Venca z JZD a řekne "Já jsem Slovák jako vy" a rázem se stává žhavým kandidátem na nejvyšší posty v zemi. Tenhle tón hrál film skvěle. Horší to bylo s druhým tónem v podobě role reklamní agentury, její šéfa, to bylo křečovitý a prakticky tam nebylo ukázano nic z práce agentur, role medií je samozřejmě taky podstatná, ale tady ač se v obsahu zmiňuje rozhodně nedostávala prostor, který media maj v reálných volbách. Tohle považuju za nejslabší článek příběhu. Docela nečekaně dobře se zde vedlo humoru. Česko - slovenský dialog, tedy spíše slovenský monolog v mekáči dostal můj výtlem fakt po právu. Kdyby se povedlo líp vyhrát s koncem, moh být můj dojem z Kandidáta mnohem jasnější a tudíž lepší. (19.02.2014)

Mám schízu a tedy jsem měl připravený v hlavě komentář, který bude film hejtovat navzdory, pokud tomu střelim čtyřhvězdí a komenář radostný, kontrastní k tomu, že švihnu trojhvězdu. Jestli se mi v zásadě Kandidát líbil, tak případnýmu napadení budu čelit, že "ano, stačí mi nesmyslná vizuální opulence, rozostřené postavy v extrémně zpomalených záběrech opouštějící scénu, zbytečné náklony kamery i infantilní přeostřování z makra na celek bez jakéhokoli narativního ukotvení" (aka to se nám to točí, když jsme ukořistili REDku, že). Jenomže marná sláva, když tohle v post ČSR nikdo jiný neumí (čest výjimkám), co mám asi tak dělat? Karáskův debut je reklamou prosáklý nejen námětem, ale zejména stylizací, která je odporně pročištěná, čvachtá se v jednoduchých tvarech, designových interiérech, perfektně nakomponovaných záběrech a v síle gesta oproti síle slov. Takže vlastně zamrzí, že bylo třeba jebat se s takovou lokální, neobjevnou a překombinovanou zápletkou, zahlcenou postavama, který mi byly ukradený více než jakákoli budoucí volba prezidenta. Zejména na Slovensku. Nemluvě o zrůdném (slovenském) postsynchronu, který kdykoli se člověk díky formě odpoutá od té zhoubné provinčnosti, ho vrátí brutálně zpátky na zem. A ještě ho kopne do hlavy. (09.07.2014)

Človeka aj poteší, že na Slovensku začne točiť aj niekto iný ako utrpiteľskí elitárski umelci, čo dva krát za rok navštívia ústav pre problémovú mládež, potom sotia dvoch nehercov pred kameru, stlačia play a myslia si , že svojím "realistickým" pseudohumanizmom spasia svet. Bohužiaľ tento druhý protipól (filmy ako Kandidát) a ich snaha natočiť populárny žánrový film opäť raz nevyšla. Ešte by sa dalo prehltnúť, že je to celé jedno reklamné porno. Čaro réžie totižto spočíva v nastrihávaní makrodetailov ksichtov na fetišistické makrodetaily produktov prekladané nemotivovanými jazdami v celkoch zaberajúce kuchyne a kancelárie z dizajnových katalógov. Režisérovi, ktorý doteraz točil len krátke reklamy, však nepomáha ani scenár. Dialógy sú na pár miestach celkom dobre vygradované a sem-tam sa scenár snaží umne striedať dramatické pasáže s menej dramatickými, ale v celom príbehu je toľko logických lapsusov, toľko nedotiahnutej poučkovej strnulosti a remeselnej nedôslednosti, že je to až bolestivé. O prilepenom konci a zbytočnosti celej odpočúvacej línie ani nehovoriach. Najviac ma však otravuje vyznenie filmu. Pôsobí to, akoby to spískala partička frustrovaných "umelcov", ktorí si chcú ostro uťahovať z biedneho stavu súčasnej politickej kultúry. Narážky na sociálne istoty, na tendre a mediálne kauzy pôsobia však veľmi plytko a hlavne je ťažko určiť, kam mali byť smerované, keďže už samotné poňatie kandidáta je protirečivé. Na jednu stranu chce kritizovať súčasný spôsob vytvárania kandidátov populistickými politickými stranami za pomoci národniarskych symbolov, na druhú stranu však kandidáta heroizuje a chce, aby sme ho ako diváci milovali. Sú to teda len romantické bludy o skazenom politickom marketingu s konšpiračnou pointou o tom, že za všetkým sú zlí eštebáci. Film teda nie je ani len priemerná žánrová zábava, a už vôbec nie dielo s inšpiratívnym spoločenským presahom. Iba symptomaticky vypovedá o tom, ako sme všetci frustrovaní s Fica, ale nič proti tomu nevieme spraviť. Megaotravné sú aj inside jokes s populárnymi tvárami z kultúrnej brandže ako napríklad Baláž a Hubinák v televíznej ankete, ktoré nemajú absolútne žiadny zmysel a k smrti otravná je komická postava mladého afektované odpočúvača, ktorý akoby sem doplachtil z Krónerovho Lóve a jeho exploatačné rádobyvtipné jazykové okienka, ktorých motivácia je mi rovnakou záhadou ako plagát Liv Ullmann v jeho byte. Keď mi poskytne niekto rozumnú motiváciu, prečo má postava s mentalitou pubertálneho vtipálka v izbe megaplagát hereckej hviezdy autorského kina šesťdesiatych rokov, tak som ochotný pozrieť si Kandidáta znova a pohľadať v ňom ešte niečo na druhú hviezdičku, pretože ma mrzí, že sa ďalší slovenský film len mierne odliepa od spodnej hranice hodnotiacej škály. (13.10.2013)

Nový slovenský film, ktorý ma na počudovanie potešil. Karásek sa ako keby vykašľal na filmy z časoch dávno minulých a už úplne zanevrel na sociálne drámy. Vytvoril obrazovo pútavú paródiu na ten veľký reklamný systém, ovládajúci naše životy, rozhodnutia a spôsob zmýšľania. Výsledok je možno v konečnom dôsledku mierne rozpačitý, ale aj napriek tomu prevládajú skôr pozitívne pocity. V prvom rade je to obraz, tradične dobrá hudba Matúša Širokého - ten človek by mal začať vydávať svoje vlastné soundtracky a dejová línia z dvojicou odposlúcháčov. Civilná, vtipná a po mnohých stránkach pamätná. Druhá dejová línia sledujúca všetko to zákulisie, je príliš klipová, príliš umelá a príliš hraná na efekt - čo hraničí dakedy zo sebaparódiou ľudských hodnôt. Je mi úplne jasné, že to bolo zámerom tvorcov, pretože by pre mňa bolo nepredstaviteľné, že by vedľa seba fungovali dve línie - pôsobiace ako od dvoch rozdielnych režisérov. Problém je, že sú natoľko rozdielne,že keď ich postavíte k sebe, tak tam kde by sa mali dopĺňať sa skôr žánrovo rozchádzajú. Jedna je v mnohých hereckých rovinách nefunkčná a tá druhá je zase príliš ľudská a uveriteľná. Keď ale obhliadneme tento fakt a tiež to, že film má tendenciu hovoriť o mnohých aspektoch ľudského života na malej ploche, čo sa mu dakedy vypomstí v podobe nefunkčného vtipu(jazda autom a nadávanie pomalým vodičom), jedná sa rozhodne o film a režiséra, ktorého ďalšiu tvorbu sa oplatí sledovať. Rozhodne ďalšia z pozitívnych filmových udalostí. (20.10.2013)

Cynická črta o cynismu využívajícím ke svým záměrům lidí, kteří v sobě pořád živí naději, že bude líp, byť by byla sebevíce lichá, nebo dokonce mrtvá. Není to organický, plnokrevný film, postavy a jejich motivace jsou velkou měrou nevyjasněné, jejich hrubě načrtlé nesourodé rysy netrasují žádné uchopitelné osudy, s nimiž by se dalo sympatizovat či se vůči nim vymezovat, nedá se ve skutečnosti ani usoudit, která z postav reálně vidí do dění, dost možná žádná a všechno je to jen takové plácání, ale ani to není zřetelnou scelující výpovědí. Snímek nicméně nenudí a prozrazuje jak filmařský talent (zaujme kamera, střih, vystavění scén, ačkoli samotný scénář silnou stránkou není), tak určitou lidskou netrpělivost, nespokojenost a občanský apel, což je primárně sympatické. *~ (13.12.2019)