Kandidát

Fandím našim filmom a stále verím, že sa postupne aj my dostaneme na vyššiu úroveň tvorby. Aj keď má Kandidát k dokonalosti stále ďaleko, predsa ho možno zaradiť medzi tie vydarenejšie filmy. Bavila ma kamera a strih. Čo sa týka hudby, tiež sa veľmi hanbiť netreba. Bohužiaľ, pri deji to opäť dosť pokrivkáva. Vedľajšie postavy boli nepresvedčivé a v podstate aj zbytočné. Celé to zachránil snáď len Michal Kubovčík a hlavne jeho monológ v McDonalde o českej mentalite, pri ktorom sme si v kine viacerí utierali slzy od smiechu. Stále nerozumiem, prečo sa viacerí slovenskí tvorcovia pri vykreslení súčasnej doby uberajú práve cestou dajme tam nadávky, riadne ich tam dajme, buďme drsní a každí nám to zhltne aj s navijákom. Pretože mňa tento štýl zrovna neberie. (26.03.2014)

Nunka vsetko napisala velmi vystizne aj za mna:) S privretými oboma očami aj mojim tretím okom to na tie **** vydá. Marketingová kampaň zabrala, kiná sú prekvapujúco (polo)plné, našťastie za tou všetkou reklamou nie je prázdno. Na herecké výkony najmä Marka Majeského ako ústrednej postavy som si musel najskôr zvyknúť, predsa len slovenská telenovelistická shitná produkcia zanechá v človeku stopy:) Ako celok veľmi SVIEŽI filmík, ktorý aj vďaka svojej formálnej stránke zaujme a najmä - ten cynizmus ohľadom prezidenta Potôňa, ten bol skutočne parádny ! (16.10.2013)

Človeka aj poteší, že na Slovensku začne točiť aj niekto iný ako utrpiteľskí elitárski umelci, čo dva krát za rok navštívia ústav pre problémovú mládež, potom sotia dvoch nehercov pred kameru, stlačia play a myslia si , že svojím "realistickým" pseudohumanizmom spasia svet. Bohužiaľ tento druhý protipól (filmy ako Kandidát) a ich snaha natočiť populárny žánrový film opäť raz nevyšla. Ešte by sa dalo prehltnúť, že je to celé jedno reklamné porno. Čaro réžie totižto spočíva v nastrihávaní makrodetailov ksichtov na fetišistické makrodetaily produktov prekladané nemotivovanými jazdami v celkoch zaberajúce kuchyne a kancelárie z dizajnových katalógov. Režisérovi, ktorý doteraz točil len krátke reklamy, však nepomáha ani scenár. Dialógy sú na pár miestach celkom dobre vygradované a sem-tam sa scenár snaží umne striedať dramatické pasáže s menej dramatickými, ale v celom príbehu je toľko logických lapsusov, toľko nedotiahnutej poučkovej strnulosti a remeselnej nedôslednosti, že je to až bolestivé. O prilepenom konci a zbytočnosti celej odpočúvacej línie ani nehovoriach. Najviac ma však otravuje vyznenie filmu. Pôsobí to, akoby to spískala partička frustrovaných "umelcov", ktorí si chcú ostro uťahovať z biedneho stavu súčasnej politickej kultúry. Narážky na sociálne istoty, na tendre a mediálne kauzy pôsobia však veľmi plytko a hlavne je ťažko určiť, kam mali byť smerované, keďže už samotné poňatie kandidáta je protirečivé. Na jednu stranu chce kritizovať súčasný spôsob vytvárania kandidátov populistickými politickými stranami za pomoci národniarskych symbolov, na druhú stranu však kandidáta heroizuje a chce, aby sme ho ako diváci milovali. Sú to teda len romantické bludy o skazenom politickom marketingu s konšpiračnou pointou o tom, že za všetkým sú zlí eštebáci. Film teda nie je ani len priemerná žánrová zábava, a už vôbec nie dielo s inšpiratívnym spoločenským presahom. Iba symptomaticky vypovedá o tom, ako sme všetci frustrovaní s Fica, ale nič proti tomu nevieme spraviť. Megaotravné sú aj inside jokes s populárnymi tvárami z kultúrnej brandže ako napríklad Baláž a Hubinák v televíznej ankete, ktoré nemajú absolútne žiadny zmysel a k smrti otravná je komická postava mladého afektované odpočúvača, ktorý akoby sem doplachtil z Krónerovho Lóve a jeho exploatačné rádobyvtipné jazykové okienka, ktorých motivácia je mi rovnakou záhadou ako plagát Liv Ullmann v jeho byte. Keď mi poskytne niekto rozumnú motiváciu, prečo má postava s mentalitou pubertálneho vtipálka v izbe megaplagát hereckej hviezdy autorského kina šesťdesiatych rokov, tak som ochotný pozrieť si Kandidáta znova a pohľadať v ňom ešte niečo na druhú hviezdičku, pretože ma mrzí, že sa ďalší slovenský film len mierne odliepa od spodnej hranice hodnotiacej škály. (13.10.2013)

Překvapivě dobré, až téměř výborné. Kandidát měl veškeré předpoklady k totálnímu utopení v graficko-střihovém bordelu (dvojobraz, titulky, koláže), naštěstí až na pár zbrklostí a zbytečností (násilný posun postavy střihem např. na chodbě) a taky občas mizerně srozumitelné dialogy (slovenština, ze sluchátek odposlechů, ruch na ulici, a do toho mnohem hlučnější zvuky např. jedoucího auta nebo hudby) se tvůrci excesů vyvarovali. Dlouhý s Michalem Kubovčíkem (nejvtipnější a nejsympatičtější postava) jsou jako vypravěčský rámec zcela ok, Marek Majeský sedí do své role perfektně a slizák Slabý (můj 4. film s ním, ale nikde jsem ho zatím nezaznamenal) taky nekazí. Tu přeháňkovou sázku jsem sice úplně nerozdýchal a čekal jsem trochu detailnější pohled na PR kolem kandidáta, ale solidní rozehra, zábavný styl a především lehce nečekaný zvrat udrží pozornost i více než málo unaveného diváka (vyzkoušeno na sobě). Rozhodně jeden z nejlepších slovensko-českých projektů a také samostatně slovenských. (28.06.2014)

Už dlouho mě tak nemrzelo, že tvůrci pokazili dojem z filmu spackaným závěrem (který byl také natočen úplně jiným způsobem než většina filmu). Kandidát je velmi chytlavý snímek. Po technické stránce (velice vydařené) si divák užívá zejména střihové hrátky. Ale jinak stojí především na silném příběhu a tématu. Sázka o všechno, blížící se deadline, houstnoucí atmosféra, přibývající napětí, do toho trochu tajemna…a na pozadí prezidentské volby. Když jsem si před filmem nelibě četl zdejší žánrové rozvržení „thriller/komedie“ (z obavy, že to bude nepovedený mišmaš), nenapadlo mě, že v tomto případě půjde o funkční směs. I když Kandidát je především satirou, a to pěkně kousavou a vůbec ne ulítlou; kampaň (a vše kolem ní) sice je nadsazená (trefné toaleťáky či kalhotky se sloganem také nádherně ukazují, kde to celé končí), ale když se člověk zamyslí nad tím, jak to asi může doopravdy fungovat, skoro ho až zamrazí (a tím myslím jak na Slovensku, tak v ČR). A na to, že o kandidáta ve skutečnosti vůbec nejde, se upozorňuje i tím, že je často zabírán z dálky, nebo tak, aby mu nebylo vidět do obličeje a zdůraznila se tak jeho pomíjivost (jeho obličej jsem tuším zaregistroval jen v „Kennedyho“ momentce). Ale krom společensko-politicko kritického podtónu je zde přítomen i „normální“ humor, a to ve formě vděčného přetřásání slovensko-českých vztahů/rozdílů za pomocí všemožných narážek (zvláště pasáž v McDonaldu je super). A co je nutné dodat, tak dost často opravdu vtipných (a pobavila i poznámka s Michalem Dlouhým z rozhlasu). „Pouhé“ silné 4* dávám kvůli výše zmíněnému závěru a pak pár místům, ve kterých zesláblo (po většinu stopáže solidní) tempo. (15.07.2014)