Kandidát

Ne že by to bylo prosté čistých WTF momentů, podepřených mocně naprosto nekoncepčními českými post-synchrony (etudy biskupa Jozefa působí jak pasáže z vatikánského porna). Pokud ale čeká naivní bulvární žumpu typu Ulovit miliardáře / Kajínka, budete zákonitě zklamáni, neboť tento film dělali a) lidé, kteří zjevně mají s prostředím marketingu a reklamek zkušenosti, b) lidé, kteří sem tam dovedou napsat solidní dialog c) lidé, kteří jakž takž umí točit filmy (neříkám, že dobré). Formálně se samozřejmě bavíme o velmi snaživém derivátu na pomezí reklamy na kapučíno a nápodoby Tony Scotta. Scenáristicky jde o hodně pracně slátané dvě linie, z nichž jedna působí spíš jako dýchavičná továrna na humor a promo hlasu a obličeje Michala Dlouhého, druhá potom jako křečovité konstruování politického thrilleru v reáliích, které mu nepřejí. Je to amorfní slepenec motivů, které jsou jednotlivě zajímavé, někdy dokonce mají určitý kritický potenciál, dohromady ale působí jako trochu překotné žvanění o podstatě současného politického marketingu a tak vůbec. Když rozklíčujete jednotlivé vrstvy, odfiltrujete blbosti, zbude vám triviální historka s velmi triviálním poselstvím. Kandidát se sice zkouší tvářit, že je něco víc, ale nejlíp to vystihuje už "zavlasypřitaženost" následujícího SPOILERového spojení: slovenský Kennedy a potomek Štúra. Film se jednoduše chová podobně jako hlavní postava - všechno řeší efektem a kde efekt nepomůže, zabere ještě více efektu. U postav často vzniká dojem, že na svět kolem vlastně vůbec nereagují a sunou se dál jen proto, že to po nich scénář vyžaduje (jako kdyby se Coppolův Rozhovor úplně vykašlal na duševní strádání hlavní postavy a soustředil se jen na obsah odposlechů). Povrchnost tak v důsledku nemá žádný kritický / ironizující korektiv. Ani jednou jsem neměl pocit, že Kandidát uráží mou inteligenci, ale ani jednou jsem zároveň neměl pocit, že ji jakkoli stimuluje. Prostě nejpozitivnější, co o něm můžu říct je, že v daném žánru na území Československa nejspíš nic lepšího nevzniklo. A to je pořád sakra málo. (19.02.2014)

Konečne slovenský film, ktorý sa vybral iným smerom ako doterajšia domáca produkcia. Efektne využitý strih a kamera, herci zahrali povedzme že celkom prirodzene, Kubovčík bol určite príjemným oživením a ani pri dialógoch som sa necítila trápne. Vizuálna stránka v sebe nezaprie rukopis tvorcov reklám a videoklipov, po stránke hudobnej je to taká všehochuť, ktorá sa uberá rôznymi smermi a nemá jednoznačný cieľ. Nechýba vtip a odľahčenie, aj humorné prvky definujúce naše slovensko-české bratstvo sa dali ustáť. Ako celok veľmi dobre pôsobiaci film, ktorý je fraškou v politickej oblasti, zrkadlom reálnych praktík a malou sondou do "duší" vrstvy, ktorá ťahá za nitky. (15.10.2013)

Nový slovenský film, ktorý ma na počudovanie potešil. Karásek sa ako keby vykašľal na filmy z časoch dávno minulých a už úplne zanevrel na sociálne drámy. Vytvoril obrazovo pútavú paródiu na ten veľký reklamný systém, ovládajúci naše životy, rozhodnutia a spôsob zmýšľania. Výsledok je možno v konečnom dôsledku mierne rozpačitý, ale aj napriek tomu prevládajú skôr pozitívne pocity. V prvom rade je to obraz, tradične dobrá hudba Matúša Širokého - ten človek by mal začať vydávať svoje vlastné soundtracky a dejová línia z dvojicou odposlúcháčov. Civilná, vtipná a po mnohých stránkach pamätná. Druhá dejová línia sledujúca všetko to zákulisie, je príliš klipová, príliš umelá a príliš hraná na efekt - čo hraničí dakedy zo sebaparódiou ľudských hodnôt. Je mi úplne jasné, že to bolo zámerom tvorcov, pretože by pre mňa bolo nepredstaviteľné, že by vedľa seba fungovali dve línie - pôsobiace ako od dvoch rozdielnych režisérov. Problém je, že sú natoľko rozdielne,že keď ich postavíte k sebe, tak tam kde by sa mali dopĺňať sa skôr žánrovo rozchádzajú. Jedna je v mnohých hereckých rovinách nefunkčná a tá druhá je zase príliš ľudská a uveriteľná. Keď ale obhliadneme tento fakt a tiež to, že film má tendenciu hovoriť o mnohých aspektoch ľudského života na malej ploche, čo sa mu dakedy vypomstí v podobe nefunkčného vtipu(jazda autom a nadávanie pomalým vodičom), jedná sa rozhodne o film a režiséra, ktorého ďalšiu tvorbu sa oplatí sledovať. Rozhodne ďalšia z pozitívnych filmových udalostí. (20.10.2013)

Aj keď sa na tom autorsky podieľal psycho libtard Havran, nakoniec sa ukázalo, že tento film ukázal krásnu slovenskú realitu. Bol akoby profétom budúcich udalostí. Veď už len tá veta: Za dva mesiace urobím z neznámeho niktoša prezidenta (parafráza) sedí úplne ako riť na šerbeľ aj na mafiána Kisku (toho sme ale mohli poznať aspoň ako tak z nadácie a Popradčania aj ako zlodeja pozemkov), ale stopercentne to platí na pani zo skládky, ktorá sa stala v roku 2019 z neznámeho nič prezidentkou a bude tam sedieť 10 rokov. (16.10.2020)

Cynická črta o cynismu využívajícím ke svým záměrům lidí, kteří v sobě pořád živí naději, že bude líp, byť by byla sebevíce lichá, nebo dokonce mrtvá. Není to organický, plnokrevný film, postavy a jejich motivace jsou velkou měrou nevyjasněné, jejich hrubě načrtlé nesourodé rysy netrasují žádné uchopitelné osudy, s nimiž by se dalo sympatizovat či se vůči nim vymezovat, nedá se ve skutečnosti ani usoudit, která z postav reálně vidí do dění, dost možná žádná a všechno je to jen takové plácání, ale ani to není zřetelnou scelující výpovědí. Snímek nicméně nenudí a prozrazuje jak filmařský talent (zaujme kamera, střih, vystavění scén, ačkoli samotný scénář silnou stránkou není), tak určitou lidskou netrpělivost, nespokojenost a občanský apel, což je primárně sympatické. *~ (13.12.2019)