Ten, co tě sleduje

Nevím, kolikrát dělal autor tohohle filmu řidičák, ale jednou to asi nebylo, protože heslo "předvídat" mu do stylu zjevně moc neladí a divákovi chtěl vštípit totéž. Ten scénář je neuvěřitelnej, tady se prostě cucá z prstu o sto šest, jak se to zrovna šikne, nehledě na reálnost, proveditelnost a pravděpodobnost. Jenže slátanina je to věru napínavá, furt se něco děje a když člověk přistoupí na hru "nic v tom nehledej, nerejpej se v tom, neřeš" je to i slušná zábava na necelý dvě hoďky. Já se i přes úšklebky bavila v míře, že mi hodnocení neustále poskakovalo scénu od scény mezi dvěma a čtyřma. Takže trojka z toho vyjde. A ten závěr, to na mě působilo jako hodně vtipné pomrknutí Sashy Grey za svou porno kariérou. Jo a horor? Nevím nevím, já bych v tom spíš viděla akční sci-fi thriller. (02.12.2014)

Prozatím kravina roku a nemyslím si, že ji někdo za ty tři zbývající měsíce stihne překonat. Nadějný španělský režisér Nacho Vigalondo spatlal naprosto směšně nepravděpodobný thriller, a to v podstatě ve všech myslitelných ohledech. Ta "formální" stránka, kdy kamera jakoby jezdí po obrazovce hrdinova laptopu mezi jednotlivými okny, není tak koncepčně soudržná jako například v mnohem povedenější letošní žánrovce The Den, často působí absurdně (modelování obrazu z kufru auta), a v závěru už mi ani nebylo jasné, jestli se pořád pohybujeme po obrazovce titulního noťasu, nebo už jsme nekoncepčně přeskočili na jiné zařízení, nebo někam úplně jinam, nebo co. Ale to je jen vrcholem ledovce. Technický aspekt nemůžu jako laik hodnotit - ačkoli mi většina těch IT věcí přišla laickým odhadem naprosto přestřelená, třeba to skutečně technicky možné je - pokud jsou postavy špičkovými specialisty / hackery... Jenže pak bych čekal, že budou důvtipnější i v jiných věcech. A to oni nejsou. Vůbec. Scénář je zkrátka naprosto příšerný, u některých zvratů a nešikovně odhalovaných motivací postav jsem málem propukl v hysterický smích/pláč. Po většinu stopáže ten film působí jako ještě mnohem hloupější, než nakonec po závěrečných odhaleních je, a to dokonce tak strašně moc, že si myslím, že spousta diváků ho po půlhodině vypne, protože nebudou mít sílu na takové idioty koukat... Právě ten závěr mi hodnocení zvyšuje alespoň na milosrdné dvě hvězdy, protože se díky němu stal z "absurdně debilního filmu" jen "filmem absurdně překombinovaným" (kdy ta hlavní dějová konstrukce se ukáže jako relativně racionálně vymyšlená, byť imho tragicky neukočírovaná a nepřesvědčivá), což je pro mě o level míň závažnější diagnóza. (02.10.2014)

Jsou horory, ke kterým jsem nemilosrdná, protože jsou tak příšerně stupidní a pak jsou horory, ke kterým jsem spíše shovívavá, aniž bych znala přesný důvod, byť jsou ujeté, nedomyšlené, ztřeštěné, prostě... kravinky. Ukázkovým příkladem budiž Open Windows. Tato otevřená okna sledujeme z Elájova notebooku, říkají se tam bohapusté žvásty, děj ujel do blázince už po úvodu, ale stejně, možná díky hlavní postavě, nějak nemáte chuť dát míň než tři*. Pokud potřebujete v hororu propracovanou dějovou linii, podívejte se na něco jiného. Pokud vám chybělo nějaké vzrůšo, zabruste do jiných snímků, ve kterých 'hrála' hlavní ženská postava Sasha Grey. (13.01.2015)

Neuvěřitelně meta záležitost, u níž se obávám, že minimálně jedna z jejích rovin zůstane alespoň zčásti takříkajíc ztracena v překladu. A to bohužel hned ta nejočividnější a nejšťavnatější. Jen těžko bude náhoda, že v Open Windows hraje právě Sasha Grey, která koná určité povědomé věci, kariéra její postavy se nachází přesně v tom bodu, ve kterém se nachází a zároveň ve filmu vede kratičký telefonát s kamarádkou, jež jí říká: This is a critical moment in your career. You can’t blow this. The media is just waiting for you to fuck up again (a následuje ještě několik souvisejících vět). Slova oné kamarádky (respektive vykutáleného scenáristy) jsou volena velmi chytře a dvojsmyslně, čímž zřejmě mají odrážet buďto skutečnou touhu skutečných fanoušků Sashy Grey nebo - což je podle mě ještě pravděpodobnější - naopak její obavy (záleží na tom, z jakého úhlu se rozhodnete si ten monolog/dialog interpretovat). Za další z toho kouká satira dnešní všudypřítomné technofobie a paranoie, kdy si spousta lidí myslí, že právě oni jsou tak významní, že je někdo sleduje (v kontrastu k absolutnímu cynismu, když naopak oni sledují soukromí jiných). Určitě tu ta možnost existuje a dá se v případě potřeby použít (u recidivistů či jiných pochybných existencí), ale představa, že například tajné služby špehují řadové občany skrze telefon či webkameru případně Microsoft všechny své zákazníky, kteří vlastní některou z jejich konzolí a zároveň senzor Kinect, je poměrně absurdní. Že se opět jedná o evropsko-americkou koprodukci a že v ní opět hraje Elijah Wood tak trochu podivínského a zakřiknutého asociála jako v předloňském Maniakovi, a je instruován ke konání něčeho, co konat nechce jako v Grand Piano už je jen třešničkou na dortu. Ten kluk si vážně umí vybírat projekty jako nikdo jiný. Není to ani zdaleka dokonalé, ale je to dokonale uvědomělé, v některých momentech řekl bych až vysmívající se žánrovým filmům s jejich vševědoucími hrdiny a záporáky, kteří jsou přesto vždy o krok napřed (přičemž jediný, kdo je doopravdy napřed, jsou samotní autoři). Navíc si tvůrci s diváky neustále hrají a nebojí se jim připomínat, že jde jen o film (hudba k navození patřičné atmosféry nehraje pouze nám, ale i hlavní postavě a když ta se rozhodne ji vypnout, tak je prostě ticho; vidíme „nesmyslné“ záběry na oběť z kufru vozidla). A za to si zaslouží, abych jejich dítko mírně nadhodnotil a přihodil mu tu dejvickou čtvrtou hvězdu. 75% (02.10.2014)

Open Windows je rozhodně velmi osobitým a zajímavým projektem ale to je asi tak vše. Stokrát omílaný příběh zasazený do moderních kulis internetu je v zárodku pořád ten stokrát omílaný příběh a na celkovém dojmu je to znát. Přičtěte k tomu zbytečně natahovanou stopáž a dostanete další průměrnou jednohubku, která sice přišla s ničím novým, nicméně ta stokrát omílaná příběhová linka ji stáhla dolů. PS: Elijah Wood se nálepky hobita pravděpodobně už nikdy nezbaví, pořád jsem totiž čekal, kdy vytáhne Prsten Osudu a prohlásí ho za svůj. (01.12.2014)