Dobrodružství Barona Prášila

Tak nevím, jestli vyčítat Gilliamovi, že jeho pojetí barona Prášila je jiné než Zemanovo a srovnávat je, neznamená, že se pisatel zpronevěřuje předmětu svého obdivu – nespoutané fantazii a právu na osobité vidění a vypravování. Dobrodružství barona Prášila je pro mě film pro radost. Radost z obrazotvornosti a z umění přenést ji na plátno. Gilliam nabízí řadu poetických a svérázných obrazů – pythonovské jezdící domy na Měsíci, proměna hvězdné oblohy ve vodní hladinu a písek či krásné Zrození Venuše, které by bylo srovnatelné s Botticellim, kdyby měla Sandrova modelka lepší postavu. Nebo naopak motiv děsivé Smrtky (scénu, kdy ji baron letící na dělové kouli míjí na cestě k obléhanému městu, jsem si pamatoval celé roky) pronásledující barona Prášila jako toho, kdo se vzpírá její moci, a možná i jako někoho, kdo je přežitkem v novém věku - ve věku rozumu. (01.02.2013)

Nejsem zrovna velkým fandou Terryho Gilliama. Ne, že by byli jeho filmy špatné, ale způsob jeho vyprávění příběhů mě nijak zvlášť nebere. Dobrodružství Barona Prášila není vyjímkou. Sice tu hrají slušní herci a prostředí je zajímavé, ale více než tři hvězdy si takový film nezaslouží. Uma Thurman však v mladém věku vypadala úžasně, to se musí nechat. (09.08.2020)

Kdo jiný by měl na plátno převést příběhy fantasty Barona Prášila než Terry Gilliam? A udělal to znamenitě a přes u něj tradiční obrovské produkční problémy až výborně. Film je famózní přehlídkou imaginace ex-pythona, opulentní výpravy, fantastických kostýmů, různých nestvůr, monster a bizarních prostředí, v nichž naprosto vyniká nekonečná Gilliamova fantazie a smysl pro absurdní situace. Pasáže na Měsíci patří k absolutním vrcholům a jsou vskutku fascinující, strhující a dodnes naprosto unikátní a originální. Po celou dobu navíc nechybí svižné tempo, v němž se toho děje tolik, že je těžké to postřehnout a divák by se tím pádem neměl nudit. V hlavní roli vyniká John Neville, vedle něhož nejde přehlédnout svůdně a lolitkovsky krásnou Umu Thurman, typicky zábavného Erica Idlea a v neposlední řadě i roztomilou a sympatickou Sarah Polley. Zvláštní pozornost pak zasluhuje krace Robina Williamse, která je výtečná a přesně odpovídá jeho komickému založení. Jestli na něco snímek doplácí, pak na to, že je až moc dada a scénář v něm prakticky neexistuje, protože jde o sled jednotlivých scén, které vzhledem k vypravěči postrádají elementární logiku, nedávají smysl a někdy jsou až přestřelené. Ani humor asi nefunguje vždy tak, jak si tvůrce představoval, to už ale tolik nevadí. The Adventures of Baron Munchausen není nejlepší Gilliamův počin, nejvíc ale vystihuje jeho podstatu a to, o čem jeho filmy bývají. Vždyť on sám je takový Baron Prášil. 70 % (24.06.2019)

Prášilovská legenda je především oslavou fantazie a odhodlání pokoušet se znovu a znovu prorazit hlavou zeď a neúspěch eliminovat tím, že si ho vůbec nepřipustím – obojí Gilliam ve své dekonstrukci vyjádřil po svém, docela jinak než Zeman (i když v detailech na něj odkazuje), s jiným druhem humoru a elegance, ale v důsledku se stejnými nakažlivými sympatiemi. Naše rodina si to užila moc. (02.12.2013)

Možná existence Barona Prášila závisí na tom, jestli žijí jeho příběhy, jestli v něj někdo věří ... jestli si věří on sám. Co se mě týká, mám určité pochybnosti - o sobě ... i o něm. Nejsem si jistá, jestli má srdce - tím nemyslím to průměrné, opatrné a zpátečnické srdce obyčejného smrtelníka, ale to PRAVÉ srdce pravého fanfaróna, furiantské a trochu samolibé - srdce, které dokáže pohnout nebem i Zemí, které nerespektuje fyzikální zákony, protože s naprostou samozřejmostí očekává, že budou respektovat jeho. I takové srdce může časem zestárnout - unavené a opotřebované může začít dokonce i pochybovat, ale vždycky ho lze poznat ... na první pohled. Jenomže tady jsem s mírnými rozpaky sledovala Barona Prášila, kterak není Baronem Prášilem - jen HRAJE ÚLOHU Barona Prášila. Kterak má k dispozici velkolepou výpravu, důmyslné kulisy i dostatek svérázných, více i méně důležitých postav a postaviček pro všechny myslitelné vedlejší role ... a přitom se soustředí jen na sebe, na své pózy, slova, gesta - jeho mysl se úporně snaží rozluštit nelehkou hádanku, zda se stát pohádkou pro děti nebo pro dospělé. Jakoby zapomněl, že NA TOM nezáleží, že důležité je jen jedno: Zůstat sám sebou ... ve světě fantazie, kde nic není nemožné, kde se mohou splnit všechna tajná přání ... kde lze obelstít i smrt ... (03.01.2013)