Prameny života

Trošku předlouhá sága mapující životní osudy tří generací jedné rodiny v poválečném Německu. Nejvíce mě zaujal a dojal životní příběh generace nejstarší - dědečka Ericha, válečného veterána, který po příchodu z ruské fronty obnovuje výrobu ve své továrně na trpaslíky a jeho ženy Elisabeth. A hereckým výkonům jejich dvou představitelů taky tleskám nejvíc. (08.02.2014)

Dost mě odrazovala délka filmu, ale nakonec jsem byl více, než jen překvapen Prameny života totiž někdy zvláštně a jindy naprosto přirozeně, vypráví příběh jedné rodiny a představuje nám ji v rámci tří generací. Tedy děda, táta a syn s tím, že vše rozjíždí po konci druhé světové války. I díky tomu se mi hrozně líbilo, že film se nebál představit nálady tehdejších dob tak, jak to prostě bylo s tím, že se dočkáte i některých ne zrovna příjemných postav, co pořád nepochopili, že Hitler byl zrůda. To, že film měl pár slabých momentů neřeším. Pořád mě na ty tři hodiny dokázal zaměstnat svým objemným příběhem tak, že na něj pravděpodobně nikdy nezapomenu. Je to taková totální výpověď tehdejší doby formou jedné obyčejně neobyčejné rodiny. (19.12.2014)

Jak udělat z kýče šlágr je německá dovednost (Fertigkeit). Přitom expozice je překvapivá a docela zajímavá. V roce 1949 se na zajatce z ruské fronty obvykle čekalo u vlaku, tady se Erich musí do své vlastní rodiny prakticky vetřít. To se mu (bývalému náckovi, který od komunisty obdrží gratis zubní protézu) zdaří poměrně úspěsně a brzy si otevře továrnu na trpaslíky (Gartenzwerge), kterými zaplaví část Německa (zbyvající část se do Německa dostane až po otevření našich hranic). Pak už následují jen přeslazené milostné epizody a přepepřené vztahy s rodiči a prarodiči. Přitom je pojetí života jako generační sága Němcům velmi blízké, ale kampak tohle sahá třeba Buddenbroockům... (12.11.2014)

I když jsem Prameny života pro jeho délku viděla asi na tři zátahy, vůbec nic to neubírá na faktu, že se jedná o velmi kvalitní zpracování autobiografie tří generací. Na celém tomto projektu oceňuji hlavně rozmanitost charakterů jednotlivých postav, protože to bylo tím pravým kořením, které udrželo mou pozornost po celou dobu. Přiznávám, že ve výsledku mé sympatie získal asi nejvíc nejmladší z rodu, Robert, protože projít si tím, čím si prošel on a to bez větší úhony na jeho psychickém zdraví, je opravdu obdivuhodné. V závěrečném finále, kde se setkává po dlouhé době se svojí mamkou, bych osobně neustála, ale Robert z toho vybruslil tím nejlepším možným způsobem. Je to dlouhé životní putování s mnoha útrapami, málo radostmi, ale já myslím, že si určitě zaslouží větší diváckou pozornost. Kromě Moritze jsem neznala téměř žádného herce, ale všichni hráli tak přesvědčivě, jako bych tam v té době byla osobně s nimi.......výborné herecké výkony! (11.01.2015)

Prameny života je ukázka dokonalé scénaristické dramaturgie. Film prakticky nemá žádnou klíčovou zápletku a se žánry se zde pracuje velmi nenápadně, ale čím déle ten film trvá, tím víc jsem byl závislej na každým záběru. Opravdu nádherně vykreslený život i jednotlivé generačně i vztahově propletené postavy. Kamera a herecké výkony jsou rovněž na vysoký úrovni a pokud jde o dlouhou stopáž, tak věř, že já po pár záběrech zcela přestal vnímat čas a naplno jsem se ponořil do pramenů, které bych bych nazval prameny lázeňské superfilmařiny. (27.03.2015)