Brazil

(1001) Ach, to je složité. Už víc než týden se snažím vymyslet, jak popsat, co ve mě Brazil vyvolává. Před sedmi lety jsem napsala, že je to asi nejlepší Gilliam, že chci, aby trubky v mém bytě dýchaly a naříkaly, a že patří do kategorie mých srdíčkových filmů. Dnes už neplatí ani jedno. Za nejlepšího Gilliama bych označila Dvanáct opic, v bytě mám ráda ticho, protože na šílenství není nic romantického, a i z toho důvodu už do mého srdce patří jiné věci. Ale jak tak přemýšlím nad těmi Opicemi, bylo by celkem zajímavé ty filmy porovnat. Oba jsou o neutěšené budoucnosti, do které lidstvo samo sebe nažene, oba vkládají naději na vysvobození na bedra idealizované osudové ženy a oba nakonec podtrhnou samotné ideji vykoupení stoličku pod nohama. A taky jsou oba více či méně přiznanými a více či méně věrnými adaptacemi jiných děl, která jsou ve svých kategoriích perfektní (1984 v případě Brazil a Rampa v případě Opic). Oba odbíhají od vzoru a přinášejí nové a vlastní myšlenky a posouvají význam trochu jinam. Ale zatímco Opice jsou pro mě s každým dalším sledováním pokaždé inspirativní a tím pádem nadčasové, tak Brazil zůstává při každém novém promítání stejná a tím pádem se jí myšlenkově a souzněním vzdaluji. Třeba se víc dívám na to, jak je Jill neživotná a potlačovaná postava. Ta scéna, kde je vyloženě redukovaná na dlouhé vlasy a prosvítající bradavku, je úplně šílená, ale možná jsem jenom úchyl, co to tam chce vidět. Ale zase velká spousta různých detailů je skvělá, takže opravdickou síru rozhodně nedštím. A rozhodně se mi zdá zajímavé, jak je ten film vizuálně krásný a fantazijně bohatý a zároveň úplně přesně zprostředkovává omšelost a nevalnost světa, ze kterého si Gilliam dělá husí kůži nahánějící srandu. (27.09.2017)

Velice zvláštní sci-fi snímek od Terryho Gilliama, který má svou neopakovatelnou atmosféru a uhrančivý závěr. Jedna z biblí sci-fi žánru, která zůstává dodnes kvalitní podívanou, jednou z nejpodivnějších, co znám. V jedné z rolí Robert De Niro, který je výborný, ale moc si ho neužijeme a tak veškerou smetánku slízne Jonathan Pryce, který zde podává vskutku (ne)uvěřitelný výkon. (08.10.2013)

1984 na halucinogenní satirický způsob meets největší poplivání vánočního ducha v dějinách filmu. A je to zábava, které navíc nechybí interpretační výzvy, především pak v depresivním závěru. Tolik nápadů na jediný film, ať už mluvíme o čistě vizuálních nebo těch inscenačních (sci-fi jak v Metropolis × groteskní ironie po vzoru Monty Python) a tematických, to se fakt vidí málokdy. Měl bych dát 5*, ale občas mi ten zběsilý pohyb nepřišel stoprocentně organizovaný a smysluplný. 85% (21.12.2020)

80% - Tady mi asi něco uniklo… Tak skvělá výtvarná stránka, tak hezké Kamenovy hudební variace na píseň Brazil, tak skvělí herci… Chtěl bych hodnotit výš, ale nejde to. Možná, až se podívám na Brazil podruhé, budu moci své hodnocení upravit. Teď jsou mé dojmy takové, že jde o nádherný fantaskní film, který se ale zejména v druhé půlce stane podivně roztahaný, a divák marně čeká na nový impuls ve vyprávění. Pořád se sice něco děje, člověk stále má co obdivovat, ale nemohu se zbavit dojmu, že je celý film svým napětím tak trochu na jedno brdo. Samotný závěr je sice třešničkou na dortu, ale když ten dort jíte přes dvě hodiny, třešnička vás jen těžko dojme. (18.10.2006)

"Ale teroristické útoky pokračují již 13. rokem. - Štěstí začátečníka." Vidět tenhle film v kině je zážitek. Humor i krutost, fantazie i naprostá šeď. Vše v jednom. Racionalita ad absurdum, kdy vyslýchaní si od mučitelů půjčují na proces vůči sobě. "Pokud se přiznáte k sedmi až osmi obviněním, náklady bychom měli udržet v míře, kterou byste si mohl dovolit." Je to gejzír fantazie a právě proto, že se neuzavírá do čistě do dramatu nebo čistě do satiry, mě film tolik oslovil. S Orwellem to nejvíc pojí poslední věta: "Unikl nám." ("Zemřít a přitom je nenávidět, to je svoboda."). (03.10.2005)