Křídla Vánoc

V obřím nákupním středisku za adventního času se přebíjejí kýče tak třpytivé, až vyrábějí vlastní poezii; také sponzorské výrobky si tu svůj díl náležitě odpracují a z veletrhu světel si kamera vytahuje zázemí každodennosti zaměstnanců, jen na rozdíl od Obchoďáku "zespoda". Takže v kostýmu zajíčka se coby neúspěšný herec potí Jakub Prachař, dárky balí zranitelná drsňačka čili Vica Kerekes, v optice se spíš vyskytuje, než pracuje nezávislý nadsamec v podání Richarda Krajča a herecky jim vládne David Novotný coby manažer prodeje, veskrze pozitivní i v sarkastickém nadhledu tatíka od rodiny. Čtyřka kamarádů proplouvá v podstatě jedním dlouhým hudebním klipem, než Krajčův hrdina zažije "andělský" přerod: působivě ztvárněný, byť nikterak nový, Hollywood už podobných osvícení shůry nadělil desítky. Nicméně pohádkové mysterium plní svůj účel mířící ve sváteční době, jak jinak, k prozření.Z Křídel Vánoc lze odvodit mnoho nedostižných vzorů: pokus o vánoční Samotáře, ale bez jejich pronikavosti, o Lásku nebeskou, ale bez její samozřejmosti. Občas až příliš doslovně se zjevují banality minulosti – dětský domov, rozchod s otcem, stud z prohry v očích matky – nebo situační vzkazy o zodpovědnosti k bytostem, které milujeme. Klipová stavba plus vánoční rekvizity se ve výsledném pocitu pohybují mezi pohádkou a reklamou. Ale to vůbec neznamená, že Křídla Vánoc neúčinkují. Naopak. Jen se okatě chtějí zalíbit. A líbit se budou, i když ta romantická líbivost se člověku místy až protiví. Z filmu sice pomrkává střet svatého a komerčního včetně sloganu Nakupovat není hřích, ale bezstarostný duch party dýchá milou přirozeností. Jenom Krajčův romantický rebel s koněm na sněhu hraničí s manýrou, zato opilecká epizoda Prachařovy postavy v těsné bláznivé domácnosti "u Novotného" posílá film svou náladou do zlatého fondu vánočních hitů. I když nejde o komedii, neboť věčně balancuje mezi chytrým vtipem a osudovým strachem. (15.06.2020)

Moje hodnocení po první projekci bylo natolik rozporuplné (přiznávám zklamání), že jsem film hvězdičkami ani neocenil. Stalo se ale něco zvláštního. Příběhy těch "obyčejných" lidiček se ve mně nějak usadily a v následujících dnech se mi až moc často honily v hlavě. ... Dal jsem tomu čas a po pár týdnech jsem si dal druhou projekci. Až po ní jsem musel tenhle film ocenit. Možná spíš srdcem, ale přiznávám, že Karin Babinská se trefila. Aspoň tedy do mého. ... Díky. (17.06.2014)

Křídla Vánoc vyhlíží jako dílo talentovaného filmaře, který během několika let tvůrčí nečinnosti nashromáždil víc nápadů, než kolik jich plátno najednou unese. Bohužel se nechtěl jediného z nich vzdát a zřejmě nenašel nikoho, kdo by ho k tomu z nadřízené pozice vyzval. Což dovedlo veškerou jeho snahu k nevyhnutelné implozi. Vzniká paradoxní situace, kdy sice motivů dostáváme ke sledování opravdu mnoho, film působí přesto chudě. Protože jak jedna situace překřikuje druhou, k divákovi se dostane jen nesoustředěný šum, u kterého se tak dobře usíná. Režijní styl roztříštěnost jen potvrzuje. Pokud něco utkvěje v paměti, jsou to montáže. Ach, ty montáže! Velmi efektní způsob, jak dokázat, že umíte kompilovat hezké obrázky, ovšem nutnou nezbytností je objasnit smysl každé z nich, jinak se nepříjemně blížíte tvorbě celovečerního videoklipu. V Křídlech ve velmi nepravidelných intervalech přicházejí podobně vtíravě jako pěvecká vystoupení v muzikálech a málokdy chápeme, proč zde jsou a proč najednou po vypjatém momentu hraje zrovna tahle pohodová (povětšinou navíc velmi stereotypní) hudba a hrdinové skotačí jak na mejdanu. Karin Babinská hezké obrázky umí. Její velké detaily sice někdy působí poněkud tísnivě, ovšem to nemusí být považováno ani tak za chybu, jako spíš za navození nálady. Plně pracuje s obrazem a její výjevy nikdy nejsou prázdné, jak jsme u tuzemských produkcí zvyklí. Opět však většinou chybí jednotící prvek, směřování, motivace. Babinská nevychytala abstraktní, ale jistě snadno pochopitelný pojem "tón". Nahlas obdivuje Sofii Coppolu, přesto zřejmě zapomíná, že její filmy spojuje právě jednotný tón - jedna nálada, kterou ony snímky překlápějí na diváka. Banální, téměř vyprázdněná narace v nich teče jako pomalá řeka, jejíž proud časem své publikum strhne. Křídla tón nemají, přeskakují od jednoho k druhému, jsou nečitelná, emocionálně nesrozumitelná a nezastavující. Kdopak o svátcích klidu ocení tento vysilující maraton? 55 % (14.11.2013)

Postavy jsou nesympatické, ale zase civilní. Měl jsem obrovské problémy s Krajčem, který hraje teda opravdu řádně sobeckého idiota, jemuž nedochází snad vůbec nic. Určitě paní režisérka předvedla svůj lepší výkon než v minulých Pusinkách. Díky atmosféře Vánoc, Davidu Novotnému a krásné závěrečné písničce bych viděl hodnocení 65%. (15.11.2013)

Klidně si mne kamenujte, ale Křídla Vánoc se mi libí. I když ji k plnému hodnocení něco chybí a přiznávám, že v podíl na mém hodnocení muže mít osobní zaujatost. Režisérka Karin Babinská netočí filmy jak na běžícím pásu a jak je vidět u Křídel Vánoc a Pusinek dává si na nich o to víc záležet. Taky si vybírá dobrý pracovní tým, včetně herců, kteří mi ke svým rolím sedí - Richard Krajčo, David Novotný, Vica Kerekes, Lenka Vlasáková. Nebojí se rovněž zobrazit témata a problémy drobných obyčejných lidí, což se zas tak často nevidí. Ženské osazenstvo před sálem 9, během předpremiéry 13.11. (ještě, že to nebyl pátek) v Cinemacity šlo na Richarda Krajča, nic proti němu, já jsem šel na Karin Babinskou. Ne však na její ladné a sličné křivky, ale na její práci a na práci jejího tvůrčího kolektivu. Snad budu mít příležitost jít někdy znova. (14.11.2013)