Strach a hnus v Las Vegas

Strach a hnus v Las Vegas, rež. Terryho Gilliama - vnímam čiste teoreticky, ako nebezpečne návykový, s určitou predstavou tohoto pôvodného „púštneho mesta” , ako jedného gigantického obchodného CENTRA pod jednou STRECHOU, v ktorom sa neustále zoskupujú skupiny závislých ľudí, od nasledujúcich pod-kategórií, t.j. úvodného, klasického gamblerstva (patologického hráčstva), kde by človek mohol kľudne utratiť všetky svoje úspory, a ešte by si navrch aj napožičiaval, cez postupujúci extrémny alkoholizmus, až po spadajúce psychedelické drogy, kedy sa dostávate až na samotné dno ! Našich dvoch postáv sa bezprostredne týka najmä ich brutálne výstredné, nekontrolované excesové drogové opojenie, ktorému kompletne podľahli už v Los Angeles, aby sa to v Las Vegas iba ešte viac potvrdilo a prehĺbilo. Johnny Depp je neuveriteľne stotožnený s originálnym Hunterom, že akoby mu z oka vypadol. Je to SILA, čo zo seba dostal. Zručne mu sekunduje pribratý Benicio Del Toro, ale na tohto, voľakedy univerzálneho herca, skrátka nestačí ! Možnosť vidieť niekoľkých zaujímavých hercov v menších roličkách, čo vôbec nie je na škodu veci. Oko diváka poteší napríklad sekvencia s Cameron Diaz vo výťahu. Gilliam nakrúca nebezpečný road-movie, ktorý podľa mňa patrí pod akýkoľvek zámok, a je na zvážení každého p. diváka, či si trúfa sledovať dvoch tot. magorov... ? (10.03.2019)

Feťácká psychedelická odysea. Když pominu jakýkoliv příběh či nějakou snahu o něj, výsledek je docela dost velký úlet, který jednu chvíli baví svou bizarností a druhou nudí svou stereotypností. K nepoznání změnění Johnny Depp a Benicio Del Toro jezdí od místa k místu a naprosto (podle mě) bezmyšlenkovitě zasahují do různých událostí a prožívají těžko vysvětlitelné situace (aneb co když se někdo vzbudí s ještěřím ocasem:). Ještě do nich vstupuje mnoho vedlejších postav, které nemají v ději žádne opodstatnění či úlohu. Krom této absence, ale musím pochválit velmi efektní znázornění působení drog na člověka, které opravdu vyvolávají úzkostlivý pocit a jsou velmi autentické. Plus šílené výkony hlavních představitelů a VÝBORNÁ hudba, díky níž jsem dokonce uvažoval zvednout o jednu hvězdu. Nakonec jsem ale čekal nějaký myšlenkovější přesah či vysvětlení, že celý film měl vlastně nějaký smysl a chtěl něco sdělit. Nesdělil, jen ukázal... (05.04.2009)

Ten hnus jsem tam vnímal dostatečně, ale strach (např. o hlavní postavy) se u mě nekonal žádný. Oba hlavní hrdinové mi byli totálně protivní a představovali přesně tu skupinu lidí, jaké se v reálném životě vyhýbám co největším obloukem. A o čem že tahle šílenost byla? Mám pocit, že o nic víc, než jeden velký a zcela samoúčelně zpracovaný drogový trip tam nešlo. Pár objevujících se dokumentárních vložek na téma hippies a protestů v 60. letech dávají vzpomenout na tehdejší mládež, která chtěla hlásat mír, lásku a duševní svobodu, ale nakonec ve víru té svobody skončila hlavně u drog, ale i případná výpověď v tomto směru je tak povrchní a onen pokus o kritičtější reflexi tak nevýrazně nahodilý, že o sebezajímavějším pohledu na problém nemůže být řeč. Musím ale uznat, že jak mě zcela neoslovil obsah, forma byla na tom lépe a první třetina filmu mě skutečně bavila originálními výtvarními nápady, na kterých si Terry Gilliam dal záležet a které krásně ladily se svižným tempem filmu. Jenže pak už mu zřejmě buď nápady ubývaly, nebo film se zasekl v tom předlouhém tripu a stával se mi stále protivnějším natolik, že i ta výtvarní stránka mě pomalu přestávala upoutávat. Moje hodnocení a dojmy mi opět potvrzují, že Terry Gilliam zkrátka až na nějakou tu čestnou výjimku není režisér pro mě a jeho tvorba se obvykle pohybuje na jiné vlně, než jsem schopen docenit. [40%] (09.07.2022)

Nevím o nějakém pořádném důvodu, jak bych zkritizoval tento film. Prostě se mi nelíbil, a to tak že moc. O tom jak jedou dvě sjetý fetky sejmout nějakýho vidláka do Las Vegas je uhozený, a jak je to šíleně natočený, já z toho měl až husí kůži. Z toho jak jsou oba šílení, z toho jsem měl uplně šíleně hnusný pocity. Možná jako bych byl na drogách, jako oni, ale já nebyl, já to viděl v té skutečné realitě, která prostě skutečná je, ačkoliv si myslí, že k realitě jim dvoum drogy dají něco navíc, nedají. Chvíle, kdy jsem se měl smát mi to neuvolnili, a bylo mi ještě hůř. Tenhle film se snaží být vtipný, jindy bych se tomu smál, ale tady to dost dobře nešlo. Nevím proč, prostě bylo hrozné na to koukat, ale ne že by filmařinu režisér odbyl, jen jsem z toho měl šílený pocity, a jak Johnny Depp mluvil, jen všecko potvrzelo. Ono teda jde asi o to, že to tak chtěl, ale já jsem u toho pořádně nedokázal vydržet, bylo toho na mojí hlavu v jednu chvíli až moc, což se na filmu docela radikálně podepsalo. Je to šílenost, zběsilost a ujetost toho největšího formátu, kde droga bude jiná dimenze, asi tak jako pochopení tohoto filmu. (21.08.2008)

Tak tu som úplne mimo, drogy som nikdy nebral a ani po nich netúžim, rovnako ako ma nezaujímajú vízie feťákov. Ale natočil to Gilliam a svojim originálnym vizuálom trochu tú nudu pre mňa spestril. Film vo mne vyvolal strach a hnus, ale to bol určite Gilliamov zvrátený undergroundový zámer. Či sa do toho ešte niekedy pustím, netuším, drogy som ale medzičasom brať nezačal, takže to asi nebude mať význam. VIDENÉ ZNOVA 4/2018: Predsa len tento úchylný film čítam na druh krát viac medzi riadkami a dáva mi to zmysel. Možno ale nie všetkých zaujíma kritika/paródia kvetinových detí v období, kedy už nemalo zmysel bojovať ďalej. Spoločnosť už definitívne zdegenerovala a mierne prestarnutí hipisáci s ňou. (05.06.2007)