Strach a hnus v Las Vegas

Co k tomu napsat. Je to strašně zvláštní snímek (co bychom také od Gilliama čekali?) s podivnou výpravou, uhozeným příběhem a zřejmě nejsjetějšími antihrdinami v dějinách filmu. Depp a Del Toro měli za svou kariéru již hodně rozporuplných a svérázných postav, ale žádná z nich rozhodně není tak specifická a šílená jako zde přítomní Raoul Duke a Dr. Gonzo, kteří se bez debat stali drogovými titány filmového průmyslu. A právě jim dvěma může Gilliam děkovat za to, že je jeho "poučný a hlubokomyslný" projekt alespoň zčásti koukatelný a místy zábavný- jejich herecké kreace jsou totiž nezapomenutelné, ať už jsou sebevíc přehnané a nevěrohodné. Jinak je to pouze afektovaná honba za stylovostí, které ale schází kvalitní zápletka a skutečné emoce. ... S odřenýma ušima za 3*. (05.07.2013)

Vynikající celovečerní drogový trip. Zběsilá jízda drogovým peklem s průvodci Johnnym Deppem (klasicky změněný k nepoznání – příšerná vizáž, směšná chůze, ...) a Beniciem Del Torem. Celá ta plejáda slavných jmen v titulcích je vedle nich pouhým luxusním křovím. Gilliamovi se povedlo zobrazit svět feťáků i s jejich optikou. I takový Cronenbergův Nahý oběd vedle tohohle filmu působí málem realisticky. (07.05.2004)

Psychoteror, který na vás vychrlí Terry Gilliam hned od prvních minut je skutečně zničující a zcela nekompromisně oddělí zrno od plev, nebo spíše tvrdé jádro od normálního zbytku. Prostě buď se někdo chytí a začně pro něj to nejfamóznější road movie (čti trip) všech dob, nebo se nechytí a znechuceně bude koukat na dvě cestující zfetovaná hovada. Já se v kině chytil a to tak fest, že jsem měl ihned jasno o nejlepším filmu co jsem kdy viděl (avšak pouze dočasně). Zběsilý úlet skvěle obsazených a k nepoznání zpustošených Johnnyho Deppa a Benicia Del Tora se mohl zrodit pouze ve zcela geniální mysli, schopné do jednoho filmu vtěsnat absolutně všechno, obalit to inteligentní nadsázkou, nezkrotnou vizuální šíleností a zcela jedinečným druhem humoru. Tato výše jmenovaná mysl naštěstí skutečně existuje a Terry Gilliam pro mě zřejmě navždy zůstane režisérským géniem v pravém slova smyslu! (05.02.2006)

Velice sugestivní jízda, při které máte pocit, jako kdybyste byli rovněž v moci bezpočtu druhů omamných látek. Za to může především výrazné barevné ladění obrazu, takřka neustále se pohybující, houpavá kamera, která často zabírá danou situaci z naprosto neobvyklých úhlů, a chronologická nesouvislost děje. Divák hledí na svět Las Vegas z pohledu našich dvou hrdinů, kteří jsou věčně zmítáni narkotickým opojením a často nerozeznávají halucinogenní vize od skutečnosti. Lidé se tak proměňují v bizarní ještěry, podlaha se hýbe a prorůstá do té doby pouze namalovanými květinovými motivy. Strach a hnus v Las Vegas je krásným vzpomenutím na neopakovatelné časy šedesátých let, které má generace zná bohužel jen z filmů a vyprávění. Zmínit nesmím zapomenout ani bohatou hudební složku, která tvoří významnou část z celkového dojmu. Přes celý ten jednotvárný ráz filmu jsem se u něj překvapivě vůbec nenudil a vychutnával si každou minutu. Tento film nám dává připomenout jednu ztřeštěnou pravdu o životě, a sice, že pod vlivem drog, bez všech těch tradičních lidských zábran, bez sebereflexe a samotné vůle, když se lidé chovají jako zvěř, osvobozují se tak touto cestou od inferna lidského bytí. (22.02.2006)

Jeden pořádný drogový trip, jeden velký červený bourák, Amerika plná naivní naděje, snaha napsat reportáž a někde vzadu jízlivě potrhlý režisér Terry Gilliam. Dvě hovada vyrážejí s kufrem plným rozmanitých drog vstříc novým zážitkům, užívají si hotelových služeb, pokoje ničí a mění v odporná doupata, všelijak ovlivňují několik vedlejších postav a opakovaně překračují zákon. Výsledkem je barvitý tripový guláš, který divákovi buď sedne, nebo jej dokonale otráví. Bohužel patřím spíš do druhé skupiny. Měl jsem v téhle záležitosti letitý rest, první minuty jsem jen zíral s tím, že si na zvolený styl a šílenou mysl zúčastněných zvyknu, ale neuběhla ani polovina stopáže a já tuhle podivnost začal krapet nesnášet. Zlověstný a toho času neokoukaný Benicio Del Toro je fajn, Johnny Depp (vím, že jdu proti převaze) mi naopak úplně nesednul. Spíš jsem si užíval jednotlivé vedlejší party, slavných tváří se tady vystřídá skutečně dost. Za mě „nuda“ mezi dvěma a třemi hvězdami, která se mi do žil opravdu nedostala. (28.07.2022)