Věž smrti

Tawo je podivným mixem potrhlé romantické komedie, při níž se všichni herci chovají jak nesvéprávní psychotici, ujíždějící na co nejvíce mimických grimasách, které donutí diváka přemýšlet nad normálností postav i když původní záměr byl nejspíše vyvolat nucenou roztomilost. Je pravda, že některé scény se opravdu povedly a dobře mě podavily(co se týče těch komediálních), ale snažit se mixovat klasický korejský humor a katastrofické drama v kterém se každý tváří jak Bruce Willis na LSD a jejich chování je přinejmenším podivné, nebylo dobrým nápadem. Co se dramatické části týče, efekty i hasičská akce byla dobře zvládnutá, přesto ve mě film vyvolal rozporuplný zážitek. 55 % (28.05.2013)

Korejské filmy, až na tuším jednu dvě výjimky, nemusím. Přijdou mi dějově zmatené a podivně, křečovitě zahrané. Stejně tak zde mi tvůrci nejdřív nutí pohled, že jde vlastně o romantickou bláznivou komedii, aby pak přešaltrovali zcela nečekaně do tragédie a zahráli si na zachraňování lidí z hořících a uvnitř se propadajících věžáků poté, co piloti helikoptér nějak kdovíproč nezvládli řízení. Postavy jsou naznačeny tak schematicky, že jsou mi jejich osudy jedno, včetně toho čokla, a ten korejský humor mne ubíjel. Navíc digitální triky mi přišly vcelku spíše nepovedené, takové nijaké. (05.10.2013)

Když v Korei hoří mrakodrap, je to prostě zábava. Nechápu, co se na tom komu nezdá. Padal tam umělej sníh, vrtulníky, lidi z voken a mrakodrap, co víc si přát?! Šklíbů bych se rád zeptal, jestli by v takový situaci dokázali zahrát Hamleta? Asi ne, viďte, už jste někdy plachtili z šedesátýhotřetího patra? Pro mnohé možná urážlivý brainwash, pro mě pohledná oddechovka. (17.06.2018)

Z jihokorejské produkce, co se týká katastrofických filmů, jsem viděl již Tsunami z roku 2009, takže jsem věděl, do čeho jdu a nespletl jsem se. Po technické stránce jde o solidně natočenou akční podívanou, které dominují slušně udělané vizuální efekty a pěkná hudba. Avšak po herecké stránce - to už je trochu jiné kafe! Asi nikdy nepochopím styl hereckého projevu v jihokorejských filmech, protože mě docela často štvaly ty všemožně přehnané emoce a hloupé grimasy, kterých bylo během těch dvou hodin požehnaně. Několik dojemných a srdcdervoucích scén se povedlo, zatímco jiné byly spíše vynucené a méně uvěřitelné. Zkrátka v podstatě o tři roky mladší bráška Haeundae, který je svému předchůdci podobný ve všech ohledech. (24.08.2013)

Jihokorejský remake Skleněného pekla se vyvedl o poznání lépe a mě osobně i více bavil. Náskok téměř 40 let je v tomto srovnání znát a promítá se hlavně do vizuální a akční stránky filmu, přičemž několik momentů je tu opravdu parádních, a pominuly nepovedený crash helikoptér, jakožto spouštěč katastrofických událostí, tak je to hodně dobré. Příběh má spád, a slušné tempo, ale nezvládá se vyhnout, vlastně i zbytečným, melodramatickým scénám. (23.01.2016)