V oku tornáda

Úplně mám husí kůži. Ovšem ne z těch maxitornád prohánějících se nazdařbůh krajinou, ale ze všech těch exhibicionistů s kamerou v ruce, snad přilepenou sekundovým lepidlem. Topím se, JUPÍÍÍ, hlavně že kamera jede. Kámoše ukradlo tornádo, COOL, to bude lajků, až ty záběry hodím na net. To, co nevinně začalo se Záhadou Blair Witch a pokračovalo ještě koukatelně v Monstru, se začíná zvrhávat v čím dál obyčejnější demenci .. (28.01.2015)

Scenár je strašná slabota, film v tomto smere okopíroval všetko čo sa len dá, takže často bolo hneď jasné, čo bude v ďalšej scéne. Ale efekty a celková atmosféra neboli zlé, celkom ma to "vizuálne" pobavilo. Takže ten, kto čaká nenáročnú filmovú zábavu zameranú hlavne na efekty, by mal byť spokojný. 55/100 (08.02.2015)

Twister pred 20 rokmi bol o dospelých a tiež (okrem teenagerov) aj pre dospelých. V oku tornáda tom istom po 20 rokoch je o teenageroch a iba pre teenagerov. Ale dobre. Problém je podľa mňa v prvom rade v tom, že triky nie sú ani zďaleka dokonalé, čo má byť podmanivé, je častokrát skôr na smiech a ako z televízneho filmu. Poteší ale horiace tornádo a chudák, ktorý v ňom uviazol. Za druhé found footage síce je v poriadku, ale nie je tu prítomný práve v tých chvíľach, ktoré by filmu dodali na autentickosti. To znamená, že občas pri záchrane človeka necítime hrôzu, ale počúvame omáčkovú hudbu a sledujeme konvenčné záberovanie. Na nedeľné popoludnie fajn jednohubka. 50% (25.10.2015)

Kdyby to byla jen přehlídka tornáda, které ničí vše, co se mu postaví do cesty, tak je to perfektní film o délce 55 minut. Jinými slovy, ty debility, co postavy v tomhle filmu říkají mě zase tak nepálí (ale více než 5x se mi oči protočili o 720 stupňou, bo ... no hlouposti). Jako katastrofický film ale Into the Storm obstojí minimálně s vyznamenáním ! (12.01.2015)

Tak jak, Bobíku? Mrknem na Tornádo Lou, tu Arizónskou pěnici, prohlédneme jí oftalmoskopem? Pokud je tedy okem míněn opravdu sklivec a nejedná se jen o téměř básnický pojem vytvořený poetickým střevem, pak bude dozajista myšlena prdel. Prdel!!! No, to abych vyměnil nástroj. Vzhledem k tomu, že jaksi uznávám své občasné autority, uvěřil jsem některým zde vyprodukovaným větám v komentech, že klasický model o tak či jinak pochroumané rodině zde figurovat nebude, super, klišé se nekoná a o čem ten film teda bude, hehe, dále až božsky opěvované dramatické scény a další všemožná superlativa o supercele. Do prdele. Po trapných patnácti minutách měním lékařský kufřík, neskonale se směji ftipné dvojce na čtyřkolce, proklínám svou důvěřivost a čekám na ten neskutečný vrchol, grandiózní finále, tak, větře duj. No, přetrpíme pochroumanou rodinu, zív, já to věděl, kreténské dialogy primitivních scénáristů napsaných pro idiotské studenstvo, plky a milion kamer geniálně obhajitelných projektem časové kapsle, to už jsem opravdu uchcával. Tolik trivialit na jednom místě... větře, duješ??? Pořád čekám! Fůůů a fííí, meluzína jak od Křemílka s Vochomrchou a stejně zákeřná, dokonce jednomu hrdinovi, zástupci pana šiditele, vytáhla prdel skrze kanál. Nebój, kufřík už mám otevřený. Dočkali jsme se i přerodu cynika profesionála v citlivou duši a miláčka všehomíra a pozór, jeho letu vokem... tak to bylo ono? Na to tady hodinu a půl čekám? K dokončení trapnosti další rozhovory do kamer, společné mazlení bratrů Bíbrů a taťky a džouk v podobě již zmíněné dvojice na úrovni tele-tele. Od začátku dokonce dokonale bez napětí, neboť každé z hrajících telat má na čele napsáno, jak že to s nim bude dál. Ač jsem nečekal nějaký extra umělecký zážitek, tohle bylo velmi podprůměr, přátelé. O hrdě ač potrhaně třepotajících se vlajkách se ani nezmiňuji, je to špatné pro morálku. Takže, Bobík je neskonale nasrán a bude se více držet hesla „důvěřuj, ale prověřuj.“ (16.11.2014)