Není čas zemřít

Dosud mě bavilo, že 007 není jen tím nezranitelným bourákem. Právě poloha Daniela Craiga, kdy byl jeho agent unavený, zatrpklý, špatně střílející, chybující v úsudcích a s několikadenním strništěm, mi byla ve všech předchozích nadprůměrných dobrodružstvích blízká. Tady je hrdinou z masa a kostí jen co se emocí týče. Zbytek pokulhává. Respektive já viděl spíš snahu o citlivější než civilnější pojetí Bonda. V dlouze odkládané oběti koronavirové pandemie mu nicméně tvůrci nabídli řadu hereckých výzev. A ty Craig chytil za pačesy. Celé to začne u hrobu milované Vesper Lynd, skončí s rovněž milovanou Madeleine při telefonickém hovoru, u kterého zaslzí nejedno oko. Mezitím vším se skládají starší zápletky s novými, řada starých postav dostává svých pár minut slávy a upřímně jsem se ve všech těch spikleneckých liniích místy ztrácel. Navíc Rami Malek na záporáky Javiera Bardema a Christopha Waltze nenavázal, nepomáhají mu s tím hlavně věty, které rvou za uši. A za těmi velmi málo joky evidentně stojí Phoebe „Potvora“ Waller-Bridge. Problém jsem měl i s akcí. Ano, kamera se mazlí s velkorysými scenériemi a hned hororový prolog pod ledem velmi potěší, ale třeba při akci v Norsku v autě prchající Bond třikrát totožně žďuchne do svých pronásledovatelů (potřetí jsem už vážně skoro zívnul), naštěstí vzápětí leccos vynahradí štvanice v lese utopená do mlhy. Finálové střílení po chodbách (prásk – padající žoldák – prásk – padající žoldák) opravdu nápadité není. Čekal jsem víc. Slabé čtyři hvězdy. (21.10.2021)

Tentokrát nám Broccoli partaj zahrála slušně na city. A Craig si v roli Bonda zkusil nejširší paletu vnitřních pochodů i výrazů obličeje nejen ze svých pěti účastí v sérii, ale ze všech Bondů vůbec. Jako emocionálního diváka mě to dostalo na plné čáře. Hezky prohloubený vztah s Léou Seydoux. Ale co ta pokulhávající logika v motivaci a chování hlavního záporáka (Malek) a další nedomyšlenosti? Je tak těžké vybrousit scénář natolik očekávaného, celosvětového megabijáku i v tomto směru? Opakovačka Spectre den před byla každopádně přínosná, No Time to Die na něj přímo navazuje. Zimmer v napínavých scénách, především v setkání s Blofeldem (Waltz), výborný. (30.09.2021)

Nechci být úplně za přísňáka, má to své hodně dobré momenty, ale ta délka je vražedná. Jestli jsem měl pocit, že Craig už minule ve Spectre natahoval čas a že jej to asi úplně už nenaplňovalo být v této roli, téhle nejnovější Bondovky se u mě ten pocit dostavoval zpočátku téměř pořád. Pokud mi ve Spectre vadil například Waltz, tak tady, strčí Maleka hravě do kapsy. Rami je absolutně nejslabší a nejméně charismatický Craigův protivník za celou sérii. Pokus s novým 007 se mě vůbec nelíbil. Co to jako mělo proboha znamenat? Bond v tomhle díle ze sebe sloupl poslední kousky nepropustné slupky, takže je vlastně i docela příjemné ho sledovat v otcovském módu, jenže se člověk těžko smiřuje s faktem, že zrovna Rami Malek je ten protivník, který mu vystaví definitivní stopku. Určitě nemůžu tento díl hodnotit jako povedený. Možná jej vidím o malinko slabší než Spectre. Na Skyfall nebo Casino se kouká z hodně velké vzdálenosti. 70% (28.03.2022)

Film, který mě psychicky zničil. Ty 3 hvězdičky rozhodně nejsou finální, ale No Time to Die mě i několik hodin po projekci neustále nutí přemýšlet nad tím, co jsem to vlastně viděl. Skyfall to svými kvalitami rozhodně není, ale když to vezmu z obecného hlediska... Jsem spíše spokojený nebo zklamaný? Musím uznat, že tohle finále představuje naprosto špičkové osobnostní vyvrcholení Bondova charakteru, které v rámci celé historie 007 nemá obdoby, a navždy Craiga zapíše do historie jako „toho Jamese". Jako agenta, který krvácel, trpěl a budil emoce. Na druhou stranu se však jedná o film, který je v jádru neuvěřitelně povrchní, má nevýrazného záporáka a vyjma Blofelda, Palomy (Ana de Armas) a Madeleine jsou všechny ostatní postavy vlastně úplně zbytečné. Reálně jsem rozkročený někde mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. (30.09.2021)

Opatrná revoluce a důstojné zakončení další bondovské etapy. Po více než roce a půl odkladů kvůli pandemii byla očekávání na maximu, což je pro mě trochu problém: Stále se totiž jedná „jen“ o bondovku, čili korálek na nekonečném a nutně stále třpytivém diamantu. Formálně i vypravěčsky se tedy Fukunaga i jeho tým scenáristů drží poměrně na uzdě a styl se neodchyluje od předchozích Craigových dobrodružství. Občas zaujme příjemně sestříhanou akcí či žánrově nejednoznačnými scénami, především je však patrná snaha konečně ukončit Bondovo trápení – Craig se totiž od Casina Royale propadá do větších a větších depresí, každý další snímek nachází nové dno jeho ztrápené duše a završení pentalogie není výjimkou. V rámci nutných, jakkoli poměrně konzervativních mantinelů představuje Fukunagův příspěvek podařenou bondovku, kterou výrazněji sráží snad jen značně přepálená stopáž a nedostatečně využitý Rami Malek, jenž do kánonu bondovských záporáků sice bez problémů zapadne, ale vzpomínat se na něj nebude. Celý film je na tom ale o něco lépe a kvalitativně se pro mě zařazuje na poctivou bronzovou příčku Craigových bondovek. (30.09.2021)