Definice lásky

Já už fakt nevím... Testoval někdo kameru? Potřeboval si někdo nacvičit střih? Tak jako někdo studentům medicíny dováží mrtvé žáby za účelem pitvání, tak Viewegh píše pičoviny, aby si studenti FAMU cvičili filmařskou techniku? Proč opět toto bezdějové nic? Za jakým účelem takový výkřik do tmy? Já už fakt nevím... (16.10.2016)

Kdybych patřil mezi nadšené obdivovatele díla Michala Viewegha, asi bych si film užil, jenže já mezi ně nepatřím... Ze svého subjektivního hlediska tak můžu objektivně prohlásit, že jsem se po celou dobu okázale nudil nad filmem, kterému vlastně chyběl jakýkoli smysluplný obsah, zato byl plný nesympatických postav, nesmyslně vyznívajících dialogů (hlavně ty občasné pokusy o filosofický přesah byly zoufalé) a vrcholil závěrem tak hladkým jako tobogán vyložený smirkovým papírem. Do toho jsem musel přetrpět ještě tu rádžastánskou celebritu, a aby toho nebylo málo, ke všemu se tam lidi na zimním stadiónu ocicmávali ve chvíli, kdy vedla Kometa nad Vítkovicemi 3:2... Já jsem pro tu hvězdičku prostě nenašel důvod. (30.09.2021)

Když se sterilita televizního filmu osudově potká s tvůrčí sterilitou slavného pana spisovatele, čerstvě tedy také televizního scénáristy, vznikne Definice lásky. Jeden pozitivní aspekt jsem ale přece jen našel - klavírní doprovod. Ten romantický motiv (i když tedy celkem dost povědomý) vůbec nebyl špatný... ,,Stáří je postupná ztráta všeho, co dává životu smysl." (06.01.2013)

To je snad nejdepresivnější film, jaký jsem viděla. Nevím, koho mi má být víc líto. Lidí, kteří tak příšerné životy žijí, herců, kteří byli na chvíli tak blbými postavmi, nad nimiž by člověk zaplakal, nebo diváka, který film omylem zhlédl. Kromě té malé holčičky tam nebyla jediná postava, která by nebyla nechutně odporná a absolutně neuvěřitelná. jediný světlý bod filmu vidím v citátu z Kanta, který (údajně) před svou smrtí řekl "stačí" a zabalil to. (29.05.2015)

Jaká společnost, takové mezilidské vztahy jednotlivců. A ty se projevují samozřejmě i v partnerských svazcích. Ale o skutečnou obětavou, laskavou, milou lásku v tomto případě zdaleka nejde, s výjimkou té nejstarší generace. Proč? Inu, ... proto, že naše společnost je nemocná. To se povedlo autorům vyjádřit opravdu dobře. Alespoň si myslím, že o to jim šlo. Chlad, podvody, nevěra a neupřímnost ve vztahu mladých párů mi doslova zmrazovaly sklo TV obrazovky. Ještě že občas něžný, teplý vánek vztahu té nejstarší generace (Skopeček, Fialová) nedovolil mé obrazovce navěky zamrznout. Myšlenka porovnání vztahů a charakterů postav několika generací je jistě zajímavá, o to méně zajímavé bylo nezáživné a stejně chladné filmové zpracování tohoto tématu. Jak bylo vtipně a velmi moudře řečeno: "Stáří je postupná ztráta všeho, co dává životu smysl" a já bych dodal, že "Mládí bývá obrazem všeho, co se ve společnosti momentálně nachází". (07.01.2013)