Očista

Dvě neskutečně ošklivé slečny, které činil ošklivým zejména naprosto žalostný výběr účesu, místo aby se radovaly, že se na celém širém světě našel někdo, kdo projevil zájem o jejich rozkrok, tak se cítily ublíženě a měly pocit, že s nimi život obrazně i doslovně vyjebal. Rozhodně zajímavý příběh, který mě seznámil s historií zemí třetího světa. K vidění bylo několik opravdu intenzivních scén, které by nenechaly chladnou ani mrtvolu. Bohužel se mi vůbec nelíbila forma, kterou mi byl příběh servírován a do oka mi nepadl ani nikdo z hereček a herců. Strašně se v ději skákalo, nevím zda chtěli tvůrci divákům umožnit srovnávání dvou různých nehezkých období obou žen ve dvou zcela odlišných dobách a nebo měli za lubem něco jiného. Obdivovatelé finsko-estonské kinematografie si ovšem zajisté přijdou na své. Já hodnotím svůj divácký zážitek pouze lehce nadprůměrně. Viděno v rámci Filmové výzvy 2017, která se protáhla do roku 2018 a současně estonského filmového týdnu. Film mi vybrala uživatelka eLeR. (18.02.2018)

Dva odlišné príbehy, dvoch odlišných ľudí, v dvoch odlišných dobách, v dvoch odlišných politických systémoch. Snímok vyobrazuje príbeh dvoch mladých žien milujúcich jedného muža v časoch okupácie Estónska Ruskou armádou Boľševikov, vzájomne sa prelínajúci s osudom mladej prostitútky. Čo majú tieto tri ženy spoločné? Zhrnul by som to tak, že sa jedná o veľmi ťažký, emocionálny snímok nevhodný pred spaním. Nech je to už akokoľvek, v oboch systémoch žije obyčajný človek v strachu z rôznej hávede. Či už ide o politikov, alebo pasákov - veľký rozdiel medzi nimi nie je. Obe skupiny totiž kašlú na naše potreby a hľadia si len svojho osobného biznisu. Stratový po všetkých stránkach nakoniec ostane predsa len ľud, ktorí robí jednu a tú istú chybu dookola - slepo dôveruje, nakoľko napriek zlým skúsenostiam, neustále verí v lepší zajtrajšok. (06.12.2013)

Zajímavý divácký zážitek, který mě přesvědčil o tom, že život v Estonsku byl, je a zřejmě i bude těžký. Film zpracovává dvě dějové linie, válečnou (respektive poválečnou), kdy se Estonci proti své vůli vrátili do všeobjímající náruče svého východního "bratra" a linii téměř současnou. Atmosféra snímku byla nádherně ponurá, příběh syrově brutální a absolutně nehrozilo, že bych se mohl jen chvíli nudit. Kvalitní záležitost. (03.07.2018)

Antti Jokinen je moje velké dubnové překvapení z Finska. Jeho snad druhý film a tak intenzivní zážitek, který se mnou docela solidně zacloumal. Mimo jiné na mě silně zapůsobila skvělá a neznámá Laura Birn, která hrála mladou Aliide, zmítanou neopětovanou láskou, ale kde v konečné fázi přichází smíření nejen se sebou, ale i s minulostí. Hodně, hodně silné drama, nehnula jsem se ani na minutu od obrazovky a je jen škoda, že v těch nejsilnějších momentech se až moc tlačilo na pilu, jinak je to ale stejně silná čtyřka a já Puhdistus určitě doporučuju .- Po čtrnácti dnech jsem se rozhodla, že zvednu hodnocení, protože to jsou přesně ty ojedinělé filmy, které dlouho utkví v paměti a takových je opravdu málo. 90% (08.04.2013)

Opět po delší době pálím plný zásobník bez mrknutí oka. To byl tak neskutečný zážitek, až mě mrazí ještě teď, kam se na to hrabou horory! Šílený scénář, dokonalé herectví, perfektní režie, prostě špičková práce, bez výjimky. Ryzí jako zlato, syrové jako maso, surové jak železo, ostré jako břitva, to snad ani nebyl film, ale dokument. Realistický každým detailem, pohybem, myšlenkou. Skutečná Očista bez možnosti očisty, naopak se silným pocitem špíny za nehty, v duši, ve vesmíru. Stydím se, že jsem člověkem. (11.08.2013)