Kauza Cervanová
Normalization
Režie:
Robert KirchhoffScénář:
Robert KirchhoffKamera:
Ján MelišHudba:
Peter ZagarHrají:
Roman BrázdaVOD (1)
Obsahy(1)
Dokumentární tragédie o právu na spravedlnost je osmiletou detektivní výpravou režiséra Roberta Kirchhoffa do temných hlubin dodnes neuzavřeného a medializovaného případu únosu, znásilnění a vraždy mladé medičky. Ľudmila Cervanová, dcera plukovníka Cervana, byla zavražděna před 37 lety. Do případu, jehož vyšetřování se táhne už téměř 40 let, se vložil i někdejší prezident Gustav Husák, proběhly desítky výslechů a zadržení, ale i manipulací, vydírání, utajování informací a falešných přiznání. Po pěti letech vyšetřování odsoudily socialistické soudy skupinu sedmi mladých mužů dohromady na 108 let. Bez důvěryhodných důkazů a svědectví si v nejtěžších věznicích Československa každý z nich odseděl dlouhé roky, dokud revoluce v roce 1989 nepřinesla šanci na nový proces. V roce 2004 byli obžalovaní, navzdory novým důkazům zpochybňujícími jejich vinu, opět odsouzeni. Dnes je z nich sedm stárnoucích mužů, kteří tvrdí, že byli zapletení do politicko-soudní konspirace komunistického režimu a čekají na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva – poslední instance, která může rozhodnout, jestli zemřou jako vrahové. Dlouho očekávaná filmová rekonstrukce je jedním z nejkontroverznějších a divácky nejúspěšnějších slovenských dokumentů posledních desetiletí. (Artcam Films)
(více)Videa (1)
Recenze (96)
Viděno na festivalu Finále 2014. Uznávám, že téma je i v současné době vděčné. Snaží se odkrývat tajemství, pokouší se odhalit pravdu. Ale ve skutečnosti jen vyvolává nové otázky a dohady. Nic nevysvětluje, staví se na jednu stranu a nesmlouvavě útočí na tu druhou. Bez odpovědí. Nastiňuje a vydírá. I to je cesta, ale ne pro mne. Tento způsob dokumentu zdá se mi poněkud nešťastný. ()
Dokument jasne ukazuje pochybenie justície spočívajúce v nedostatočnom vysporiadaní sa vyšetrovacieho a súdneho aparátu so všetkými existujúcimi dôkazmi a svedectvami. Potešila Zagarova hudba. Sprievodné Danglárove ilustrácie zase vystihli charakter aj vzťah sudcov k spravodlivosti lepšie než akékoľvek slová. Režisér bol dôsledný v putovaní za svedkami kade-tade po svete. Žiaľ záver zlyháva. Dramatická hudba emotívne podkreslila výpovede odsúdených na detektore lži, ktoré v skutočnosti majú relevanciu veštieb z kariet. Takáto falošná, z prsta ruky "odborníka zo Západu" (olemovanej hrubánskymi zlatými prsteňami) vycucaná bodka o nevine filmu nesvedčí. Ďalšia výhrada smeruje k roztrieštenosti a neuchopiteľnosti na seba nakopených výpovedí pre tých, čo o prípade doteraz nič nevedeli. O tom, čo a ako sa skutočne v onej júlovej noci pred takmer štyridsiatimi rokmi stalo, sa dá polemizovať donekonečna. Nedostatočne preverenie dôkazov a ich ignorácia sú však pomerne jednoznačné a vrhajú tieň na údajne dôsledne a riadne vyšetrený prípad. Tieto zlyhania trvali stále. Ako za socializmu, tak pri obnove procesu v roku 2006. ()
Prípad Ľ. Cervanovej som vždy pokladal za niečo, kde sa pravdu asi dozvieme veľmi ťažko. V novinách sa toho človek veľa nedočítal, keďže menej sledujem bežnú dennú tlač a aj tak hlavne bulváru sa veriť nedá na Slovensku. Po zhladnutí tohto dokumentu však musím priznať, že na hovno to bolo do 89´ a aj teraz to nie je veľmi ružové. Trošku mi to pripomínalo prípad sudcu Karola Vaša, hlavne vyjadrenia a spôsob práce vyšetrovateľov-komunistov. V tej dobe sa človek pravdy zrejme nedovolaľ. Je to zjavné aj z výpovedí svedkov, hlavne ako ich donútili svedčiť v prospech "spoločnosti". Vyhrážanie pravítkom, sadistický spoluväzni pre obžalovaných a pod. Aj som si spočiatku myslel, že klamú, ale po záberoch z detoktoru lži si sám neviem spraviť správny a nestranný pohľad na tých sedem ľudí. Ďalšou pre mňa zaujímavou vecou bolo zobrazenie Kuznetsovska na Ukrajine, kde som strávil 30 dní na služobke... ()
Ak aj budeme spochybňovať dôveryhodnosť predostieraných faktov, ak aj budeme odsudzovať sofistikovanú filmárčinu v ich službách, ponúka Kauza Cervanová toľko ojedinelých náhľadov na princípy slovenskej spoločnosti, že posúva tému opodstatnenia svojho vzniku mimo akejkoľvek diskusie. A sú to tie podnety, ktoré ma po skončení filmu rozplakali... Kirchhoff pritom paradoxne najmä svojím prístupom, v ktorom netají, že verí v nevinu odsúdených, ponúka možnosť oponovať mu. Koniec-koncov - dokumentárny film je (mal by byť) len pokusom o objektívnu výpoveď, tak ako je (malo by byť) právo len pokusom o spravodlivosť. ()
Ne, ne a ještě jednou ne. Tohle enormně bulvární zpracování mi nesedí, z nadhledu a nestrannosti Kirchhoffa nelze podezřívat ani náhodou. Nesnáším, když se mi někdo takto arogantně snaží vnutit svůj názor a nedá mi ani špetku prostoru proto, abych si mohla na základě informací vytvořit svůj vlastní. Celou dobu jsem oscilovala mezi nudou a opovržením nad takovou mega manipulací s divákem. ()
Galerie (9)
Photo © ASFK
Zajímavosti (14)
- Film sa pripravoval a priebežne nakrúcal od roku 2004 do roku 2012. [Zdroj: kauzacervanova.com] (Raccoon.city)
- Režisér filmu Robert Kirchhoff v něm uvádí, že roku 1982 obžalovaní žádali o test DNA, což prý tehdy bylo možné, a dodává: "Súdy se k týmto veciam správali arogantne, zaujato a bezohľadne." Avšak k prvnímu použití testu DNA v kriminalistice na světě došlo až roku 1986 v Anglii. (JoranProvenzano)
- Vo filme boli použité zábery z dielu relácie Pod Lampou, kde autori pozvali odsúdených Nitranov a za ktorú Rada pre vysielanie a retransmisiu udelila RTVS pokutu vo výške 50-tisíc eur za nevyváženosť, napriek tomu že autori relácie niekoľkokrát pozvali aj druhú stranu. Najvyšší súd SR prelomil odvolanie, a tak sa jednalo o jednu z najvyšších pokút v histórii RVR. (JOZZZKO)
Reklama