To nejsi Ty

Prvních několik minut je docela děsivých. Když se na scéně objeví Emmy Rossum, říkal jsem si, že nemůže být hůř. Nikdo by nepřijal takové tele, nikdo by se nechoval tak roztržitě jako ona. Klišé střídá klišé. Pak se to zlepší, ale i tak.. Eddie Redmayne se sakra snažil, aby jeho ztvárnění člověka s nevyléčitelnou chorobou nevyznělo prázdně, ba dokonce urážlivě. Tady je to jiné. O amyotrofické laterální skleróze (ano, onemocnění, které na okamžik pobláznilo smetánku a pak zbytek stáda v podobě polévání se ledovou vodou) se (podle očekávání) přestalo mluvit. Tenhle dva roky starý příspěvek k neurodegenerativní chorobě je (pardon, tvůrci) odfláknutý. Je to takové klouzání po povrchu, které víc myslí na vytahování kapesníků než na důstojné pojmenování dosud nevyléčitelné nemoci. S diagnózou se setkáme hned na úvod, pouto mezi dvěma odlišnými ženami, o které tu následně běží, netáhne. O naší hrdince se navíc hovoří jako o nejstatečnější ze statečných, nicméně to z plátna necítíme. Zvlášť když má zvládání svého údělu ulehčené o luxus, ve kterém žije. Hilary Swank se své role zhostila solidně, jenže když nemá oporu ve scénáři nebo v režii, tak to jde špatně. (22.12.2016)

Mínusem tohoto filmu bylo? Francouzi nedávno natočili Nedotknutelní a všichni tady slintají blahem, že toto se mu nemůže rovnat. Děte se bodnout. Pro mě dostatečně emotivní snímek, který si na nic moc velkého nehraje a ty kecy, že Hilary to zahrála špatně? Všichni z vás se jen třesete strachy, abyste tuto nemoc nedostali, nebo se s ní nemuseli setkat. Já zas tak ne, ale já mám roztroušenou. :-) Sebelepší herec nezahraje člověka, co má jasně rozdané karty a vy mu moc dobře vidíte na očích, že to ví. Kdo už se s tím setkal, tak je mu to setsakra jasný. Navíc tento snímek Nedotknutelné přeci nekopíruje. Prostě jste banda tlučhubů a jestli vás tento snímek nedonutil se zamyslet nad vaší bezvýznamnoastí a nicotností, tak si radši pouštějte pitominky typu Živí mrtví a vážnějším tématům se příště vyhýbejte. Na druhou stranu vám docela závidím, protože smrti si všimnete, až vám bude rovnou stínat hlavu. :-) (11.12.2015)

Zdravý člověk si jen těžko představí, jak se žije někomu s nemocí jako je ASL. Dokud jsme totiž mladí a fit, tak nám naše tělo přijde fajn - v ničem nás totiž neomezuje, naopak pomáhá realizovat naše vize, vynáší nás na hory, umožňuje nám se dotýkat druhých lidí, ale především být soběstační. V momentě, kdy se ovšem s tou tělesnou schránkou něco stane, se pro nás stává spíš vězením, znemožňujícím naší duši naplňovat své představy a přání a dokonce někdy i formulovat své myšlenky jako v pozdějším stádiu ASL u Kate. Nejhorší nemoci jsou podle mě ty, kdy si je člověk plně uvědomuje, ale není schopen s tím něco dělat, tj. kdy je mentálně v pořádku, ale fyzicky není. To musí být strašné utrpení. Dny proležené v posteli, kdy víte, že jste svým nejbližším na obtíž, že kvůli vám nemůžou nebo ani nechtějí prožít plnohodnotný život, že se vzdávají spousty věcí, že se i na vás začínají dívat jinak - se soucitem, lítostí, smutkem, což vám ještě více ubližuje. Jak když ten obraz sebe sama, který jste měli vytvořený a jak se vnímáte vy sami, najednou nevidí nikdo jiný, protože je uvězněný v tom ošklivém nepohyblivém těle. Musí to být neskutečně frustrující a to nejen pro stranu pacienta, ale i jeho okolí, které zase nemůže dělat nic jiného, než buď odejít od milovaného člověka nebo zůstat a sledovat jeho postupný úpadek a mizení (alespoň projevů) té osoby, kterou znali a měli rádi s tím, že prakticky jen čekají, než zemře a nemohou s tím absolutně nic udělat. Naprostá bezmoc. Asi nemusím dodávat, proč mě takový film zasáhl, podobně jako dříve Still Alice či Theory of everything. Navíc kdo může říct, že zrovna nás něco takového nepotká? O důvod navíc, proč si naplno vážit každého dne, kdy jsme zdraví a nebrat to samozřejmě. (28.08.2015)

Emmy Rossum má veľký talent a hlavne sa cíti dobre v rolách zanedbaných dievčat zo sociálne slabších vrstiev. V tomto filme jednoznačne dáva dole i paralyzovanú Hilary Swank. Príbeh je však nepravdepodobný, hlavne by nikdy takáto osoba nemohla byť prijatá za opatrovateľku. S filmami o smrteľných chorobách sa v poslednom čase roztrhlo vrece. Avšak len máloktorý ide za svojim cieľom bez umelého tlačenia na divákove slzy. Ani tu sa to nepodarilo. Film je tak predvídateľný a preemotizovaný. (19.06.2017)

Je pravda, že filmů o nevyléčitelných chorobách se v posledních letech urodilo, je to evidentně téma vděčné pro zfilmování. V současné době negativních zpráv ale mám někdy také trošku dojem, že se točí (medializují) témata podle hrozného hesla ("Nic tak nepotěší jako cizí neštěstí ...). Ale je pravdou, že jsou příběhy pojaté i přes vážnost tématu vkusně a hledají se v tom zmaru lecjaká pozitiva. Pak jsou samozřejmě díla kategorie opačné blízká k bulváru, ale tenhle film naštěstí patří do té první kategorie. To, že Hillary Swank byla ve své roli naprosto spontánní a přesvědčivá, mne ani nepřekvapilo (její herecký rejstřík je hodně různorodý), ale překvapila mne Emmy Rossum, která jí byla velice důstojnou hereckou partnerkou (i když zpočátku to tak nevypadalo). V průběhu děje se mi samozřejmě vybavovaly asociace na "příbuzné filmy" jako Nedotknutelní, Teorie všeho, Než jsem tě poznala, ale třeba i Hvězdy nám nepřály, Půlnoční láska a především Griffin a Phoenixová. A za uvedenými filmy i v nich předvedenými hereckými výkony tohle dílko nijak moc nepokulhává. (02.07.2020)