Star Wars: Poslední z Jediů

No konečně. Dobré ráno, Sílo.. Po patnácti letech zase rozlepila oči a stojí za tím alarm clock Riana Johnsona. Ten Abramsův byl sice plný úcty, nostalgie a fanboyství, ovšem to nejdůležitější kolečko do strojku nebyl J.J. schopen dodat. Nevím, jestli to byl přímo Hamill a linie o relativitě Síly, obratnější práce s emocemi, některé ikonické momenty či Williamsem laskané podvědomí, ale The Last Jedi zatím ze všech nových bratříčků nejistěji sáhlo po Lucasově drahokamy vykládaném žezlu. Za schopnost probudit spícího obra jsem byl ochoten tolerovat 130letého Edu Harrise, mladýho Sola (hromadné znečištění spodků z výkonu Drivera jde zcela mimo mě) i celou linii Finna a jeho asijské údržbářky (jaká škoda, že nevyšlo i druhé taranování) a ač „štkavý konzervativec 30+“, odcházel jsem z kina se spokojeným úsměvem na rtech. The greatest teacher, failure is. Máš to teď ve svých rukou, Abramsi. Nepokaz to.. (20.12.2017)

On je trochu problém v tom, že v předaleké galaxii se nachází mnoho bilionů lidí/příšerek. To, že v prvních šesti dílech veškeré galaktické dění ovlivňuje několik málo výjimečných jedinců, se dá pochopit, jelikož sledujeme v podstatě polobohy ve formě rytířů Jedi a Sithů, kteří mají nadlidské schopnosti. Jenomže tady se z těch bilionů lidí vybere nějaká random Číňanka, co myje na vesmírných lodích hajzlíky a my máme najednou věřit, že zčistajasna je ona ta, kolem které se začne dít všechno důležité? Vždyť je to k smíchu. Je tu několik zajímavých a několik nezajímavých věcí. Přežití Leiy mě naprosto odrovnalo (negativně), dění okolo lamače zámků úplně zbytečné (na druhou stranu bylo překvapivé (ne)vyústění), debaty Kyla s Rey byly fajn, ale postrádal jsem tam překvapivější rozuzlení. Opět je to pouze variace na úplně to samé z Návratu Jedi. Dění na irském ostrově bylo hezké, ale obávám se, že to bylo to jediné, co si budu nějak pamatovat. A ta náhražka za R2D2, co neustále plní roli deus ex machina, je taky na pěst. Nakonec dám přeci jen o hvězdičku víc za Johna Williamse, protože ten mě překvapil. Tak nějak jsem předpokládal, že už tentokrát nic zajímavého nebude a on vyplodil nejen jeden, ale dokonce tři nové zásadní nápady. Klobouček. (01.10.2020)

Chvíli jsem se ošíval nad tím, jak Johnsonův cit pro vizuální stránku nesahá Abramsovi ani do pasu a jak nostalgie je silnější než humor na první dobrou. Jenže to běžela jen úvodní půlhodinka, která je ve srovnání se vším, co přijde po ní, pouhým prologem. Jakmile začne atmosféra na ostrově houstnout a leckterá tajemství konečně otevřou svou náruč, je Poslední z Jediů konečně tím, co sliboval. Atmosferickou a osudovými postavami nabitou podívanou. Napětí, které z plátna teče každou vteřinu libovolné interakce Kyla a Rey, mi vyrazilo dech a přestože na sebe strhává většinu pozornosti a zdánlivě tak upozaďuje Finna, Damerona i samotnou Leiu, stojí to za to. Právě kontakt těchto dvou polovin jediného obrazu, navíc okořeněný Lukem v Hamillově životním výkonu, je klenotem, který třetí trilogii slavné ságy už teď cementuje na pozici trilogie nejlepší. (14.12.2017)

Buď se celej svět nezadržitelně stává rájem pro pesimisty, a tudíž se už i v Hollywoodu musí všude začít roubovat kopec srandovních scén a gagů, i když se to v kontextu narace zrovna nehodí (poprvé mi komediální vsuvky hodně vadily už v Dr. Strangeovi), anebo je to prostě celý sprostej kalkul za účelem dostat na filmy pro chlapy (čti nerdy) i jejich přítelkyně, manželky a děti. Takže holt z jindy vážnějších Star Wars uděláme komédii. Protože můžem. Ale co naplat, stejně jsem furt veskrze nadšenej spíš než zklamanej... světelný meče, drahý vesmírný fajty a TIE fightery holt nikde jinde nenajdeš. (16.12.2017)

V dílčích prvcích dobré, až výtečné, v konceptu a ambicích v rámci ságy velmi progresivní, ale jako celek nevyvážené, uspěchané a nedotažené. Jestliže epizoda 5 ukázala, jak má vypadat přeskakování mezi plány a při tom budování jedné zastřešující atmosféry, tak právě v tomhle epizoda 8, která pětku co do stylu a motivů vehementně plundruje, selhává nejvíc. A je to škoda, protože zdejší linie demytizující hrdinství i samotný kánon série v čele s rytíři Jedi mají velkou sílu. Jenže je film nikdy nenechá plně vyznít, protože se musí překotně vrátit k nějaké jiné linii či si vzpomene, že jako disneyácká dojná kráva má rychle odlehčit atmosféru nějakým frkem. K tomu je tu paradoxně řada zbytečných nedotažeností, které vytrhávají z diváckého pohroužení a pobízejí zpochybňování či přímo výsměch, takže spíš než soudržné dílo z filmu dělají skvělou živnou půdu pro parodie a fanfikce (byť i to může být způsob práce s publikem a značkou). Zatímco předchozí Síla se probouzí byla precizně vysoustruženou horskou dráhou, tak Poslední z Jediů je sice větší kolos, ale o to víc při jízdě hází, rachtá a padají z něj šroubky. Paradoxně v předchozím filmu měly mnohem větší prostor nové postavy a lépe se zaryly pod kůži divákům, zatímco osmička, byť v mnohém tyto postavy rozvádí a nechává je kráčet novým vlastním směrem, přesto je nakonec staví do ještě většího stínu ikonických figur série. Přes všechna pozitiva a nové věci osmičky tak nezbývá než vyhlížet devítku, kde by se třeba série už konečně mohla vydat vyloženě novým směrem, když už osmička vybrakovala motivy a ikonické sety pětky a šestky dohromady. (14.12.2017)