Star Wars: Poslední z Jediů

Johnson naplňuje předpoklad, pro který jej u Dineyho najali, a bombarduje ságu ze všech stran, přičemž si nechává nabíjet z bohaté historie i moderních hi-tech udělátek. Hned na začátku v monstrózní akci nastolí svůj řád, kde se odvrátí od Abramsovy rozpustilé geekoviny, aby skoro dvě hodiny nechal hrdiny spíše vykecávat, a šponuje nitky osudovosti na hranici snesitelnosti. A když si postavy dostatečně povodí (Rey je tajemnější a Ben ještě víc emočně nestálejší), vypuknou akční orgie, kvůli kterým má pořád smysl chodit do kina na velké hollywoodské blockbustery. Tohle produkční ošetření je dalece za tím, o čem si mohou mraky jiných franšíz nechat jenom zdát. Už to není prvoplánová pastva pro oko jako posledně, ale Johnson s Yedlinem jsou vizuálně skromnější proto, aby pak sázeli vizuální highlighty přesně tehdy, kdy si to jejich příběh a hlavně hrdinové žádají. Tichá destrukce i rudá sůl jsou vesmírné symfonie obrazu, které naposled přinesl Interstellar. K úplné dokonalosti mi tak vlastně chybí jenom ty původní 3 hodiny stopáže. Fakt jsem měl chvílemi pocit, že tam pár momentů zbytečně klouže mezi prsty. Ale stejně, rozjely se závěrečné titulky a já cítil opravdové fyzické vyčerpání. Fest emoční prožitek, jak z festivalového indie soc-dramatu. PS: V následujících dnech nebude nic zábavnějšího, než číst štkaní konzervativců 30+ nad novou generací hrdinů a stýskáním si nad starými dobrými časy. (15.12.2017)

No, můj příslib, že se na E7 podívám znovu jen pokud ty zbylé dvě budou tak dobré, že si zaslouží vidět celou trilogii jako celek, mě zdá se může ponechat zcela klidným a suchým, protože po E8 stejně klidně a suše říkám: "Gratuluju, studio Disney, podařilo se Ti zabít vše, co mě na Star Wars bavilo, a vytáhlo jsi ve větším kalibru všechno, co mi vadilo na E1-3." Výsledkem snažení pana Johnsona je nejdelší SW epizoda, která jako by chtěla obnovit věhlas Empire Strikes Back, ale místo toho tragicky selhává, přivádí podivné nové postavy (které pak v E9 zcela ignoruje, zdravíme Rose nebo ... koho to sakra vlastně hrál Benicio Del Toro?), naprosto ZBYTEČNOU digitální honičku jako z Jurského parku 16, a předvádí tak směšné momenty (Jediho ani vakuum nezastaví; padání bomb ani stav beztíže nezastaví; konstruktéři First Order zaznamenali za několik dekád od prokázání tragických omylů konstruktérů Hvězd Smrti ještě horší výsledky, protože jejich behemota dokáže zbavit kompletní obrany JEDINÁ stíhačka; Grand Máster se měl míň soustředit na Smouk a víc na skutečnou sílu), že ty potenciálně zdařilé a silné chvíle (hrdinné sebeobětování hlavního afroamerického hrdiny, prozření Hana Sola Mk II - ne Kylea Orena, ale toho lamače z kokpitu, jak on se jenom... Poe? Cameron Poe? Počkat, ten byl přece v Con Air... to je vlastně jedno;)) jsou pak naprosto zabité. Vizuálně je E8 velmi podařená (solné pláně, OMG), funguje i - kupodivu většinou neinfantilní - humor, vnitřní rozervanost Rey je také slušně zahraná, ale dohromady k sobě ty komponenty fatálně nesedí. A byl jsem opravdu zvědav, jak chtějí autoři rozehrát E9, když s Rebelií zatočili tak jak zatočili. Hehe, a světe div se, oni to lišácky vyřešili tím, že to naprosto odignorovali:D Což už samozřejmě není věc E8, ale E9, ale napsat jsem to sem musel. Protrpěl jsem se až k závěrečným titulkům, a zrovna tuhle epizodu naprosto jistě už nikdy znovu chtít vidět nebudu. Což je sice prvenství, ale asi ne právě prvenství žádoucí;) 50% (20.12.2019)

Žadonil tu někdo po vpravdě zpátečnickém stylu plně nedigitálních nepřebarvičkovaných Star Wars? George Lucas to rozhodně nebyl, ale přesto je tady máme. Džej Džej před dvěma lety vlastně jen vykopl Hvězdné války do povědomí těch, co na ně po prequelech rezignovali a Rian Johnson bohabojné dílo dokonal. Já jsem odrostlý na epizodách 1-3, takže vždycky budu mít blíže ke konfliktu Jediů se Sithy, ale vlastně jsem plně smířený s nynějším směřováním nejmocnější frančízy všech dob. Už začátek vyloženě překypuje nerdgasmem a tím co dělá Star Wars jimi samými, tedy samozřejmě monumentální vesmírnou bitvou, která prostě musí snad v každém fanouškovi vyvolat pocit, že něco tak obřího tu ještě nebylo a vyplatí se tomu věnovat pozornost. Následuje představení starých známých nebo známých z prvního (sedmého) dílu, vše jede v přesně zajetých kolejích a nic nenasvědčuje výhybce v přesně řízeném myším korporátu studia Disney. Jenže pak to přijde, v průběhu poslední cca hodinovky dojde na několik tak neskutečně vypjatých, kulervoucích a zároveň nepředvídatelných (minimálně v důsledku režijního uchopení) situací, které mě svou bezprostředností vyloženě ohromily a zatajil se mi při nich dech. Jistě, humoru je o něco více než jsme možná zvyklí, ve Force Awakens asi také něco bylo, ale stojím si za tím, že si výsledný film s ničím nezadá s krásně sestříhanými a temnými trailery. První hodina taktéž klasicky jede v pozvolnějším tempu, mnoho postav se svými dílčími osudy je rozdroleno po celé galaxii a chvíli trvá na rozdíl od jiných filmů a seriálů, než se dostanou na potřebné místo k posunutí zápletky a tempo semtam povážlivě klesá až na úroveň snesitelnosti. Jenže Rian Johnson nikdy nezapomene, kde je jeho místo a co se po něm chce (dokonce na rozdíl od Trevorrowa, původního režiséra devítky, přečkal zásahy šéfky Kathleen Kennedy a chystá nám novou trilogii?) a všechno ustojí, aby nám v závěru naservíroval bezprecedentní oslí můstek na uzavření trilogie. Dle mého předchozí epizoda značně trpí dějově a v rámci trilogie bude působit konzistentněji. Abrams se nemohl pouštět do nějakých odvážných zákrutů tohoto světa a jsem pevně ubezpečen, že se u Epizody IX vyblbne stejně jako Johnson u Last Jedi. Čekají nás velké věci. PS : Jsem člověk, kterého baví fan service a rád ho přijímám ve velkých dávkách, i když mi to někdy také přijde až moc očividné. Nicméně pokud někdo zas bude říkat, že je toho tady moc, tak si dokážu představit ještě mnohem více i co se týče snesitelných mezí. PPS : Už konečně přicházím na kloub Daisy Ridley, ale o fous u mě stále vede Adam Driver. Naproti tomu John Boyega je tu snad jen kvůli jednomu snadno vystřihnutelnému souboji a Oscar Isaac mě taky nebaví úplně tak, jak je asi zamýšleno. (14.12.2017)

„Luku, naši žáci nás musí přerůst. To pravý úděl všech mistrů je.“ K mému milému zjištění se mi film líbil ještě víc, než předchozí Síla se probouzí. Když jsem se snažil přijít na hlavní důvod, napadla mě vyzrálost. Ta se odráží asi ve všem, mám tím na mysli především vedení příběhu, zpracování akčních sekvencí (ale i těch ryze dialogových) a v neposlední řadě vývoj postav. Největší posun předvedl Kylo Ren, až jsem si říkal, zda byl tak dobře napsán na papíře či se s ním Adam Driver „prostě jen“ tak dobře sžil. A ačkoliv tu 2 postavy chybí (jedna kvůli smrti v předchozím díle, druhá kvůli idiocii producentů), 1 navrátilec tu přece jen je (srdce mi radostí zaplesalo), navíc menší role, kterou tu měl Benicio, byla opravdu parádní. Takže když pominu tu otravnou castingovou snahu o politickou korektnost (odplivnu si mimo komentář), měl jsem problém v podstatě jen s hranicí Síly, která se zde na můj vkus dost překračovala (u 2 vyloženě špatných scén s jejím využitím bohužel figuruje Leia). Takže stejně jako u sedmičky dávám zcela neobjektivních 5*. (01.04.2018)

"Říkám těm dvěma: Tohle je veřejná pláž. Tady parkovat raketoplán nemůžete." Osmý zářez do světelného meče byl na jednu stranu celkem zábavný, což mi chutnalo, a na tu druhou zase moc moralizující a genderově vyvážený, což upřímně nesnáším. Nicméně bouchalo to prvotřídně, reproduktory duněly skvěle a já sám jsem se dvakrát ztratil v hyperprostoru. Naštěstí jsem se vždycky našel, takže mohu napsat, že roboti byli tradičně zábavní, vesmírné potvůrky byly nápadité a komandér Dameron mě bavil svým rebelstvím. Jen ta mladá generace hrdinů mě moc nebavila a u té staré se trošku bojím, aby si při krájení chleba světelným mečem nějak neublížila. (21.02.2019)