Lucifer

1. série - 75% - Byl jsem si jistý, že v pilotní epizodě do mrtě vytěžený koncept charismatického ďábelského hláškaře po boku skeptické detektivky musí hned záhy přestat fungovat, ale naštěstí jsem se pletl. Tom Ellis sice sází všechny fóry ve většině případů na stále tu samou, Bohu a morálce se vysmívající notu, ale nějakou záhadou mu to bez jediného zaváhání věřím a díky jeho neutuchajícímu poživačnému pohledu vypínám každý díl s téměř až povznesenou náladou. Právě ústřední hrdina a jeho dynamika se všemi postavami (v čele s Amenadielem v podání nestárnoucího televizního veterána D.B. Woodsideho) jsou tím hlavním důvodem, proč je reálné, že se Lucifer může na obrazovkách držet pěkných pár let. Snad se nezbytné epizodické kriminální zápletky zbaví své otravné průhlednosti a zbytečnosti, protože pak by pekelný klavírista mohl dorůst do pozice zasloužené nadpřirozené trvalky. 2. série - 85% - Mnohem větší prostor pro nadpřirozenou rodinku znamená i nemalý skok v kvalitě směrem nahoru. Způsob, jakým hlavní hrdina dokáže shodit i ten nejklišovitěji vypadající případ z libovolného prostředí, si v ničem nezadá s nejlepšími hláškami zlatých sérií Castla a v kombinaci s božskou linkou se jedná o dost možná nejvtipnější podívanou této sezóny, které hledí drtivá většina sitcomů jen hladově zírá na záda. Vyšetřovací peripetie se dobrovolně minimalizovaly do pozice sotva viditelného nutného zla a díky neutuchajícímu elánu všech zúčastněných zase o něco víc věřím tomu, že tady se narazilo na zlato. 3. série - 90% - Ve svých začátcích vyprávěl seriál souvislou linku v kriminálním duchu, loni se naplno začal věnovat nadpřirozeným kulisám a letos se mu to povedlo zkombinovat. Nejdůležitější ale je, že se to týká i kvality. Jak pátrání po identitě Hříšného muže, tak všechny eskapády, které z něho vzešly, mě utvrdily v tom, že Lucifer dozrál. Do počinu, který ustojí všechny nezbytné propriety epizodické kriminálky, aby zároveň dokázal být spolehlivou zábavou s dostatečně emocionálními momenty (vede po všech stránkách povedená epizoda The Angel of San Bernardino a samozřejmě i finálová A Devil of My Word). Henderson a Modrovich zkrátka vědí, kam seriál vést a nebýt toho, že na (vzhledem k pozdějšímu foxovskému zrušení) nepochopitelně štědré ploše čtyřiadvaceti, potažmo šestadvaceti (!) epizod k hluchým místům chtě nechtě dojít musí, sahal bych po drobné úvaze po nejvyšším hodnocení. I takhle pro mě ale třetí Luciferův rok zůstává nejpřekvapivější událostí sezóny a to, že se přeci jen dočkáme vymodleného pokračování na Netflixu, značí, že kvalitativní růst nemusí být u konce. 4. série - 85% - Možná jsem po všech slibech, kdy se na křídlech streamovací služby mělo startovat div ne s R-kovým ratingem, čekal až přílišný odpich od dosud viděných témat a schémat. Ve výsledku se totiž po pauze vracíme víceméně tam, kde jsme se s hlavními hrdiny rozloučili. Takového přirozeného navázání si cením, na druhou stranu s odstupem nechápu úlevná prohlášení tvůrců o tom, že se nemusí za každou cenu držet konceptu epizodické kriminálky, protože snad kromě dvou výjimek od ní není upuštěno ani tentokrát. Na ploše pouhých deseti epizod se ani nestačím nadechnout radostí, že je Tom Ellis zpátky ve svém živlu a už příběh spěje k neodvratnému konci. Spěje tam ovšem s tak silnou posilou, že svoje původně střídmé hodnocení opět nadhazuji trochu výš. Zatímco ostatní se poctivě drží dobře známých charakterových mantinelů (Chloe) nebo jen mírně vybočí stranou (Amenadiel), nováček Eva je zázrakem, který prosvítí doslova každou scénu. Obsazení Inbar Lavi je tak nakonec překvapivě tím nejlepším, co se mohlo seriálu stát. S rozhodnutím udělat pátou sezónu tou poslední jsem rozhodně nesouhlasil, protože právě Lucifer je jedním z mála seriálů, u kterých si dokážu představit, jak kráčí dál ještě mnoho let, ale za možnost uzavřít všechno podle dlouhodobého plánu klobouk dolů vstříc Netflixu a za rozhodnutí přidat ještě nějakou tu epizodu navíc pak dvojnásob. 5. série - 85% - Nebudu lhát, první část mě zaskočila. Přinesla sice fascinující postavu Michaela, která snad definitivně dokazuje, jak královským hercem Tom Ellis je, zároveň ale ztrácela skoro všude jinde. Osudovost pouta hlavní dvojice se získává v předvídatelných zvratech, vedlejší postavy jsou vedeny po podivných dějových zákrutách (Ella) a třeba taková Maze mě neústupnou "nikdo mě nemá rád" polohou lezla docela často na nervy. V části druhé je ale všechno jinak. Dennis Haysbert přinesl do seriálu božský klid a tleskám odvážným tvůrčím rozhodnutím, jakkoli ani muzikálový díl, ani předfinálový zvrat nejsou vyslovenými trefami do černého. Je to ale posun k novým možnostem, což je přesně to, co první osmičce epizod chybělo. Za poslední kapitolu, která má být dárkem pravověrným fanouškům, jsem opravdu rád. Zároveň zcela výjimečně cítím, že je na odchod ten pravý čas. 6. série - 90% - Je nádhera, když se seriál nebojí změnit svoji tvář a Luciferovi se to povedlo na výbornou. Udržel si styl, povětšinou i nadhled a dokázal přinést více humoru, snad i vyrovnanější melodramatickou linku a na samém konci i něco navíc. Až se mi nechce věřit, že právě tahle kapitola byla původně jen smělým nápadem, který nikdy neměl být realizován a nakonec je z něj dost možná nejlepší sezóna. Tom Ellis už se doufám chystá na nějakou oscarovou roli, ale co dokázal z původně trochu zaměnitelně působicí show udělat jen svým hereckým umem, nad tím mi ještě dlouho bude zůstávat rozum stát. (09.10.2016) (méně) (více)