Realita

Křehká a citlivá je duše umělce, kdy největší překážku na cestě za úspěchem mu klade vlastní rozjitřená mysl a tréma. Realita je důmyslná, vtipná, surrealistická hříčka o tom, že to s lidmi od kumštu vůbec není jednoduché. Bere si na mušku kde co, sebestředným producentem počínaje, a nutno říci, že mě zasáhla do černého. Pár scén mi dokonce připomnělo starého dobrého Buňuela. Je to originální, hravé, svěží a nebojí se to střílet do vlastních řad. Většinu času jsem měl úsměv od ucha k uchu. Celkový dojem: 90 %. (06.04.2021)

S počiatku som očakával čisto bizardnú snímku od francúzskeho filmu Realita , nakoniec tam bola zmes viacerých aspektov, v podobe najrôznejších uleteností, až snových bláznovstiev, psycho halušiek, doslova obraz v obraze, všetko prepojené, v podstate množstva vecí ktoré môžu hlavu diváka pekne zamotať. Všetko to tu ale máme v prijateľnom háve a hlavne odľahčenom zábavnom, režisér Quentin Dupieux to dosť dobre ustál na to čo naservíroval, neskĺzol mimo rozohraný dej a zbytočne sa v nom nezamotal, určite film prináša nevšedný zážitok. /videl v kine: 60%/(filmový festival Cinematik Piešťany 2015) (15.09.2015)

Quentin Dupieux uvádí diváka ve zmatek či úžas rafinovaným prolínáním dějových, časových i prostorových rovin a vytváři velmi originální filmové dílo. Typický festivalový film, který by u běžného publika zřejmě vyvolal nezájem, ne-li odpor. Hodnotí se mi ovšem velmi těžce - technicky i herecky dobrý film, rád jsem po dlouhé době viděl Alaina Chabata, ale jinak je snímek pouhou hříčkou, kuriozitou bez vyššího smyslu či myšlenkové hloubky. Na pomezí dvou a tří hvězd. (11.07.2015)

Réalité bude asi o fous divácky vděčnější, než třeba Lynch, na jehož filmy potřebuju tak dva doktoráty z věd, které neexistují. V tomto francouzském případě možná najdete ještě nějaké náznaky toho, že možná víte, co se děje a nepřipadáte si tak ztraceni. To ale neznamená, že nejste. Pracuje se tu s několika liniemi, bůhví jestli jsou reálné nebo snové a Dupieux je docela blízko tomu, aby jste si o něm řekl, že diváka umí zmást dokonale. Smůlou ale je, že konkrétně ve mně nezanechal jakýsi jiný další dimenziální pocit, který by mě nutil zabývat se tímto scénářem více než pár chvil a třeba se pokoušet rozluštit alespoň jeden motiv, který jsem v tom našla. Tunel do hlavy mi to zkrátka třeba jako Lynchova starší díla nevyvrtalo, protože se o obdobný mindfuck jen tak otírá na povrchu. Snahu ale cením a třeba dostaneme od Dupieuxe ještě něco mimozemštějšího. (08.06.2019)

Dupieux je mi sympatický už od Gumy, ačkoliv ta samotná mi přišla moc chtěná. Chtěná je i Realita, ale zároveň bylo hodně příjemné nasednou na její vlnu a nechat se nést mimo racionalitu... prostě hodně příjemná hříčka, během níž jsem si vzpomněl na Život v oblouznění, jen s trochu artistnějšími ambicemi. (15.09.2015)