Velký bazar

„Spoľahnite sa. Je to macher. VEĽKÝ macher.“ Neskutočná smršť a prča! Videl som to ešte ako školák a šúľal som sa na zemi na koberci od smiechu. Keď som to videl o niekoľko desaťročí neskôr, konkrétne v r. 2019... stále to bola neskutočná šupa! V úvodných 20 minútach sú desiatky geniálnych frkov. Ruka v ruke s tým kráča (či skôr freneticky ako opitá fretka beží) dokonalý kasting a perfektný scenár s bravúrnymi scénami ("Buď pozdravena chvíle.", mlieko, katapult, archívne zábery motoriek, realitný agent) a božími hláškami („Preboha, máš deti, spamätaj sa!“ alebo „Tento mesiac vyrábate už tretiu motorku. Toto je továreň na kosačky.“). Plus musím oceniť neskutočné fyzické gagy, čo je strašne náročná vec, ale tu vyšla dokonale, na jednotku s troma hviezdičkami. Milujem tento film, jedna z mála mojich obľúbených komédií na celom celučičkom svete. Ak chcete dať v zamestnaní nezabudnuteľnú výpoveď, pozrite si Americkú krásu, Klub bitkárov... a Veľký bazar. (06.11.2005)

Velký bazar byl pojem už v dobách mého dětství a zub času mu neubral nic z jeho jedinečnosti. Fungoval jako zlepšovák nálady, funguje doposud. Tahle potrhlá čtverka mě nikdy nepřestane bavit a i po stopadesáté se budu smát vychytanému rituálu buzení, obřím budíkům, tlačenici v autobuse, pozdním příchodům do rachoty, sedánku na koberečku se šéfem a ostatním legendárním kejklím francouzských mániček. Kdo zná a má rád, určitě mi rozumí. Další legenda, která se nesmazatelně vryla do mého filmového srdce. (05.12.2010)

Jako dítě jsem Velký bazar miloval a mlátil se smíchy. Dneska už se jenom usmívám, zato si beru příklad z Michela Galabru. Ten jeho způsob otvírání účtů, kdy si nalejval stále větší a větší panáky používám taky:-) Na rozdíl od jiných dětsky nostalgických vzpomínek se na tohle podívám kdykoliv a rád. (01.02.2012)

Neodolatelná parta dobrosrdečných lemplů majících slabost pro něžné pohlaví, kteří nepřenesou přes srdce, že jejich kamarád a drobný živnostník Emile, má brzy zavřít krám, když se nedaleko od něj má otvírat moderní supermarket nabízející zákazníkům veškerý komfort, jež si v jeho skromném obchůdku nemůže dovolit. Čtyři výtečníci za pomocí neotřelých fint a nápadů chtějí za každou cenu provoz supermarketu sabotovat. Při tom všem jejich vymýšlení kulišáren a sympatických zlotřilostí si divák užije kaskádu gagů, které jsou kolikrát mile naivní, avšak v provedení legendárních Les Charlots velmi neodolatelné a skutečně vtipné. Dobrým tahem bylo také rozšířit jejich řady zkušeným Michelem Galabru, kterému všichni drží pěsti, aby boj s obří konkurencí nakonec vyhrál. Hudebníci, kteří se v našich končinách rozhodně vžili spíše jako oblíbení komici, byli výborně hrající, jen když spolupracovali s nějakým vynikajícím režisérem. A to v tomto případě Claude Zidi byl jedním z nich. Následně tím došlo k perfektnímu tvůrčímu sloučení s velmi dobrým načasováním originálních gagů, o které šlo v první řadě. Nechyběla celá řada originálně vystavěných, někdy až prekérních situací, ze kterých parta vykuků nějakým, zpravidla originálním způsobem "vyplula", a divák se dobře bavil. Nelze opomenout vynikající český dabing, kterým je film už dlouhá léta opatřen, tehdejší režisér dabingu si dal práci s odpovídajícím výběrem hlasů k jednotlivým hercům padnoucím jako ulité. Ke konci filmu už trochu docházel gejzír gagů. Nebylo od věci film o něco nápaditěji zakončit. Les Charlots se u nás v minulých letech zapsali starým dobrým francouzským humorem, který baví i po letech. A rozhodně to není humor z bazaru. 90% (22.06.2014)

Pro mě nejlepší Bažanti, hodně díky posile jménem Michel Galabru, nevídaně ucelenému ději a dodnes aktuálnímu „globalizačnímu“ tématu. Kdosi tu jeden z filmů Les Charlots přirovnával ke Kameňákům – na to se dá říct jenom: kéž by. Kéž by někdo u nás uměl ty lidové řachandy natočit takhle hravě a s takovou noblesou. Nicméně, přiznávám, ke čtyřem i tentokrát pomohla nostalgie. (07.11.2011)