Podtrženo, sečteno!

Můj tisící komentář! Miou-Miou je o dost lepší než mužatka Lee-Curtis, a nic proti Lhermittovi, jehož Pierre Brochant stojí za polovinou úspěchu Blbce k večeři, ale Arnold je prostě jen jeden, a proto kupodivu Cameronův remake nelze zatratit. Což se u projektů typu "evropský originál, co nejrychlejší (a nejblbější) americký remake" tak často nestává. (09.02.2011)

Kdo neumí stárnout, musí padnout.. Tajům špionážního řemesla příliš nerozumím a v poslední třetině jsem tu už v rozsáhlé sérii zvratů přestával mít jasno tom, kolik z dění znamená pro naše hrdiny reálné nebezpečí a kolik tvoří jen sofistikovaná hra zinscenována Francisem pro napínavé dobrodružství pro znuděnou manželku, příp. zinscenování Francisovým šéfem pro ještě větší zpestření života svého agenta s problémy v rodině. V tomto ohledu se přiznám, že jsem čekal velkolepější finále a ještě překvapivější pointu (SPOILER: ...a říkal si, zda tvůrci nezapojí do té hry v odhalení pozadí událostí i další členy rodiny, třeba syna Juliena, který je spočátku výraznou postavou a pak se náhle vytratí z děje... KONEC ****), ale jinak jsem byl velice spokojen a film mi bez jediného pocitu znudění utekl velice rychle a svižně. Zjišťuji, že tyto pozdější „temné“ dobrodružné komedie jako Prohnilí či Spolek darebáků mě od Claudea Zidiho baví snad ještě víc, než režisérova raná tvorba ve znamení Bažantů a spol. (kde jsem sice více obdivoval Zidiho hravé nápady, ale vzhledem k časté absenci souvislejšího příběhu se mi ten jeho styl až na výjimky nejednou omrzel ještě v polovině filmu) a vypadá to, že tady byl ještě Zidi pořád ve vrcholné formě. Ač děj překypuje napětím i akcí, pravidelně dochází k zábavným odlehčením, někdy směrem až k jemné parodii (třeba když Thierry Lermitte neodkladně jedná v akci se samopalem s pohádkovým pláštěm na sobě :)) a možná až na dvě, tři drsnější scény se mi to zároveň sledovalo pohodově. K mému překvapení mě tu úplně nejvíc bavil Eddy Mitchell, ač mám pocit, že jisté charisma a vtip mu dodával především Ladislav Frej v dabingu. [85%] (17.11.2022)

Spíš průměrná francouzská dobrodružná komedie která doplácí na příliš civilní provedení a nedostatečně využitou zápletku. Remaky sice nemám rád, ale musím uznat, že Cameronova verze je podstatně lepší, akčnější a je v ní víc nadsázky, takže tolik nevadí podobný děj. Jediná výhoda originálu je roztomilá Miou-Miou a fakt, že Thierry Lhermitte je přece jenom lepší herec a uvěřitelnější tajný agent než Schwarzenegger. (25.02.2012)

Jsem moc rád, že tenhle film Cameron předělal a že ho předělal, jak ho předělal. Francouzská verze je milá. Ale není to ani komedie, ani akčňák. Chvílemi to připomíná televizní seriál. S nízkým rozpočtem. Takže třeba čekáte velkolepé finále na fotbalovém stadiónu, a dostane se vám jen pšouknutí. Teroristé se chovají jako banda idiotů. Jako ještě větší banda idiotů než v True Lies. A nijak komické to není. Scénář se asi přepisoval za pochodu. Jak jinak vysvětlit, že se zcela ztratí a nedotáhne linie s teroristkou, kterou má agent sledovat, ale místo ní sleduje Simona? Je to zkrátka takové mdlé, včetně herectví, včetně výstavby scénáře a jednotlivých scén. Šlo to dotáhnout, ale dotažené to prostě není. (25.06.2013)

Na pozdější verzi s Arnoldem to nemá. Jednak Pravdivé lži jsou ještě o ždibec líp napsaný, jsou v nich prvotřídní akční scény a taky jsou o něco líp zahraný. Tady se skoro vůbec nestřílí ani nerve, francouzskej režisér sází spíš na humor. Ale není to vůbec špatné, odsejpá to zasmál jsem se u toho. A líbilo se mi vidět některý scény, který byly později téměř přesně okopírovaný, hlavně mě bavil prodejce ojetin. Na čtyři hvězdy je to s přehledem. (09.10.2014)