Kostka

Ultralevný horor, který si hraje s originální premisou, jenž s vámi napjatě vydrží až do závěrečných titulků. Jde vidět, že pokud máte dobrý scénář, dá se atmosféra vybudovat i v jedné jediné místnosti s partou (ne)herců. Jenže celkový závěr je natolik laciným zakončením, že vám jednoduše znechutí celý film. Celá Kostka pak vyzní je symbolické tlachání o ničem, kde může tvůrce přijít se sebebanálnějším vyústěním a vy mu to budete žrát z ruky... (04.04.2011)

Kostka je pochmurné, klaustrofobické a dusné vězení, do kterého jste zavřeni s postavami a spolu s nimi vás až do konce bude dráždit nastolená hromada k paranoie svádějících záhad, co je Kostka vlastně zač, jak a proč jste se v ní ocitli a je-li jaká cesta ven. Chytrý námět i scénář s dobře napsanými postavami a dialogy i solidní dávkou napětí a zvratů, vizuálně i zvukově pozoruhodná lokace, hustá atmosféra a slušní neznámí herci. Pasti jsou oproti dvojce primitivní, ale ta úvodní a "místnost ticha" jsou parádní. Minimalistický klenot. (10.01.2015)

Ďalší dôkaz toho, aký obrovský emocionálny potenciál v sebe skrýva minimalizmus (John Carpenter vo filmovej hudbe, Lucio Fontana vo výtvarnom umení, Farnsworth House v architektúre). Filozofická sci-fi nie je celkom moja šálka kávy, ale tak kvalitný film sa v tomto subžánri objaví len raz za niekoľko desaťročí. Vraždenie ako estetický akt plus existenciálna filozofia plus logika ako slepá ulička - to je tak dobré, že každý písaný komentár je zbytočný. Čím viac tvorcovia tlačili na matematiku, tým viac som sa obával nejakého pateticky dokonalého hyperlogického konca. Napokon som sa dočkal fascinujúceho konca, ktorý ma naplnil blaženou satisfakciou a vierou v to, že svet sa predsa len (ešte) neskladá z jedničiek a núl. (23.07.2005)

“Big Brother is NOT watching you”. Co se stane, když slasher oberete o vraha i jeho motivace? Vznikne Kostka, mechanicky chladná vyvražďovačka, která zlomyslně odepírá vysvětlení a pohrává si s žánrovými pravidly. Skupina postav se probouzí v železné pasti a pokládá si tři zásadní otázky klasických slasherů: Kdo nás ohrožuje? Z jakého důvodu? A proč zrovna nás? Vyprávění je – a diváka – pak nechá konstruovat možná vysvětlení. Má nějakou souvislost přítomnost zločince a policisty? Lékařky a architekta? Co znamenají čísla u každé místnosti? A proč jsou různě barevné? Ze všech vznesených hypotéz se naplní pouze jedna, a to tak absurdním způsobem, že odhalí všechna úmrtí jako zbytečná. Kostka je ztělesněním absurdní individualistické nadbytečnosti. // A je to i poměrně zábavně vyprávěné. Smrtící pasti v místnostech totiž plní roli vraha pouze v první polovině, protože dynamika se ve druhé obrací. Hlavní konflikty se přesouvají z Kostka vs. postavy k postavy vs postavy. I tak se ve světě, v němž chybí vysvětlení, navazuje na klasické vyprávění – z kontextu stavby se nedozvíme nic, ale obrací se vnitřní dynamika vztahu mezi postavami, která prochází tradičním vývojem. (19.07.2019)

Je vidět, že pokud je k dispozici zajímavý a originální scenář, klidně stačí, aby se celý film odehrával třeba na záchodě a divák bude spokojen. No, to jsem možná přehnal, ale asi tak jako tvůrce tohoto filmu, když přišel s nápadem situovat celý film do jedné krychle. A ono mu to vyšlo! Za celých devadesát minut mi nedal šanci se nudit a čtyři* nedám jenom proto, že se mi hodně nezamlouval konec. (19.10.2003)