Jak dostat tatínka do polepšovny

Když přirozenou cestou odezněl hodnotový úhor tvrdé normalizace první poloviny sedmdesátých let, začala se spontánně prosazovat potřeba lehčích, oddechových děl "socialistického realismu"; režim, který se snažil přesvědčit sebe i veřejnost o svém úspěchu a vážnosti, se nestavěl proti. Naopak. Poledňáková se svými projekty přišla jako na zavolanou; přitom se jí podařilo víc než překonat původní předsevzetí a do velmi volného cyklu její tvorby dostat neopakovatelnou osobnost Tomáše Holého, jehož kultivované uličnictví si oblíbil a oblibuje snad každý. Skutečnost, že Poledňákové tvorba má i svůj společenský náboj (osud osamělých matek a jejich enormní úsilí o vychování běžně se v populaci vyskytujících dětí z neúplných rodin a naopak existence bariér usilujících o eliminaci těchto snah), partnerské jiskření muže, který dospěl čerstvě z adolescentnosti ke skutečně "dospělému" otcovství, aniž o tom věděl, z rozverné komedie činí dílo s podstatně většími ambicemi i poselstvím. I po mnoha letech, která upustila od jeho premiéry, si TATÍNEK uchovává svou svěžest a čerstvost. Zřejmě i v mladé a nejmladší generaci, která si ho cení především pro rozvernost, v níž jakoby se hlásila ozvěna příští doby: Ať už je z hlubin světa vyloveno cokoliv, zaslouží si to úctu a uznání, pokud v tom lze nalézt lidství, mravní zodpovědnost a uměleckou nápadidost, která si nemusí za každou cennu libovat v neskrývané negaci své neopakovatelné situace. Naopak: podle svých možností ukazuje tato pozitivní orientace dál, výš, rychleji. Ano, i to je poselství, i to je hodnota, která je něco víc než slepá ulička konzumentství naší současnosti; dnešek, který - ještě prožíván - se mění přímo před očima ve svůj opak předvídatelného, zřejmého, konformního, nudného. Se zahozeným snem, s rezignací na třeba i nevyslovitelný ideál a tužbu. (25.03.2008)

Zdá se, že tenhle film jen tak něco nepoloží a ve svém žánru rodinné komedie zůstane ještě dlouho a zřejmě navždy nepřekonaný. Po prvním, ještě poměrně vážném rozjezdovém dílu, přišlo na řadu volné pokračování, které s sebou přineslo pohodovou letní atmosféru sálající přímo z televizní obrazovky. Preissová, Němec, Holý se svým perfektním autentickým herectvím a k nim ještě přibude milý děda Karlík. Všichni čtyři vytvářejí film, na který by se měli podívat dnešní "režiséři", aby věděli, jak se dělá kvalitní televizní film přežívající dlouhé roky bez náznaku újmy. Hudba Václava Zahradníka, kamera Petra Poláka a režie Marie Poledňákové. A ptám se, kdo se jim dneska přiblíží. Nikdo. A to tenhle film byl dělaný jako televizní. Jenže dnešní filmy s otřesnou kamerou, bych ani do televize nedal, natož do kina, jak se jich tam vehementně většina cpe. A přitom příběh Vaška a jeho rodičů je v podstatě jednoduchý, s nijak extrovní zápletkou a přesto vybalancovaný a dokonale přesný ve svých požadavcích na diváka. Nové televizní filmy můžete se jít zahrabat. 100% (26.12.2011)

Nejlepší film Tomáše Holýho a úžasná nesmrtelná česká komedie. Na tuhle komedii se můžu podívat kolikrát chci a pokaždé mě rozesměje. Zrovna včera jsem na ní koukal a znovu mě dostala, Tomáš Holý byl strašně talentovaný herec a je ho velká škoda. Myslím, že kdyby se narodil v Americe, tak by se měl jako prase v žitě, protože tam by vydělal miliony. Škoda že toho tolik nestihl, protože on je ten, kdo tahá všechny filmy s ním, i když né všechny se povedli. Žádný není úplný propadák a to jen díky němu, protože scénáře jsou někdy dost odfláklé, ale jak říkám, tenhle film nemá chybu a jsem rád, že byl natočen. Jeden z nejlepších českých filmů a nemyslím si, že se v dohledné době natočí něco alespoň podobně kvalitního. (27.12.2013)

Jedna z nejlepších českých rodinných komedií. Jestli ne nejlepší vůbec... Takovou by dnes už nikdo nenatočil. A navíc se povedlo něco, co se velmi často nestává. Druhé pokračování je lepší než Jak vytrhnout velrybě stoličku. Alespoň podle mého názoru. Prázdninová dovolená u nic netušícího dědečka se nemohla vyvést lépe: komůrka z které krásné Janě Preissové přechází zrak, nádherná česká příroda, hasiči Luděk Sobota a Bronislav Poloczek se svým vysouvacím žebříkem "Máňou", Vodník, listonoš Petr Nárožný a kanec Pepa! Nezapomenutelné a komické situace dostanou snad každého. To vše za doprovodu výborné hudby, která snad ani nemohla být lepší. Nejlepší film Marie Poledňákové... (30.12.2007)

Tohle byl největší gól Poledňákové, jaký mohla dát. Nejen, že nám přesně ukázala, jak vypadá správná rodinka, jaké kejkle se v ní dělají, jak ovládají děti rodiče a rodiče děti, ale ještě ke všemu to má takový humorný potenciál jako žádný jiný film s dětskými hrdiny. Od začátku dokonce se totiž budete smát, řvát smíchy či jen poťouchle usmívat, protože vám ty scény připomenou nejen váš život. Já vím, chudinka, šimpanze by chtěl, aby se nám mohl v pokoji houpat na lustru! (23.11.2010)