Tygr a drak: Meč osudu

Tygr a brak. Že se tento film z (ko)produkce Netlfixu stěží vyrovná opěvovanému originálu, se dalo čekat. Tygr a drak ostatně dodnes zůstává poměrně výjimečným počinem, ačkoli čínské filmaře rozhodně nelze vinit z nedostatku snahy na jeho fenomenální úspěch navázat. Smutné ale je, že Meč osudu i přes účast hereckých hvězd a režijní vedení tvůrce řady vybroušených žánrových klasik působí jako sotva průměrný počin i v kontextu řadové produkce dnešní Číny a Hongkongu. Zatímco pochybnou fotografickou kvalitu snímku, která spíše než velkolepé filmové podívané odpovídá maďarské pornografii (viz uměle vypadající CG lokace, nehezký color grading a velmi lacině vypadající 'bloom effect') ještě můžeme omluvit s poukázáním na zřejmě chudý rozpočet, pro průměrné bitky, nepřirozené herce a děsivý scénář se důvody, proč přivírat oči, hledají těžko. Ani v bojových filmech, kde se na divácké atrakce klade větší důraz než na sofistikované vyprávění, přece nebývá běžné, že postavy zničehonic zásadním způsobem mění své sympatie a antipatie a už dlouho jsem neviděl, že by někdo od diváků čekal, že budou truchlit nad smrtí "hrdinů", kteří se na plátně či obrazovce mihnuli na několik sekund. Místo epického wuxia dobrodružství tu holt máme epický fail. (29.02.2016)

První díl mě také nezaujal, takže k druhému přistupuji obdobně. Super je, že stopáž je o půl hodiny kratší, což znamená méně love story, romance, a létání tedy vše, co nesnáším rapidně ubylo, prostor tedy dostává více akce, která sice není příliš úchvatná a koule rvoucí, ale choreograficky pestrá se zajímavými lokacemi a Donnie je zkrátka Donnie, ten nezklame nikdy a všechny jeho souboje jsou highlightem filmu. Kdyby Wu-xia zmizela úplně jdu i výš. Zábavná trojka.65% (27.02.2016)

Druhý díl Tygra a draka je celkem koukatelná čínská verze Pána prstenu, Sedmi statečných a ještě jednoho filmu, na jehož název si nemohu vzpomenout. Žen Šen a Šu Lin se vrací a za pomocí táhel i v pokročilém věku přeskakují střechy buddhistických chrámů i vzdálené vrcholky hor. A nejen to! Zde sehraje tentokrát hlavní roli měděný meč s pokročilou korozí (takže zelený - pozn. autor pro ty pomalejší), no a to víte, takový artefakt, se musí chránit. Tolik k zápletce. (13.03.2016)

Z recenzí i komentářů je patrná silná glorifikace prvního dílu a dojem, že Meč osudu na jeho pověsti pouze parazituje. Takové srovnání stojí na poněkud chybném předpokladu, není totiž nutné, aby všechny díly (jakékoliv) série fungovaly stejným způsobem. Pro dvojku je srovnání se „skvostným originálem“ nejen zbytečně konzervativní, ale i likvidační. Takto nevyrovnaný souboj totiž nemůže vyhrát. Stačí vedle sebe postavit jména Ang Lee (režisér prvního filmu) a Woo-ping Yuen (choreograf prvního, režisér druhého). Oba jsou zástupci naprosto odlišných tradic. Na straně jedné (první díl) jsou bojové scény v pozadí a (primárně) pomáhají formovat tematickou rovinu filmu. Lee se také snaží rozkládat způsob, jakým je wuxia akce tradičně vytvářena (jejich extrémním zpomalením, zaměřením se na ženské hrdinky). Na straně druhé pak máme tvůrce, pro kterého jsou bojové sekvence centrálním bodem filmového systému. Od svého debutu se je snaží posouvat dál, jak choreograficky, tak režijně. Nepřistupuje k žánru zvenku, rozkladem tradic (jako Lee), ale posouvá ho kupředu zevnitř, skrze jejich aktualizaci a naplňování (k nejvýraznější reflexi žánrových schémat se dostal ve Zrození legendy). Takže ono negativní přijetí je spíše spojeno s přechodem od „vysokého“ k „nízkému“, konkrétněji tedy od uměleckého filmu -> k filmu žánrovému. // Samotný Sword of Destiny je pak skvělý film, ve kterém nejsou charaktery definovány psychologií, ale bojovou specializací. Yuen dovedně variuje akční scény (jiná prostředí, počty nepřítel, specializace), precizně jimi rytmizuje vyprávění a vede diváckou pozornost tam, kam potřebuje. Vynikající žánrovka. (30.05.2017)

Je na počudovanie, že za touto produkciou stoja vážne mená a väčšina distribúcie padla na Netflix ( ktorá tak znehodnotila nejeden snímok ). Nemá to síce váhu kinofilmu, na plátne by sa ale vynímal myslím si statočne. Už prvý TIGER u mňa nezarezonoval ktovie ako a nie je pre mňa tak dokonalým snímkom, ako mnohí tvrdia, je však tradičným a kvalitným príspevkom k žánru wuxia. Jeho pokračovanie tak u mňa malo práve tú výhodu, že jeho starší braček nieje pecka. Sequel je tak pozerateľná fantasy, ktorá plynie rýchlo a bez následkov. (21.05.2018)