Dákové

,,...NEMÁM RÁD VOJNY. MOHOL BY SOM BYŤ BÁSNIKOM, NEMAŤ NA PAMÄTI NERÓNOV OSUD." __ Tento dnes už nepríliš známy film, valcoval kedysi kiná v ČSSR naozaj vo veľkom, nakoľko Brice bol vtedy vďaka Winneutovi naozaj v kurze a tak sa aj Dákovia zviezli na vlne jeho popularity. Dalo by sa povedať, že v spojení s filmom stačilo spomenúť len jeho meno a úspech bol zaručený. Mňa dnes Dákovia zaujali predovšetkým z pohľadu konkurencie (či odpovede) na populárne veľkovýpravné hollywoodske spektákly 50. a počiatku 60. rokov, ktoré ak nepočítame niekoľko skôr značne béčkových talianskych snímok, ostali bez akejkoľvek odozvy v ostatných krajinách Európy (a vlastne aj vo svete). A Rumuni sa rozhodne nedali nijako zahanbiť. Aj napriek slabšej technickej kvalite a celkovej formálnej stránke, monumentálne davové scény udivujú dodnes a čo do grandióznosti by som ich v tej dobe prirovnal snáď len Bondarčukovej ,,Vojne a mieru". Oproti tomu slabších kvalít dosahuje predovšetkým spracovanie kostýmov, masiek a vlastne výpravy celkovo. To, či Dáci žili v takých veľkých kamenných mestách je myslím aspoň otázne. Za vyslovene šťastné nepovažujem tiež zainteresovanie Decebalového potomstva do deja a krátky, bezvýznamný románik Medy a Severa smeruje do prázdna. Film však radi uvidia ako pamätníci, ktorí si naň zaspomínajú, tak aj mladší diváci zaujímajúci sa o staršie historické filmy nielen americkej produkcie. 3.5* (154. hodnotenie, 19. komentár k filmu) (26.01.2011)

První film Serigia Nicolaescua a jeden z prvních filmů reprezentujících specifický rumunsko-bulharský historický žánr zvaný „Národní epopej“. Děj se odehrává na konci prvního století před n. l.Římský císař Domiciánus vede výbojnou válku na území dáckého krále Decebala. Hlavním hrdinou filmu je mladý římský generál Severus, jehož Domiciánus vyšle k Dákům jako posla. Na jeho návštěvě mu ale Decebalos prozradí, že jeho otec byl tajným dáckým zvědem vyslaným do Říma a on sám tak nyní vlastně bojuje proti vlastnímu národu. Severa trápí mravní dilema a když v závěru filmu vede římská vojska do rozhodující bitvy proti Dákům, schválně podlehne v osobním souboji Decebalovi, aby zanechal své vojsko bez velitele a poskytnul tak svému národu strategickou výhodu. Spíše než složitým dramatem s hlubší myšlenkou jsou Dákové jednodušším filmovým spektáklem, který posloužil jako předehra pro Nicolaescuovo mistrovské dílo „Poslední křížová výprava.“ (02.01.2008)

Vzhledem k tomu, že informací o tom, jak vlastně skuteční Dákové žili, dnes příliš nemáme (jako třeba skoro vůbec nic), muselo se improvizovat – svojí hustností a drsností tak trochu připomínají Sparťany. V Dácích je všechno, co má správná historická epika mít: vojevůdce, který není tím, čím se zdá být, bratrovražedný boj, zapovězená láska, velké bitevní scény. A Pierre Brice stejně vždycky vypadal víc jako Říman než jako Apač. (29.03.2013)

Vcelku dobrý film s charismatickým Pierrem a slušnou atmosférou. Bohužel trpí dobovými filmovými nešvary, které ale postupem času ztrácí na své negativitě...naopak po shlédnutí dnešních "historických" filmů (např. Gladiátor) se mi Nicolaescův počin začíná líbit víc a víc. Historie sice taky není úplně přesná, nicméně chtít hraný dokument je naivní. (27.03.2009)

Nedovedu si vůbec představit, jak silně musel film zapůsobit na tehdejší československé publikum v šedesátých letech. To se dnes určitě nedá srovnávat.. Rumunský válečný velkofilm (upozorňuji, že rumunština je krásný jazyk), který není široké veřejnosti tak známý, ale ve společných vodách s těmi nejznámějšími se může klidně měřit...Děj filmu zachycuje úsek dějin nejspíš v letech 85-88 našeho lepopočtu, tedy období několika římských válek (výpadů, později uzavření potupného míru, různých intrik i přerozdělení moci) proti starověkému národu Dáků (Dácie, dnešní oblast Rumunska). Dá se říct, že historické postavy seděly naprosto přesně až na diskutabilní (nejspíše smyšlenou) postavu Severa (viz níže), jinak jsem nepřesnosti opravdu nezaznamenal. V Říme v této době vládl nenáviděníhodný (především u senátu) císař Domitianus, přezdívaný "Plešatý Nero", na druhé straně poslední velmi zdatný dácký král Decebalus (Amza Pellea), mezi nimi stateční vojevůdci - mladý generál Septimius Severus (Piere Brice) a Cornelius Fuscus (Georges Marchal). Cornelius Fuscus ale ve skutečnosti padl v bitvě právě proti Dákům, tady zabit Septimiem. Naopak Septimius Severus, nevím přesně jestli nějaký existoval už za vlády Domitiana, je spíš člověku alespoň trochu historie znalého znám jako samostatný císař dynastie Severovců, který vládl v letech 193–211. Jinak to tedy opravdu šlo..Na filmu bych ocenil především jeho pestrost a ostrost (krasné syté barvy), velkolepost a výpravu bojových scén (divák měl možnost vidět celkem tři a to opravdu famózní), hudbu a nakonec i krásnou čistou nedotčenou přírodu nejen ve skaliských horách, to všechno přidalo snímku na celkové kráse... (13.05.2006)