Vinnetou

Než se tvůrci vrhli na Poklad na Stříbrném jezeře, nikdo z nich netušil, jaký kasovní úspěch bude následovat a jaký fenomén vlastně nechají vzniknout. Jakmile celé Německo propadlo Vinnetouismu, bylo potřeba westernovou kaši něčím nastavit, aby nikdy nedošla a zbylo pro všechny. Proto vznikl film Vinnetou jedna až kdoví kolik. V tomto díle se vydáme na počátek a uzříme vznik pevného pouta mezi Vinnetouem a jeho bílým bratrem Old Shatterhandem (film se tak nějak i drží knižní předlohy, alespoň v osnově). Jedná se o kvalitní film v rámci mayovek a tehdejší produkce. S následujícími díly to šlo z kopce. Zcela předpokládaně. (06.12.2011)

Bolo by nepoctivé, keby som predstieral, že som Winnetoua nevidel. Na druhej strane treba napísať, že som v živote neprečítal ani riadok z nejakej knihy Karla Maya. Vystačil som si s knihami J.F. Coopera a Howarda Fasta. A tak, keď mám v svojom veku charakterizovať tento film, pomôžem si slovami Jana Wericha: "Je to blbý, bude se to líbit". Krajina je nádherná, hudba podmanivá, dobrých od zlých rozozná aj repetent z pomocnej školy, čo viac by sme mali chcieť? Z niekoľkých komentárov som vyrozumel, že je to akýsi film pre pamätníkov, pri ktorom hodnotenie reflektuje nostalgické spomienky z mladosti a nie to, čo pretrvalo. Mne nostalgia chýba a k trom hviezdičkám sa prikláňam iba preto, že dvoma označujem filmy, ktoré nemali byť nakrútené. A tento potešil mnohých, tak prečo nie? (22.06.2013)

,,Mamííí, Petl mižiká, že není Petl, že je vlah a žabil ho nu-ča-na-kama a oblík ši jeho kůůžííííí!" Nené, nevikám, a jen pvoto, ve vona na mě pvivéééé!" ,,Neplivůů, mamííí, já ci jinou uodinůůů, jšem tu úpuně nešťaštnáááá!"..... Milí smradi, po hádce pohádku, tak zní heslo vyflusaného rodiče. Snad vás dostatečně utaví nutnost napnout veškerou svou roztěkanou pozornost na ubíhající děj. A až zazní zvonec, Santera bude konec, odtáhnete konečně prdět do peřin, zatáhnete víka a vypnete na chvilku ty své vodnatelné hyperaktivní hlavinky, aby tatínek s maminečkou mohli chvilinku znaveně předstírat lásku a orgasmy. Dnešní menu vám servíruje strýček Kulda, proto žádný strach, nebude se vám to líbit. Blilo-neblilo. Romský princ zahořel touhou vyměnit si nějakou tu krev a další tělní tekutiny s Árijcem, který dorazil do oblasti odlehlých sídlišť šířit kulturu, kupříkladu železnicí. Prvotní nedorozumění, při kterém Klekla Petra a chvílemi bylo i dosti teplo u kůlů, vyřešili chlapci bryskně. Vzájemně se fikli, nechali to odkapat do misek a pak to ještě vypili - no ekl východoněmecké hošša peří s jugoslávským komparzem, to miluju! Olda Šetrnej se svým apačským Pátkem překonali v návštěvnosti i Emanuellu, přesně tak, jak si to Karel M.Gay při upouštění mýdla s jelenem v krimu vysnil. (25.08.2013)

Asi ten nejkultovnější díl z celé série. Je to první díl, ale je natočen jako druhý (první natočený je "Poklad na Stříbrném jezeře"). Nejzajímavější je to, jak se postavy za celý film mění. Se stejnojmenným románem Karla Maye to nemá moc společného a je to takový výcuc z několika knih (podle knihy například Nšoči umírá až v "Rudém gentlemanovi"). Ale nesporně je to překrásné. Leckdo by mohl podotknout, že je to naivní. Je. Ale pověste mi, kdo při prvním shlédnutí neměl zaťatý palce při souboji Old Shatterhanda a Inčučuny, nepřál bídnému padouchovi Santerovi co nejpotupnější konec, nesmutněl při scéně, kdy Nšoči umírá Old Shatterhandovi v náručí a neměl smíšené pocity při závěrečné větě z úst Vinnetoua - "Zůstali jsme sami, bratře"? Krásná vzpomínka na mládí, ke které se vždy vracím. (07.02.2005)

.........Před kinem se vlní dlouhá fronta na lístky. Bohužel ti, co stojí na konci řady se dnes již dovnitř nedostanou. Kino hučí jako v úlu. Nás však bůh osvítil, lístky jsme si koupili v předprodeji u známé. Venku se ještě kšeftuje s lupeny do 1. brázdy za "volant", ale my se už úspěšně a postupně probíjíme ke své sedačcce. Přeskakujeme lidi, kteří mají lístky na stání a polehávají stísněni na zemi v uličce na kraji. Je zde nedýchatelno, dusno a všichni čekají kdy to konečně vše vypukne. Uvaděčka ještě příchozím rozdává pár zbylých pohlednic a plakátů s hlavními představiteli. V tu chvíli se už stmívá, sál se zklidňuje a všichni očekáváme na plátně přicházející filmovou pecku...........je rok 1964...... (28.12.2004)