Vinnetou

Kazda chtela Old Shatterhanda, ale ja mela slabost pro Vinnetoua. V davnych casech jsem to hltala plnymi dousky, oci vyvalene, telo napjate a uz jen pri stare zname dobre znelce mi prechazel mraz po zadech nadsenim, ze zacina Vinnetou, chvile, kdy je na okamzik v domacnostech s detmi klid, jelikoz vsichni sedi pred televizi a nemohou se nabazit "Majovske klasiky". Kdyz skoncila podivana, kazde ditko utikalo do pokeje, kde osedlalo matraci jako Hatatitlu a vydalo se vstrict osudu po prerii. Stejne jako v davnych casech, i dnes ma Vinnetou porad stejne kouzlo. Klasika nad vsechny klasiky. (13.10.2012)

Jedno z posledních vzepětí rudých domorodců proti bílým utiskovatelům a dobyvatelům má hlavní linii motající se okolo stavby železnice přes území Apačů. Ti dosud vlastní to, čeho si běloši nejvíc cenili: půdu a zlato. Indiánská loviště trpí dráhou pro „železného oře“, protože jistý Santer chce zkrátit cestu a shrábnout peníze, které společnost Great Western do železnice vložila. Německý inženýr a jeho smysl pro spravedlnost má na stavbu dohlédnout. My zase nedokážeme přehlédnout naivitu v pěstních soubojích, spoustu chyb, dětinskost vedlejších postav (Sam Hawkens, Tuff-Tuff), závěrečné patetické loučení s Nšo-či a mnoho dalšího. Jenže nostalgie dělá divy. Naopak potěší útok Keiowovů na vozy, útok na Roswell nebo Santerova smrt. (28.01.2017)

Indiánská westernová evropská klasika... Ono to tak prý ve skutečnosti vůbec nebylo, Karel May si to prý všechno kompletně vymyslel a vyfabuloval, v Americe nikdy ani nebyl, ale přesto to jak v knihách, tak i v jejich filmových adaptacích funguje. Holt mýtus je prostě mýtus... (08.07.2007)

Co s tím, sakra? Nedotknutelný kult mého mládí, Starý Drťoruka byl mým idolem, vzorem, modlou mého dětství. Od svých sedmi-osmi let jsem hltala veškeré knižní Mayovky a nenechala si ujít žádnou reprízu z filmů o apačském náčelníkovi (ten byl podružný, jeho zbožňování jsem přenechala sestře:-)) a jeho bílém pokrevním bratrovi (čůr-čůr:-)). Vydrželo mi to skoro 10 let, bez debat bych dala 5*. A dnes? Na ohmatané knihy sedá prach a kdykoliv spatřím v TV německo/jugoslávsko/italský pseudowestern, přemáhají mě záchvaty smíchu z té přemíry naivity a idealismu, dvě hvězdičky by byly maximum. Jak rozseknout tento gordický uzel? V současné době mě jen málokterý film dokáže okouzlit a poněkud mi to chybí, nehodlám tedy plivat na ikonu svého dětství a udělím kompromisní čtyři puntíky. Nostalgicky popotahuju sopel a slibuju si, že si zase někdy musím alespoň kousek nějaké Mayovky přečíst. 35/100% (20.04.2010)

Jak železniční pražec pevný germánský greenhorn se snaží splnit poslední přání Klekí-petry, nicméně ochránce utiskovaných a asi nejznámější „Native Yugoslav“ je poměrně upejpavý a nad prérií musí hodněkrát vyjít Měsíc, než si za nehygienických podmínek společně řeknou o sepsi. Santer je tady sice ukázkový arcibídák, ale v podstatě jen představuje kníraté kolečko klobásy na apačské ražniči, než ti dva zamíří ke slunci západu.. Se vzpomínkami na dětství si Vinnetoua příliš nespojuji a musím říct, že se nyní při kouření z kalumetu nostalgie i tu a tam zakuckám. Aspoň, že mi po letech došlo, proč Old Shatterhand poslal na budovu lokomotivu, když tvrdil, že nechce nijak ohrozit ženu, kterou tam drží jako rukojmí. Jako inženýr si to uměl spočítat.. (24.06.2019)