Vinnetou

Pierre Brice a Lex Barker - hrdinové nejen našich otců. První čtyři zfilmované Mayovky (Old Shatterhanda nepočítám) o Vinnetouovi, patří dnes již dávno do pokladnice světové (no dobře - evropské) kinematografie a baví se při nich již několikátá generace chtivá romantiky Starého západu, akce i vymírajícího přátelství. Vinnetou (natočený jako druhý v pořadí), Poklad na stříbrném jezeře, Rudý gentleman a Poslední výstřel - to jsou čtyři milníky, čtyři vykřičníky v kariérách všech zúčastněných tvůrců, kteří se na vzniku této legendární série podíleli. Ať už jsou to představitelé slavné ústřední dvojice, režisér Reinl, skladatel slavné melodie Böttcher, Ralf Wolter či kdokoli jiný z celého štábu. Bylo natočeno ještě několik dalších filmů s těmito oblíbenými hrdiny a na každý se pokaždé rád podívám, ovšem první čtyři zůstanou navždy zářit pěti hvězdičkami. Pro mě určitě. (15.12.2013)

Když jsem chodil na základku, vždycky jsem se těšil na svojí pravidelnou říjnovou i březnovou angínu. Zůstával jsem vždycky tejden doma a z postele jsem si k čaji s medem a citrónem dával na videu v pondělí Vinnetoua, v úterý Poklad na Stříbrném jezeře, ve středu Rudý gentleman, ve čtvrtek Poslední výstřel a v pátek repete prvního dílu, protože ten mám nejradši - je nejvíc podle Mayových knížek. Paráda. Každej člověk ve věku od devíti do třinácti by to měl číst i vidět, si myslím. Je to vkusný. (29.11.2006)

Jako děcko jsem to žral i s navijákem, byť jsem spíš než indiánky prožíval příběhy z moře (např. ČERNÉHO KORZÁRA) a dodnes jsem nepřečetl jedinou mayovku. S odstupem času to pořád funguje jako v nejlepším slova smyslu naivní romantické dobrodružství se sympatickými hrdiny, dobrým záporákem, dostatkem zapamatovatelné akce (indiáni vs kolona, lokomotiva vs saloon, souboj na kanoích) i pěknou výpravou a hudbou. S tou záchranou ženy z okupovaného saloonu tím, že saloon nepodpálil, ale srovnal se zemí lokomotivou, se ale Old Shatterhand posral, ne? Zaujala mě ale následná scéna masakru mezi hodnými bělochy a rovněž hodnými Apači, které na sebe navzájem úspěšně poštval Senter. Tam dostali ti hodní na obou stranách těžce na prdel, až to bylo nepříjemné sledovat. Taky je milé, že jedno z nejslavnějších filmových přátelství začne tím, že Vinnetou bodne Old Shatterhanda nožem do krku. (01.03.2017)

Kdo by neznal náčelníka Apačů z pera Karla Maye a jeho přítele Olda Shatterhanda? Paradoxní je, že May prý nikdy v Americe nebyl. Přesto se mu to podařilo napsat celkem slušně. Navíc prostředí v okolí Plitvických jezer je pro film jako dělané. Člověk ani tu Ameriku k dokonalosti nepotřebuje. "Jsme bratři!" (07.02.2013)

Co s tím, sakra? Nedotknutelný kult mého mládí, Starý Drťoruka byl mým idolem, vzorem, modlou mého dětství. Od svých sedmi-osmi let jsem hltala veškeré knižní Mayovky a nenechala si ujít žádnou reprízu z filmů o apačském náčelníkovi (ten byl podružný, jeho zbožňování jsem přenechala sestře:-)) a jeho bílém pokrevním bratrovi (čůr-čůr:-)). Vydrželo mi to skoro 10 let, bez debat bych dala 5*. A dnes? Na ohmatané knihy sedá prach a kdykoliv spatřím v TV německo/jugoslávsko/italský pseudowestern, přemáhají mě záchvaty smíchu z té přemíry naivity a idealismu, dvě hvězdičky by byly maximum. Jak rozseknout tento gordický uzel? V současné době mě jen málokterý film dokáže okouzlit a poněkud mi to chybí, nehodlám tedy plivat na ikonu svého dětství a udělím kompromisní čtyři puntíky. Nostalgicky popotahuju sopel a slibuju si, že si zase někdy musím alespoň kousek nějaké Mayovky přečíst. 35/100% (20.04.2010)