Winnetou - 3. Teil
Desperado Trail
Vinetu III
Winnetou: The Last Shot
Winnetou - Posledný výstrel
The Desperado Trail
The Desperado Trail
The Desperado Trail
Režie:
Harald ReinlKamera:
Ernst W. KalinkeHudba:
Martin BöttcherHrají:
Lex Barker, Pierre Brice, Rik Battaglia, Ralf Wolter, Carl Lange, Miha Baloh, Dušan Antonijević, Ilija Ivezič, Slobodan Dimitrijević, Sophie Hardy (více)Obsahy(2)
Legendární náčelník Apačů a jeho přítel Old Shatterhand vyjíždějí vstříc jejich poslednímu dobrodružství... Vyprávění z Divokého západu jsou stejnou měrou příběhem velkých dobrodružství v dálavách nepokořené přírody, ale současně i pochmurným pojednáním o svobodě a prosperitě dobyvatelů na úkor původního obyvatelstva. Ze střetu těchto protikladů vychází romantismus klasických románů Karla Maye i jejich filmových adaptací ze šedesátých let. Nejvíce patrný pak je právě v závěrečném díle trilogie Vinnetou. Hrdinný náčelník Apačů se zde marně pokouší dodržovat podmínky vzájemného soužití indiánských kmenů a bílých osadníků. Ti navzdory oficiálním dohodám nadále pronikají na indiánská území a zabírají je pro sebe. Vinnetou se v doprovodu Old Shatterhanda vydává do Santa Fe, aby s tamním guvernérem dohodl mírové řešení vyhrocující se situace. Mezitím v městě Clinton proradný obchodník s půdou Vermeulen a vůdce banditů Rollins organizují další výpady a lsti proti indiánům, aby se domohli jejich země. Navíc usilují o život přímo Vinnetouovi, neboť na území Apačů leží zdroj petroleje, kterého se chtějí zmocnit... Vinnetou – Poslední výstřel byl plánovaný jako závěrečný díl trilogie přímo vycházející z příslušných knih Karla Maye a měl se podle plánů producenta Horsta Wendlandta stát také kasově nejúspěšnějším z jeho mayovek. Šance filmu u publika proto neváhal podpořit štědrým rozpočtem a ambiciózními akčními pasážemi, které měly konkurovat již tak impozantním sekvencím přestřelek na pozadí hořícího petrolejového pole v předchozím snímku Vinnetou – Rudý gentleman. Nicméně již samotné ohlášení výroby snímku paradoxně vyvolalo vlnu nevole a pobouření. Filmové mayovky se mezitím staly nejen diváckými hity v Německu i dalších evropských zemích, ale dospěly do stádia opěvovaného kultu. Když se fanoušci dozvěděli o plánech filmařů, že zůstanou věrni předloze, a celý film tedy zakončí scéna úmrtí populární figury, vyvolalo to řadu emotivních reakcí od zarmoucení až po agresi a osočování tvůrců jako vrahů. Wendlandt navzdory všemu zůstal neoblomný a z velké části právě díky tomu vznikla vůbec nejpůsobivější ze všech filmových mayovek. Režie se opět zhostil přední německý řemeslný profesionál Harald Reinl, jenž je podepsaný již pod předchozími částmi trilogie i Pokladem na Stříbrném jezeře. Vedle samozřejmé účasti hvězd Pierra Brice a Lexe Barkera dostal tentokrát větší prostor Ralf Wolter, představitel oblíbeného Sama Hawkense. Role dívky v nesnázích tentokrát připadla francouzské modelce Sophii Hardyové. Coby hlavní záporák se pak divákům do paměti nesmazatelně zapsal italský herec Rik Battaglia, jenž se předtím objevil ve vedlejších partech mayovek z konkurenční produkce Artura Braunera, šéfa společnosti CCC-Film. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (381)
V podstatě prodloužení zápletky Rudého gentlemana. Bratříčkování je zde až moc a některé dialogy mě docela rozesmály. Možná jsem kdysi brečel, ale "Vinetů slyší, jak ho v dálce volá zvon" mě dojalo úplně jiným způsobem. Nahánění Vinnetoua je hodně akční, ale kdyby film natočil například Terence Young, mohlo by vypadat o 100% lépe. Tohoto režiséra jsem si nevybral náhodou. Jeho první bondovky jsou ze stejné doby a rozdíl je markatní. I když Poslední výstřel znám ze všech tří dílů nejlépe (v podstatě slovo od slova), tak je můj nejméně oblíbený. Občas jsem zahlédl i hereckou bezradnost Lexe Barkera, který často neví, jak se na kameru tvářit, což je vidět i ve výsledném střihu. Směje se, nesměje se, směje se, nesměje se. Často jeho výraz jde i proti logice dění na plátně. ()
V detstve som mal tento diel asi najradšej, ale s odstupom času sa už skôr smejem vtipným akčným eskapádam dvoch hlavných hrdinov. Po tejto Mayovke už nemali pravdepodobne ďalšie radšej vznikať. Rozhodne, je to veľkolepý záver tejto trilógie, ale bohužiaľ veľmi veselý nieje, ale nie som ani rád, že Vinnetou sa zase objavil v seriáli. Posledný výstrel má stále svižný príbeh, ale čo sa týka hlavného zloducha, už to nie je úplne ono. Cornel a Santer boli ako zloduchovia lepší. A hrozne veľa robí aj super hudba Martina Böttchera. ()
Kult a zároveň jeden z filmů mého dětství, který neztrácácí kouzlo ani po dvaceti (od svého vzniku dokonce padesáti) letech a desítkách zhlédnutí. Westernový klenot.:-) Velká pětka podle oblíbenosti: "Vinnetou", "Poklad na Stříbrném jezeře", "Vinnetou: Poslední výstřel", "Vinnetou: Rudý gentleman" a "Old Shatterhand". ()
Nejsilnější, nejdojímavější a také nejsmutnější díl ze série. I když název trochu nabízí jak film skončí, přesto vás tak nějak přinutí k tomu, aby jste byli napnuti až do konce filmu. A to spoustou akce ("Poslední výstřel" je asi nejakčnější mayovka), zvratů a příběhu který vrcholí tak, jak vrcholí. Snad všichni z nás tenkrát na konci brečeli. A mě (a jak tak koukám, a jsem rád, že nejen mě) se to dodnes strašně líbí. Dodnes mě právě tento díl, ne rozpláče, ale nostagicky dojímá. A nakonec komentáře se neubráním malému ohlédnutí za touto legendární tetralogií. "Poklad na Stříbrném jezeře" je nejnapínavější, "Vinnetou" je nejkultovnější, "Rudý gentleman" je nejpropracovanější a "Poslední výstřel" nejsmutnější. Klasika a skutečný kult nejen dětských let. ()
Vinnetou: Poslední výstřel. Nejsmutnější díl, kterému pro jeho konec nikdy nedám plné hodnocení. Přesto je jako celek úchvatný. Harald Reinl uzavřel svou tetralogii opravdu stěžejním způsobem, protože divákům se do paměti navždy vryje slavná scéna, kdy Vinnetou, náčelník Apačů, odchází do věčných lovišť. S tímto snímkem končí i mýtus o divokém západu, který Reinl svými předchozími filmy vytvořil a vyprávěl ho jako pohádku, kde dobro vždy zvítězí nad zlem. Bohužel v tomto díle s sebou přineslo i největší oběť. ()
Galerie (46)
Zajímavosti (38)
- Místa natáčení: Jugoslávie: Mali Alan u Obrovacu, Plitvická jezera, Zrmanja-Canyon u Obrovacu, Solin u Splitu, Trogir, Ljubiljana, Vrlika, Crvena Luka. (hippyman)
- Pasáž s hořícími vory nepocházela, stejně jako mnoho jiných, z pera Karla Maye. Scénárista Harald G. Petersson se nechal inspirovat bondovkou Srdečné pozdravy z Ruska (1963), v níž je podobná scéna, ovšem s motorovými čluny. (hippyman)
- Zatímco dělníci pro jednu scénu připravovali vory, architekt Vladimir Tadej si zatím klidně plaval v řece Zrmanje, do které se dostal i delfín. Jeden dělník toho využil a zavolal: „žralok!“ Tadej rychle vylezl na jeden z nedodělaných vorů, ten byl ale vlhký a kluzký, pročež architekt spadl a zlomil si žebro. Dělníkovi to ale neměl za zlé, měl smysl pro humor. (mar48)
Reklama